Článek
A vy čekáte. Čekáte hodinu, dvě hodiny, 10 hodin, čekáte den, týden, rok. A po roce se setmí a vy jste ve tmě. Jestli jste neusnuli, tak vidíte hrůzostrašný svět, kde nikomu nemůžete věřit. A pak zamrznete, už ničemu nevěříte. Po dalších nekonečných měsících začne svítat. A pak po dalších měsících čekání váš vezmou konečně k mámě.
Protože takto se cítí novorozenci, které zdravotnický personál odebral od jejich maminek, aby si mohly odpočinout z porodu. A protože novorozenec nemá představu o čase, každá vteřina je minutou, každá minuta je hodinou a každá hodina je měsícem nekonečného odloučení od mámy.
Od mámy, od které se doteď nikdy nevzdálilo ani na milivteřinu, protože bylo součástí ní. A teď najednou po rocích (zase pamatujte na vnímání času odlišného od nás dospělých) utrpení a probojovávání se na svět se mu tohle stane. V okamžiku, kdy nejvíc potřebovalo miminko mámu, tak ta prostě zmizí a miminko čeká na smrt. Protože všechna miminka ví, že když po porodu tam máma není, tak asi zemřela. A když máma zemřela, tak je čeká neodvratná smrt.
Chcete tohle udělat svému miminku?
A chcete se připravit o ten okamžik, ve kterém zjihnete a najednou víte, že pro tohohle človíčka byste udělala cokoliv? Protože právě po porodu se aktivují hormony, které způsobují mateřskou lásku a péči. A když tenhle okamžik prošvihnete, tak už nikdy nezažijete, co jste mohla zažít.
Proč jsme my lidé tak bezcitní, že se chováme
ke svým mláďatům hůře, než třeba antilopy. A proč věříme, že lidské mámy by nezvládly to, co gazely musí udělat, zatímco jim neustále hrozí smrt?
Naštěstí to můžeme uzdravit i po létech
Ale ta léta nám už nikdo nevrátí. Pokud máte soucit se svým dítětem nebo se sebou, uzdravte si to. Dnes už je víc cest, které můžete využít. Třeba tu mou. A řekněte to svým lékařům, že trváte na právu být se svým dítětem.
