Článek
A pokud je pravda, že skutečně vyhrál všechny své spory, tak musel mít i „čuch“ na spory, kde je vysoká pravděpodobnost výhry. Protože advokáti, které jsem měl tu čest poznat, vždy říkali: Máte pravdu. Ale jestli soudce rozhodne ve váš prospěch, to není jisté. Jak jste na tom vy?
Preferujete vzdělání před výsledky?
Já preferuji výsledky před vším jiným (kromě činů kriminálních). A protože to není falešný doktor, kde bych se bál i přes jeho dosavadní výsledky, tak bych toto považoval za bingo. Protože kdyby „falešný“ advokát nebyl úspěšný, tak bych se mohl vymlouvat na to, že jsem byl zastoupen špatně a mohl chtít další pokus.
Zatímco můj soupeř by neměl šanci. Ukažte mi soudce, který by změnil své rozhodnutí a tím pádem by nade vši pochybnost ukázal, že „falešný“ advokát je lepší, než pravý.
Je lepší vzdělání bez výsledků?
Pro většinu lidí ano. Podotýkám, že já jsem lékař, takže bych se měl bít za prvořadou důležitost vzdělání.
Ale já jsem hlavně člověk, až pak mám titul. A pak musím vyjádřit obdiv vůči falešnému advokátovi. Protože vyhrát všech 26 soudních stání vyžaduje buď podplácení nebo excelentní znalosti. Protože u soudu musí vždy někdo prohrát. Takže průměrný poměr je 13:13. A tento právník dosáhl neuvěřitelného výsledku 26:0.
Takže já být právníkem, tak mu ihned nabídnu místo. Za půlku platu, protože za druhou bych ho hlídal, aby podobnou věc neudělal. Protože ať mu fandím sebevíce, dopustil se kriminálního činu. Ale neposlal bych ho do vězení. Napařil bych mu trest, aby sloužil lidem. Třeba by musel dělat svou práci zdarma pro lidi, kteří si nemohou dovolit právníka.
A až by to udělal, tak bych mu udělil právo být advokátem. Pokud bych nenašel důkazy pro to, že jeho výsledek 26:0 je díky podplácení soudců. Pak bych ho zavřel, až zčerná.
Ale protože rozhoduje formální vzdělání
a skutečnost nikoho nezajímá, tak počítám, že pán dopadne špatně. Bude zavřený do vězení. A když si bude chtít dodělat formální vzdělání, tak bude muset umět všechno na 300 %, zatímco jeho kolegům bude stačit k úspěšnému složení zkoušek 50 % a hodně štěstí nebo 75 % a trocha štěstí nebo 90 %.
Proč si jako společnost myslíme, že formální vzdělání
je víc, než výsledky v praxi? Nevím. Začalo to okamžikem, kdy zdravotní sestry musely jít dál studovat, ačkoliv praxi měly třeba 30letou. Protože někdo chytrý usoudil, že zkušená sestra je méně bez VŠ vzdělání. Ačkoliv každý lékař potvrdí, že po škole téměř každá sestra s 20 lety praxe na daném oddělení ví o lécích a postupech víc, než čerstvě vystudovaný lékař, obzvláště když nepracoval jako sestra v průběhu studia. Samozřejmě už po měsíci se to vyrovnává a od té doby má každý lékař výhodu vzdělání, které sestra nemá. Ale třeba v jednání s lidmi může být sestra daleko lepší, než lékař. Obzvláště když je sestra empatická a lékař je nerudný.
A najednou ke každé profesi je nutná vysoká škola. Za chvíli ji budou mít i popeláři. Ale pak možná vysokoškolsky vzdělaní popeláři přestanou chtít vysypávat popelnice, protože to už bude pod jejich důstojnost.
Vzdělaný zedník, který má „dar od Boha“
a který se vzdělává, protože chce a díky tomu je fakticky vzdělanější. Je mi milejší, než Šéf Unie psychologických asociací a akreditovaný psycholog Michal Walter. Ale žádný zedník předstírající, že je psychoterapeutem velmi pravděpodobně neexistuje, je to je jen výplod fantazie pana Waltera. Protože dokonce i já, který jsem dělal lékaře na psychiatrii a jako lékař smím o sobě tvrdit, že jsem terapeut, jsem si nikdy nedovolil o sobě tvrdit, že jsem psychoterapeut. A přesto jsem byl za něj označen, člověkem, který má formální vzdělání. Ale takové, že si ani nedovede představit, že terapie je tady nejméně 2000 let, zatímco psychoterapie asi 70 let. Takže asi nemůže terapie parazitovat na psychoterapii.
Takže prosím pana Waltera, aby všem veřejně představil pana zedníka, který se vydává za psychoterapeuta. A pokud žádný takový není, aby se všem veřejně omluvil za to, že používá média k tomu, aby se splnil jeho sen, totiž aby psychoterapeuti mohli mít moc i nad terapiemi všeho druhu. A jak se jmenuje technika, kterou k tomu používá? Začíná na m a všichni lidé se jí bojí, protože znamená nepřímé, nečestné jednání, kde schovávám svoje skutečné cíle za blaho ostatních, na kterém mi ale nezáleží.
A to vše říkám s úctou k drtivé většině psychologů a psychoterapeutů, kteří chtějí pomáhat druhým lidem. A nepotřebují si přivlastňovat něco, co jim nikdy nepatřilo.
Ale já jsem měl to štěstí poznat „pravdivost“
jedné jeho kolegyně v jeho úsilí a proto jsem poznal jejich cíle o celých 6 měsíců dříve. Jestli chcete mít svobodu volby mezi psychoterapiemi a terapiemi a jestli nechcete sledovat v přímém přenosu, jak tato snaha uškodí i psychoterapii a její dostupnosti pro běžné lidi, tak podepište tuto petici. https://www.petice.com/psychoterapie_neni_terapie
Zdroje:
