Štěstí

Dnes ráno jsem uviděl zamilovanost v očích mé ženy víc, než kdy předtím. A zjistil jsem, že to ona vnímala jinak: „Mě bolí až u srdce, když vidím, jak mě máš rád.“ Ani se nemohla ke mně přiblížit, protože té mé lásky na ní bylo až moc. Přičemž musím říct, že z já vidím, že moje žena mě má ráda víc, než já ji.
Zcela určitě pro mě dělá víc, než já dělám pro ni (aspoň drtivá většina žen, které chtějí rovnoprávnost by to tak určitě viděla).

A to v rovnoprávném vztahu z principu nejde. Proč? Protože když oba chtějí totéž, nemůžou si dát nic víc, než rovnováhu. A bohužel i když muž by dával 60%, tak většina žen je tak zraněná, že bude vnímat, že dostala 40%. A pak mají vztah, ve kterém mají oba „oprávněný“ pocit, že jsou věřiteli toho druhého. A když je i muž zraněný, tak nechce dávat ani těch 50%.
Ale my nechceme totéž. My chceme

Moje žena mi dává svou ženskost a já jí dávám svou mužskost. A to ještě komplikováno tím, že já mám po mrtvičce, takže jí nemohu dát fyzickou sílu 20letého zdravého muže, který má 190 cm.
A přestože mám teď už stěží 170cm ne úplně zdravého těla, tak jí dávám něco, co nikdy v životě od žádného muže nedostala.
Takže já jí dávám svou mužskost, kterou chci dávat i tak, takže mám radost, když jí mohu dát 80% nebo víc.
A moje žena mi dává svou ženskost, které se nebojí a tudíž ji baví mně jí dávat třeba z 90% a díky tomu, že mi ji dává, tak tím pádem dostává daleko víc, než kdyby mi chtěla dávat svou mužskost, která by ji stála úsilí a tudíž by jí musela šetřit a tudíž by si musela hlídat, aby jí nedala víc, než 50%.

Asi bohužel máte smůlu. Protože šťastných párů je podle mě méně, než 10%
Některé mohou zažívat štěstí, i když to mají jinak. Ale když si čtu o párech skutečně šťastných, tak tam vidím stejný princip, jako je v našem vztahu. (Samozřejmě že např. vztah Harryho a Meghan byl od počátku nešťastný, ať se o nich psalo cokoliv, protože šťastný vztah nemůže být na úkor ostatních členů původní rodiny.)
Ale nevylučuji, že může být šťastný i vztah, ve kterém jsou partneři rovnocenní nebo dokonce i vztah, ve kterém má žena dominanci. Naopak mám jeden příklad, kdy muž je „ocásek“ své ženy a v době, kdy jsem měl možnost je pozorovat, tak se zdálo, že jsou oba šťastní.

pak jste vítáni na mých kurzech. A není mým cílem vás přesvědčovat, že právě pro vás je moje cesta ta jediná. Když přijdete na můj konstelační kurz, tak můžete mít přání, aby váš vztah byl šťastný a rovnoprávný. Možná i to jde, sám jsem zvědavý, jestli jsem objevil něco, co funguje na každého nebo jestli právě vy budete výjimka.
Ale když přijdete na kurz Jak udělat šťastnou svou ženu/ svého muže, (i když ji/ho ještě nemám)?, tak budeme pracovat s tím, že si uvědomujete jako žena svou jedinečnost jako ženy a jedinečnost svého muže jako muže a naopak.

která chodila do školy. Zajíc měl jedničku z běhu, ale jen tak tak prošel na čtyřku z lezení. A protože bylo předmětem i létání, tak i když se snažil a najal si soukromého učitele, tak z létání propadl. A nakonec zapomněl i běhat, protože se tak moc soustředil na to, co není jeho přirozenost.

Ale i přesto tím, že svou energii budete věnovat tomu, co pro vás není přirozené, budete trpět vy, ale hlavně vaše děti. Protože každé dítě potřebuje maminku a tatínka. Když má dvě osoby mužského energie, z nichž jedna má prsa, je to lepší, než kdyby měl jen tatínka. A možná pak je pro dítě dokonce i lepší mít dvě osoby mužského pohlaví, přičemž jedna se k dítěti chová jako maminka.

Protože mě moje cesta trvala skoro 30 let. Prošel jsem cestu, kdy jsem byl „otrokem“ své ženy. Pro svou tehdejší ženu bych udělal cokoliv, ale ze vztahu odešla má tehdejší žena s tím, že jí ubližuju a přitom já jsem musel zavolat policii, aby mi ona neublížila. Až to mi otevřelo oči.
Protože v dnešní době se ukazuje vše z pohledu feministek, které ale nereprezentují názor obyčejných žen ani většiny žen.

Takže když se vydáte mou cestou, tak musíte počítat s tím, že vám nebudou lidé rozumět. Ale to štěstí, které vás na konci té cesty čeká, je k nezaplacení.

Můžete čekat. Já třeba proto nemám děti. Protože jsem nechtěl svým dětem způsobit, aby museli žít život, jaký jsem měl já. Protože já zažil dětství, kde v rodině vládne deprese, pak je matka, které musí všichni odejít z cesty, aby nebyla smutná a až pak táta.
Jestli je vám 20, máte čas na to se bát. Ale jestli je vám 30 a nemáte ještě děti, tak máte nejvyšší čas, abyste zvládli mít šťastný vztah, z kterého nebudete chtít odejít a do tohoto vztahu si pořídit děti.

I kdyby vám bylo 70, tak pořád si zasloužíte mít šťastný vztah. Nebo ne?
A když máte děti? Pak jste dosáhli toho, čeho já ne. A ještě navíc můžete udělat to největší: Protože dítě nejvíc potřebuje šťastnou mámu a tátu. Dokonce i za tu cenu, že by nebyli spolu. Ale já se pokusím vám pomoci, abyste mohli zůstat spolu. Ale nejde to vždy. Čím dřív začnete, tím větší šanci máte.