Mít se rád, jaký jsem teď

„Až teď mi došlo, že se mám mít ráda taková, jaká jsem teď. A ne taková, jaká budu někdy v budoucnu“.

Zatímco mít se rád až budu dokonalá, je jen jiná forma snahy o dokonalost. Jaký je to nesmysl, nám dojde, když si představíme sebe jako dítě. A ve snaze o přirozenou dokonalost jsme jako měsíční novorozenec.
Jsme dokonalí mluvčí a chodci. Ale zatím jen v budoucnosti. K tomu, aby se potenciál změnil v realitu, potřebujeme vyzrát.

Představte si, že byste po měsíčním miminu chtěli, aby hned zvládlo pochod Praha-Prčice. Absolutně selže. Ale selže jen a jen proto, že po něm chcete něco, co vůbec neodpovídá jeho věku. A kdybyste mu říkali, že je hloupé a nic neumí, tak se může stát, že by vám uvěřilo a díky tomu se nikdy nenaučilo chodit.

A když něco zatím neumíte, znamená to, že jste zatím v tomhle ohledu jako měsíční miminko. Naučíte se to. Jen to chce čas. A hodně lásky. A hodně pádů.
Nebo to budete chtít hned. A pak je velká šance, že toho nikdy nedosáhnete. Protože odmítnete projít svým obdobím „pádů.“

je opakem donucené dokonalosti. Donucenou dokonalost páchají kněží sami na sobě, když musí dodržovat celibát a protože se snaží o něco, co je nepřirozené, tak to někdy končí znásilněním ministrantů.
Zatímco kdyby prošli obdobím sexuality se vším všudy a šli by skutečně duchovní cestou, tak by po nějaké, spíše dlouhé době, došli k tomu, co pravděpodobně chtěla církev vždy, tedy uvidět, že je něco důležitějšího, než sex. A až tehdy to může fungovat. Zatímco do té doby je to brzda duchovního rozvoje.
K automatické dokonalosti musíte dojít. Zatímco nucenou dokonalost mohu chtít hned. Ale cenou za ni bude totální zničení mého života určitě (protože se musím potlačovat za cenu sebe) a asi i druhých.
Chci si hrát na dokonalost a díky tomu zničit nejméně svůj život? Není lepší

Nejenže se vám ihned uleví. Ale vaše cesta k lepšímu já nebude už předem odsouzená k nezdaru. A místo nezdaru budete jen potřebovat čas, úsilí a „pády“.