Článek
Ale při mé práci jsem hodně nešťastný, když mi nezbývá, než pomoci klientovi jen v komunikaci. V podstatě to znamená, že mými metodami nejsem schopen pomoci a tudíž jsem nucen se vrátit na úplný začátek a doufat, že aspoň trošku pomohu i jenom komunikací.
Moje žena měla pocit, že se na ni zlobím, když jsem unavený.
A já jsem jí vyslechl, udělal vše pro to, aby to mohlo definitivně fungovat. Vysvětlil jsem jí to. Ona to pochopila, viděla stejný vzorec i jindy a jinde, uspokojilo ji to a byli jsme oba přesvědčeni, že problém je vyřešen.
Ale dnes, kdy jsem byl rozespalý a chtěl ještě spát, na ni přišel stejný pocit. Měla zase pocit, že se na ni zlobím a já jen chtěl spát. Takže celá komunikace se ukázala nic neřešící, když přišly emoce. Žena věděla, že se asi plete, ale její pocit byl natolik silný, že emoce převálcovaly rozum.
Jinými slovy komunikace funguje jen do té doby, než přijdou emoce.
A když se řeší komunikace jen „rozumově“, je jen otázkou času, kdy přijdou emoce, aby ukázaly, kdo je tady pánem. A celé rozumové řešení komunikace je na nic. Výsledkem je naopak větší obviňování se za to, že když tomu rozumím, proč podléhám emocím.
Je to stejné jako bych povodeň chtěl řešit papírovými zábranami. Pracoval bych hodně na tom, aby moje zábrany fungovaly. A pak by přišla velká voda a to celé by smetla. Protože dokud nás ovládají (negativní) emoce, do té doby stavět na rozumu nemá smysl.
Jediné řešení je uzdravit emoce,
které mi neslouží a plně si užívat emoce, které mi slouží (např. radost, štěstí).
Naštěstí moje žena je chytrá, takže když jsem se pak vzbudil, měla půlku práce už za sebou. A nepotřebovala mě k tomu. To je největší výhoda, kterou dávám mým kurzistům. Že po nějaké době mě už nepotřebují a jsou si schopni pomoct sami.
Až jsou emoce uzdravené
Pak přijde čas rozumu a ten může vládnout. A protože emoce už jsou uzdravené, není ani potřeba mu nic vysvětlovat. Protože když je rozum s jen prospěšnými emocemi, sám přijde na tu nejrozumnější cestu.
