Článek
Vážím si sama sebe natolik, že chci odpustit
Tato věta je klíčem k uzdravení lidí, kteří trpí bolestí z toho, že jim někdo ublížil. Pokud to trvá déle, než rok, tak Vám garantuju, že svou bolestí trpíte Vy sám podstatně víc, než ten, koho nenávidíte. Že to slovo sem nepatří?
Vaši bolest vnímají druzí jako Vaši nenávist
A také vnímají, jak jim je ve Vaší blízkosti špatně, a proto od Vás utíkají.
A přesto jsou lidé, kteří jsou si ochotní ubližovat třeba 50 nebo i 80 let, protože „tehdy mě ten a ten ublížil a musíš to vidět, jak jsem trpěl/a“.
Když to ten druhý neuviděl za rok, jaká je šance, že to uvidí za 10 let?
Nebo za dalších 20 let? Pravděpodobně by Vám nestačilo ani 1000 let k tomu, aby ten druhý uviděl to, co předtím neviděl.
A hlavně: Kde máte jistotu, že jste v právu? Co když ten druhý reagoval na něco, co se ho dotklo ještě víc než „Vaše nespravedlnost“?
Jak jste přišel/a na to, že život je spravedlivý? Když jste se dožil 60 let, tak žijete „nespravedlivě“ dlouho. Protože po většinu času se ani kmeti nedožívali tak vysokého věku. A i když je Vám 20 a umíráte na nevyléčitelnou chorobu, tak máte možnost si zbytek času tady užít nebo se sžírat pocitem nespravedlnosti a ublížení.
Který čas si budete víc užívat? Ve kterém budete víc trpět? A kdy bolestivěji a rychleji umřete?
Odpuštění je klíčem ke zdraví
Dokud neodpustíte, pořád s sebou nesete břemeno, které Vás trápí a Vám ztěžuje život.
Zatímco ten, koho nenávidíte, o tom ani neví.
Proč si tak moc ubližujete?
Pravděpodobně proto, že chcete trpět. Protože jinak byste se na ubližování sama sobě už dávno vykašlal/a. Tak si to připusťte. Že máte radost ze svého utrpení.
Že to není pravda? Tak pak proč to děláte? Proč si pořád ubližujete? A proč ubližujete i těm posledním lidem, kteří Vám zbyli? Chcete pokračovat až do okamžiku, kdy budete úplně sám/a?
Když chcete koloběh ubližování sobě a svým blízkým ukončit.
Řekněte si větu: Vážím si sama sebe natolik, že chci odpustit. Nikdo a nic není tak důležitý, abych si kvůli němu dál ubližoval/a.
Prostě mi bylo ublíženo a nechci v tom pokračovat dál.
A doufejte, že přijdou slzy. Ty slzy, které mají tu moc Vás uzdravit. Nebudou to slzy sebelítosti, ale slzy, které Vám pomohou projít Vaší bolestí, aby se mohla rozpustit.
Odpouštím ti proto, že to pomůže mně
Klidně buďte sobec. Protože odpuštění funguje oběma směry. Stejně jako neodpuštění. V obou případech tím jste osvobozen/a nebo trpíte hlavně Vy. Tak proč si nepomoct?
Také byste si nevzal lék, který by Vám pomohl, jen proto, že by současně pomohl i tomu druhému? Tak moc nenávidíte druhého, že chcete svou nenávistí zahubit sebe?
Počítejte s tím, že to neumíte
Ale proč byste se to nemohl/a naučit? Máte marnit svůj život tím, že se budete dloubat ve své bolesti nebo radši se chcete naučit odpouštět.
Nebude to lehké. Vytiskněte si tento článek a třeba 10× denně si řekněte tu větu: Odpouštím ti proto, že to pomůže mně.
Až se to dostane do morku kostí, určitě to pomůže. Do té doby cvičte, trénujte, říkejte si to, biflujte to. Abyste konečně mohl/a být ze svého utrpení osvobozen/a.
A když umíráte, tak udělejte totéž. Bude se Vám umírat snadněji, lépe, později a možná se stane i zázrak, že nebudete muset umřít.
