Jak se roztáčí kolo nenávisti

Jinak vše je přesně podle reality, až na drobné detaily, které by ho mohly identifikovat.

Způsobů, jak my všichni se zapojujeme do roztáčení zla, jsou tisíce. Ale princip je všude stejný – neodpuštění a touha po pomstě vede k horšímu a horšímu utrpení, na které doplatí nakonec i původní oběť.
Jestli se máte aspoň maličko rádi, prosím uzdravte si, co vás trápí teď, protože jinak vás vaše bolest povede k pomstě, na kterou ale často doplatí někdo jiný. Nakonec se vaše pomsta obrátí i proti vám. Ale jen zcela výjimečně to bude ve vašem dnešním životě.

Stejně jako jen málo vrahů, defraudantů a zlodějů je chyceno a odsouzeno ve stejný den, kdy spáchali svůj zločin, stejně tak můžete brát svůj celý život jako 1 den, kdy se „ráno“ narodíte a „večer“ umřete a „další den“ se „ráno“ probudíte do dalšího života opět jako miminko, které do „večera“ zestárne. A my chceme, aby „karma“ fungovala ihned. Ale „karma“ bohužel funguje na obě strany. Když chcete příliš veliký trest, stáváte se i tím, kdo nakonec bude potrestán.

A nevidíme, že často je mezi „vinou“ a „trestem“ třeba 500 let. Což by při našem přirovnání znamenalo, že „spravedlnost“ čekala 10 dní. A v tomto ohledu funguje „spravedlnost“ rychleji, než naše lidská spravedlnost, jen v jiném měřítku.
V každém případě jsme odsouzení k věčnému (nebo skoro věčnému) životu, i když posledních 2000 let naše společnost věří, že život je jen jeden.
Alespoň jsem zatím nenašel člověka, který by se příště nemusel narodit. Obzvlášť důležitá je tato znalost pro lidi, kteří přemýšlí nad sebevraždou, protože nic nevyřeší a budou zase muset začít od znova.

protože se mu mstil další muž.
Když si postavil mstícího se muže do konstelace, ten mu řekl: „Tys mi zabil mou ženu.“
Ale protože skutečný mstící se muž měl ženu, která žila, bylo docela hned jasné, že tady máme co do činění s minulým životem nebo přivtělenou duší.

Do konstelace jsme přidali muže, který mu zabil ženu. A objevil se lékař, který byl u porodu. Ale představitel hned poté se najednou začal cítit jako žena a měl roztažené nohy, jako by byla u porodu. A ta žena zemřela u porodu. Ale nebyla to ta žena, kterou zabil ten lékař, byl to jeho minulý život.

Zemřela, protože si nevážila toho, že měla děti. Takže jsem muže pobídl, aby si vybral dalšího člověka za představitele toho, „proč si nevážila možnosti mít děti“.
A objevila se žena, která byla vysoko, asi nějaká princezna, která už nemohla žít. Protože žila s mužem, kterého nemilovala a cítila, že je od něj neustále znásilňovaná. Představte si to utrpení, když jste znásilňovaná každý den a „etiketa“ vám nedovolí si ani stěžovat, ani nadávat. Můžete jen tiše plakat a víte, že nemáte šanci odejít, protože tehdy rozvod nepřipadal v úvahu. Ona nenávidí muže, nejvíc nenávidí muže, se kterým žije a každý den je znásilňovaná. A důsledek toho je, že má děti, které nechce.

Ona se zlobí na svého otce, který jí dal za takového muže. A v tom okamžiku představitelka role to už nevydržela a začala křičet, co to bylo za otce, vždyť přece táta je tady od toho, aby dal ženě bezpečí a ona to vnímá tak, že ji dal jejímu muži, aby od ní měl pokoj. Protože princezna byla velmi panovačná a chtěla, aby všechno bylo po jejím.
Ukázalo se, že jí otec nepotrestal, jak si ona myslela, že prostě pro ženu v jejím postavení bylo jen málo ženichů. Dokonce méně, než v pohádkách, kde si princezna může vybírat ze 3 udatných princů. Zatímco v realitě jsou princezny nuceny si vzít za muže třeba i nepřítele, když to pomůže jejich otci, aby se z nepřítele stal člen rodiny a tudíž přítel.

a stal se zázrak. Nenávist zmizela a místo ní se jí „začalo obnovovat“ její břicho. Až teď se princezna uvědomila, že v místě břicha a podbřišku měla černou díru, která se teď začala zacelovat.
Nakonec se z panovačné a tudíž nešťastné princezny stala žena, která se chtěla omluvit všem mužům, které z rozmaru nechala zabít nebo jít do války, jen proto, že mohla. Těch mužů byly tisíce a někteří z nich pro ni umřeli rádi, ale protože to nebylo „správné“, tak nemohli odejít do světla a čekali, až budou osvobozeni.

a omluvila se jí za to, co jí způsobila. Protože ona svou nenávist k mužům a ne-lásku k dětem „propsala“ i do dalších životů. A proto musela umřít, i když už to nebyla ona, ale její budoucí život.

Ukázalo se, že zemřelá žena tak moc nenáviděla lékaře, že se zní stal „démon“, který lékaře „posednul“. Ale jak je zvykem, ještě nikdy jsem neviděl, že by prokletí bylo účinné na toho, koho chcete zabít. Takže většinou proklejete jeho další nebo 10. další život. Když už je o hodně lepším člověkem, protože dokud je zlý, prokletí odežene. Až když už víc pochopí, že chce být lepším člověkem, až tehdy na něj prokletí „může“. Vůbec nevím, proč to tak je, ale vypadá to, že je to pravidlo, z kterého je snad nějaká výjimka, ale zatím jsem ji nenašel.

Pokud chcete trpět, tak ano. Utrpení může být často pro druhé neviditelné.
 Můj oblíbený příklad je pan Babiš. Má všechno. Má peníze, má moc, dokonce byl premiérem a málem byl i prezident. Ale i kdyby měl bilión dolarů, stále bude nespokojený. Protože jeho „otrokář“ mu nedovolí, aby měl radost. Takže i přes všechno jeho bohatství je z těch nejchudobnějších. Protože i bezdomovec může být šťastnější. Ale protože většina bezdomovců nezná to štěstí, které chybí i panu Babišovi, tak má pan Babiš aspoň peníze. Ale jestli máte co jíst, kde bydlet, tak i když máte dluhy, tak jste pravděpodobně šťastnější, než pan Babiš. A jestli nejste, tak teď už víte, proč volíte jednoho z vás.

A pokud chcete utrpení ukončit, tak musíte ukončit nejdříve utrpení těch, kterým jste ublížil. A tehdy na vás padnou všechna prokletí, která byla na vás seslána. Ale naštěstí jsou metody, díky kterým můžete prokletí ukončit. Ale prosím vyhněte se cestám, při kterých prokletí zničíte, zbavíte se jich, odstřihnete se od nich, vrátíte je zpět atd., protože tím je jen posílíte, i když časově odsunete.

Když se to vše uzdravilo, lékař najednou viděl, co se stalo. Do té doby jakoby „jel na autopilota“.
V normálním životě to poznáte tak, že daný člověk vás neslyší. Vy říkáte A a on bojuje proti T. A fakta jsou pro něj nepodstatná, protože on ví, že vy jste proti „T“, protože jeho pocit mu to říká. A vy mu můžete stokrát říct, že o T jste nic neřekl.
V extrémním případě takoví lidé jsou na psychiatrii, ale v podstatě každá hádka obsahuje to stejné, jen je toho málo. Takže jestli vás nebaví hádky, už víte, co máte udělat, aby vaše hádky mohly přestat.

ale už i jeho život skončil a po nějaké době byl schopen odejít a prosil, aby to už nikdy nedělal. A pomohl mu klient, který řekl, že už nedělá zlo a ukázal mu svůj život, což lékaři pomohlo se usmířit.

A mstící se muž se zatím neozval. Ale protože je to teprve krátce a protože nevím, zda se mstící muž skutečně mstil nebo to jen tak vypadalo z pohledu mého klienta, tak nemohu říct, že je to vyřešeno. Ale pro klienta je posun i v této oblasti zřetelný.

Stále to vypadá, že problém je vyřešen.