Článek
Bohužel má pan Putin jaderné zbraně, takže nemůžeme udělat nic, co by mohlo vést k přímému zapojení NATO do války.
Představte si Rusko jako rakovinu
s jediným rozdílem, že rakovina má v sobě všechny buňky rakovinné. A buňky kolem rakoviny musí zemřít, protože zatím nemáme léčbu, která by uměla zabít jen rakovinu.
Všechny buňky kolem, které mají tu smůlu, že „žily“ blízko k rakovině bohužel musí zemřít, protože prioritou je přežití organismu, ne jedné zdravé buňky.
V horším případě nezemřou díky onkologické léčbě, ale až potom, co zemře celý člověk. Nebo ještě dříve, protože rakovinné buňky zabijí zdravé buňky, když je obklíčí a obrostou.
Člověk s rakovinou musí být vděčný za léky, které ho zabíjí, protože jinou cestu klasická medicína neznala. Až v poslední době jsou i jiné možnosti, ale základní princip zůstává: Musíme přizabít pacienta a doufat, že rakovinu zabijeme úplně a člověk to přežije a vyhrabe se z toho.
Rusko není rakovina
A každý Rus není špatný. V tomto přirovnání je Rusko rakovinou, která prorostla celým tělem (tedy Ruskem), ale neovládla každého Rusa navždy. Až zmizí příčina „rakoviny“, mnoho Rusů se vrátí do normálního stavu.
Ale bohužel každého Rusa ovládla dočasně v tom, že až na výjimky každý Rus pracuje pro válku. Někteří Rusové jsou na bojišti. A i když mnozí by raději nebyli, dokud se nevzbouří, pracují ve prospěch rakoviny.
Někteří pracují ve válečné výrobě. A přímo pracují na tom, aby rakovina bobtnala.
Ale i když pracují třeba v zemědělství, tak tím pracují pro Rusko a pro válku. A bohužel každý, kdo pracuje pro válku, je nepřítel, když chceme zachránit alespoň Ukrajinu před ruskou „rakovinou“.
Ale já nechci nikoho zachraňovat
Naštěstí máte Ukrajince, kteří chtějí žít podle sebe a ve své zemi. Kdyby prohráli, už by ruská „rakovina“ byla na hranicích se Slovenskem.
Není rozdíl mezi utrpením
Není zvykem vidět celou pravdu. Takže skutečně není rozdíl mezi utrpením Ukrajince, který přišel o nohu a mezi stejně zraněným Rusem. Každý z nich trpí.
Ale jestli my chceme krvácet jen finančně, tak musíme podpořit Ukrajinu, aby co nejdřív vyhrála. Protože čím déle to bude trvat, tím více Ukrajinců a Rusů bude zabito a tím více to bude stát i nás a nakonec můžeme i krvácet doslova.
Jsem proti kolektivní vině
Ale nikdo z nás nemá na to potrestat jen ty, kdo za to mohou. A proto musíme „trestat“ i „nevinné“ buňky, které se provinily jen tím, že neřekli Ne válce.
A dokud si Rusové sami neudělají pořádek, tak i když je to strašně nespravedlivé, tak musíme dělat věci, které vypadají, jako bychom dělali kolektivní vinu.
Kdo chce mír, ať zabije pana Putina
ale možná to pak bude ještě horší. Když toho nejste schopní, tak musíte unést, že Ukrajina (ale i my) bojujeme o život.
A když nás druhý chce zabít, máme právo zabít i jeho.
Neodsuzujme Rusy
Každý kdo žil v Československu před rokem 1989 ví, jak moc jsme nechtěli komunisty. Dokonce máme v rodině komunistu, který své děti učil, že komunismus je zlo. Ale samozřejmě před ostatními komunisty říkal něco jiného.
A přesto to vypadalo, že všichni chceme komunismus a milujeme komunismus. Volby byly jednoznačné.
Podobně je to v Rusku. (Doufejme). Až se tam něco změní, najednou uvidíme jinou zem. Ale zem se nezmění. Stejně jako my jsme se nezměnili 17.11. 1989. Jen jsme dali najevo, co chceme a nechceme.
Co může udělat každý pro záchranu Rusů i Ukrajinců?
V tom se můžeme propojit my všichni, ať už nás druzí nazývají chcimírové nebo chciválkové. Zůstanou mimo nás jen ti, kteří chtějí, abychom byli ruská gubernie. Ti ale mohou jít do Ruska.
Návod je tady. Ale jděte tam, jen když jste připraveni uvidět skutečnou podstatu zla. Jestli ne, tak zůstaňte v jednoduchém světě, kterému rozumíte, ale který má jedinou nevýhodu: že ho nemůžete změnit.
