Mnoho úrovní uzdravení

Chci Vám povědět příklad z mého kurzu, který vypovídá o tom, že je mnoho úrovní uzdravení. Nultá úroveň je přístup: Není žádný jiný důvod, než ten, který zná klasická medicína. Takže použijeme prášek a ten zabere a tím to končí. Tento způsob funguje, když na daný problém klasická medicína zná „prášek“. Ale i když ho zná, velmi pravděpodobně ho „nevyléčí“, jen zamezí příznaku, aby se po nějakou dobu znovu objevil.

Přestavte si, že byste měl možnost si vybrat mezi lékem, který vyléčí opar jednou provždy, a lékem, který způsobí, že opar po nějaké době zmizí, ale při další aktivaci viru si ho zase musíte vzít. Naštěstí na opar se neumírá, takže není problém užívat léky jen druhého typu, nebo dokonce jen vyčkat, až opar opět zmizí.

Ale jsou nemoci, kde chcete vyřešit skutečnou příčinu?

a o přestávce jsem byl svědkem jeho rozhovoru s další účastnicí mého kurzu. Jejími slovy: „Ptala jsem se ho, jestli chce vědět, proč vůbec ten opar vznikl, a že i tohle může mít nějakou vnitřní příčinu. On odpověděl, že ano. Chtěli jsme se pak dopátrat možnosti, že za tím může být ještě něco většího, hlubšího. Zavřela jsem tedy oči a ucítila bolest v játrech.“
Na to jsem reagoval a řekl, že když cítí žena bolest v játrech, znamená to, že má klient v sobě vztek.

Ale kdybychom se tam zastavili, byli bychom na první úrovni uzdravení. Pán by se dozvěděl, že má vztek (o kterém ani vědomě neví) a že je dobré ho nemít.

A ani o něm nemůže vědět, protože pán za celou dobu, co ho znám, tak nikdy nevypěnil. Jenom na zjištění, že jeho žena si píše s jeho sousedem (který mu ji chce přebrat), měl vztek, ale kdyby ho neměl, tak bych měl pocit, že mluvím se svatým a ne s člověkem.
Já jsem dobrý v odhalování potlačeného vzteku, ale u něj jsem ani to neviděl.

Takže jsem rozuměl tomu, že tato informace má pro něj nulovou nebo spíše zápornou hodnotu, protože neví, co s ní má dělat.

Na této úrovni končí mnoho „terapeutů“, aniž si uvědomí, že klient dostává informaci, se kterou si neví rady, a pak je pro něj lepší, aby se vrátil na nultou úroveň, protože tam aspoň ví, že se jeho uzdravení „odehraje bez něj“, že mu stačí „prášek“. Zatímco s informací, že „má vztek“ si neví rady.

„Poté jsem uslyšela, že muž má vztek sám na sebe a ten vztek mu vede přímo doprostřed jater. Následovala informace, že pokračuje od srdce ke krku, tam se tok všech slov a informací shlukuje a zastavuje.“

A zase měla tendenci skončit. Ale skončila by s informací, že pán má něco říct. Ale on neví, že má něco říct, a už vůbec neví, co má říct, komu a proč. Takže jsem převzal velení a ptal se opět: Co je pod tím? „Další byl obraz škrcení sám sebe ze vzteku. Tím příběh skončil. Otevřela jsem oči a pán řekl, že mu to asi takhle stačí.“

Jsem si jist, že ne, a vidím právě v tom důvod, proč většina lidí netouží po „médiích“ nebo ezotericích, aby jim řekla, „že za své problémy mohou oni sami“ a přitom jim nedala možnost si to uzdravit. Nedávná hysterie kolem pana Duška je příkladem toho, že tato úroveň „pomoci“ je pro většinu lidí odrazující.

Tady je to ještě horší, že paní je v mé práci poměrně zkušená a přesto neviděla, že pod její „příčinou“ je ještě mnoho dalších příčin, přičemž až ta poslední může pana osvobodit od jeho oparu navždy.

A proto pán chtěl skončit, protože nevěděl, co s danou udělat.

Ale naštěstí jsem se právě vyskytoval u nich, takže jsem se pána zeptal

A protože nadšeně souhlasil, tak jsem paní poprosil, aby se „postavila“ do „toho, co ho škrtí“.

Paní najednou hlásila, že se cítí jako ďábel.

tak má od ní má toto slovo větší důležitost, než od jiné mojí kurzistky, která vidí ve všem démona.

Ale i přesto já na ďábly a démony nevěřím. Nelze vyloučit, že existují, ale zatím vždy se ukázalo, že to byl jen člověk, který byl nešťastný, a tak se sám přiřadil k něčemu, co možná ani neexistuje. Nejsem odborník na skutečně temné energie, setkal jsem se s nimi tak maximálně 200×, takže nemohu nic tvrdit s jistotou, ale zatím to vypadá, že peklo, čerti a démoni jsou jen způsobem, kterým naše předky držela ve strachu církev.

A pořád opakoval „já jsem ďábel“. Protože v tom okamžiku se paní „stala“ tím, koho představovala, a to byla osoba mužského pohlaví.

Ale já chtěl vědět víc. Takže popisoval, že má temnou energii, že se vidí jako temnota. To trvalo i přes mé opakované dotazy. Až při desátém dotazu řekl, že vidí, jak je vláčen lidmi. Spoustou lidí. A nakonec uviděl i to, co se děje doopravdy: Právě na něj dav lidi dělá lynč, na jehož konci je shozen ze skály.

ale o oběť lynče. A protože on se viděl, že je jiný, tak uvěřil lidem, kteří ho lynčovali, protože oni mu říkali, že je ďábel.

Když jsme mu pomohli uvidět jeho smrt a že on není žádný ďábel, byl nám nesmírně vděčný za to, že jsme se o něj postarali. Protože my jsme byli první, kdo ho uctil a kdo ho uviděl po mnoha stech letech od jeho násilné smrti. A najednou uviděl sebe, jaký doopravdy byl. Z něho vyzařovalo světlo a toho se ti lidé kolem něj báli. On nechtěl nikomu ublížit, ale protože „viděl do lidí“, tak se ho ti lidé báli. A protože neuměl zatloukat, že vidí, co vidí, tak ho nakonec lidé zabili. A byl nesmírně rád, že jsme ho „našli“, vykopali mu hrob a s úctou se s ním rozloučili. Pak jeho duše mohla odejít do světla.

Pánovi se ulevilo. I když o tom nevěděl, celou dobu byl spojený s „ďáblem“, který byl opak ďábla a celý život se snaží být lepším člověkem.

Dokonce ke mně na první kurz přišel právě proto, že se chtěl naučit, jak být mužem. Což je paradoxní, protože on je vysoký, šlachovitý a má páru jak hrom. Ale chtěl se učit, jak být více mužem od člověka, který je malý, tlustý a má po mrtvičce. Ale i přesto se to mohl naučit, protože on je MUŽEM ve všech částech svého života. Kromě vztahu se svou ženou. Protože se tak moc bál, aby jí neublížil, že jeho manželství málem skončilo.

A právě aby neskončilo právě teď, tak jsem mu zakázal, aby byl více mužem ve vztahu k jeho ženě, protože byla velká pravděpodobnost, že by to jeho manželství nevydrželo a upřímně řečeno jsem i tak nevěřil v úspěch.

A na tento kurz přišel proto, že to, co cítí z hloubky své duše (což je příznak toho, že se stal mužem i ve vztahu k ženám), by mohlo někomu v jeho okolí ublížit. A byl ochoten i ustoupit, protože je důležitější neublížit, než aby naplnil svou potřebu.

V tomto ohledu není důležité, co se stalo s jeho oparem. Protože mu to pomohlo víc, než jen s jeho oparem. Ale on mi odpověděl toto: „Nyní se cítím velmi klidně a vyrovnaně (ale může to být i tím, že tyto kurzy navštěvuji intenzivně už rok) a musel jsem se ptát lidí v mém okolí, zda ten opar mám nebo ne, protože jsem ho vůbec necítil (nesvědil, nepálil, nepulzoval)  jako jindy. De facto, během 24 hodin opar zmizel (respektive proměnil se ve strup).“

Nevím. Jestli to byla nejhlubší příčina oparu, tak ano. Jestli ne, tak příště, až se objeví, musíme jít ještě hlouběji.

Ale jsem si jistý, že uzdravení, které dostal, bude mít větší vliv, než kdyby si dal mastičku s jakkoliv úžasným antivirotikem. Protože on řeší příčinu, proč se vůbec může herpes (původce oparu dle klasické medicíny) rozmnožit. A uzdravení této příčiny bude mít větší dosah, než jen aby se příště opar nevytvořil.