Každý den to zažíváte a přitom na to nevěříte

Poznámka: Budu používat pohlaví, které podle mých zkušeností se častěji v této situaci objeví. Ale právě u vás to může být naopak. Protože psát partner/ka je sice korektní, ale hůře čitelné.

Znáte nějakou z těchhle situací?

Sice jste se s tím setkal už stokrát, takže už nejste překvapený. Tudíž si myslíte, že je to stále ona. Ale když vám řeknu, že právě vidíte jinou ženu, která právě vaši partnerku ovládla a tudíž se nehádáte se svojí partnerkou, ale s něčím v ní, začínáte tomu rozumět. A bohužel většinou to není část vaší partnerky, ale její „parazit“.

Více informací najdete tady.

Já mám tu výhodu, že my se se ženou pohádáme tak jednou do roka. A tomu, kdo se hádá v dané hádce méně, je velmi rychle zjevné, že se nehádám já s mou ženou, ale že se hádá skrze nás něco ve mně a něco v ní.
Už mám hmat na zjištění toho, jestli je to moje žena nebo něco v ní. Vždy jí to předem řeknu, aby se mohla připravit a často to ani nemusím dělat a už oba víme, co se děje. A někdy si toho ani má žena není vědomá, takže jí sáhnu na prsa a ona když uvidí, jaký odpor to v ní udělá, tak už ví, co se stalo, protože ona to má ode mě ráda. Ta síla je tak silná, že si pořád mele svou, ale současně už ví, že to je něco, co ji ovládá a co samozřejmě nechce mít v sobě, protože v tom okamžiku jí není dobře.

Takže často říkám, že se se ženou nikdy nehádáme. Že když se v nás něco hádá, tak to pošleme do světla, protože pokud si dobře pamatuju, zatím to nikdy nebylo součástí mě nebo jí v užším slova smyslu, takže to patří do světla.
A v tom okamžiku se buď rozhostí mír mezi námi nebo nastane slušná diskuse o tom, co ona nebo já chceme. V žádném případě to nevede k syndromu „Stepfordských paniček“. Moje žena si umí dupnout, ale to neznamená, že se kvůli tomu musíme hádat.
Opačně to bohužel neplatí, já mám vždy rád, i když jsem někdo jiný, když se mě moje žena dotýká v intimní oblasti. Ale přesto to zkoušíme, třeba někdy najdeme někoho, kdo se za mě vydává a je mu to nepříjemné.

Pak to není váš partner. A máte možnost to uvidět a pomoci mu, aby to uviděl i on nebo se rozvést. A nebo zůstat v partnerství, kde budete oba trpět.
A přitom řešení může být jednoduché. Když chtějí oba. Když chce jen jeden, tak je to o hodně těžší, ale pořád je možnost, aby váš vztah mohl být zachráněn. Bohužel nemáte možnost udělat můj hmat, protože když vaše partnerka s tím není srozuměna, může vás hnát k soudu, aniž by věděla, že to nedělá ona, ale pravděpodobně její parazit.

Zjistili jsme, že když jsme v „roli“, tak máme dokonce i jiné chutě. Má žena i já nemusíme alkohol. Vypijeme dohromady 1 láhev vína a 10-20 piv za rok a na Silvestra „šampáňo“. Ale co máme rádi, je burčák. A nedávno byla moje žena v roli a protože „to něco“ chtělo zdržovat, tak se musela najíst. A pak si vzpomněla na burčák. Tak si ho dala a najednou zjistila, že jí nechutná. Přičemž byl přesně takový, jaký ho máme rádi. Prostě v roli má jiné chutě, než když je sama za sebe.
A další příklad: Když se žena stala svým vlastním vnitřním dítětem, tak se dostala do věku 3 let. A objednala si snídani. I s nivou a cibulí, jak to má ráda dospělá. Ale tehdy jí niva strašně pálila a cibuli vůbec nemohla sníst, protože měla právě chuťové pohárky 3letého dítěte a ne dospělé ženy.

i pocit, že (ne)máte něco mezi nohama, co tam normálně není nebo je. To už je známka, že jste velmi silně v konstelaci. A děje se to jen zřídkakdy. Ale už jsme to viděli nebo osobně zažili nejméně 20×. A i někteří účastníci mých kurzů o tom někdy s údivem referují.
A stejně tak je možné, že kouříte, protože to chce váš parazit. A možná celý váš život není váš, ale vašeho parazita. To se projevuje tak, že děláte práci, která vás nebaví. Že nežijete život, který chcete žít. Že jste nešťastný/á. Že nadáváte místo, abyste se postarali o to, aby vám bylo lépe. Že nevidíte smysl svého života. A spoustu dalších věcí, které říkají, že váš život nežijete vy, ale váš parazit místo vás.