Článek
Tuhle větu říkala jedna žena své matce. Protože neunesla svůj strach, který spouštěla její matka svým strachem. A tak skoro až terorizovala svou matku. Aby ji nemusela slyšet, jak se bojí, protože matčin strach v ní spouštěl její strach. Ale to ona nevěděla. A nevěděl jsem to tehdy ani já. Jen mi bylo líto toho, proč ji terorizuje za něco, za co ona nemohla.
Přičemž její matka byla plná všech různých strachů. Takže kdyby měla pravdu, tak by její matka musela umřít jako první. Ale bohužel pro tento blud: zatímco matka pořád žije a už je jí skoro 90, tak tato žena už umřela. Dříve než v 50.
A já jsem i dříve věděl, že strach není zloduch, jak ho daná žena viděla. Ale až dnes vím, že strach je naopak naším spojencem. Ale nenáviděným spojencem, protože my raději zabíjíme posly špatných zpráv, než abychom viděli příčinu.
Když uzdravíte svůj strach,
dostanete něco velmi krásného. Dokonce to něco je velmi často to, po čem jste celý život toužili. Protože některé ze strachů jsou naše vnitřní děti. Neboli naše vnitřní část, která se v důsledku nějakého silného traumatu od nás oddělila. Tohle je znalost, kterou jsem se učil už před 30 lety. A přesto se stále drtivá většina lidí chce zbavit svého strachu, chce před ním utéct, chce ho zabít, zničit.
Ale ve skutečnosti tím říká: Já se chci zbavit sama sebe, chci před sebou utéct, chci sebe zabít nebo zničit.
A proto se nedá před strachem utéct. A zbavit se ho můžete jen za velmi těžkou cenu. A jediný způsob, jak můžete svůj strach zabít, je, když zabijete sama sebe.
A přitom stačí, abyste
svůj strach objal/a a měl/a ráda. A hned vám bude líp.
To jsem si myslel celou dobu. A pak jsem pochopil, že je ještě druhý typ strachu. Ten, který nejsem já. A přestože i tomuto strachu pomůže, když ho obejmu, tak se tím nevyřeší. Protože tento druh strachu se nedá dostatečně naobjímat, aby jemu bylo dobře. Ale teď už vím, jak i tento strach osvobodit. A když osvobodím tento strach, tak pak už vám nemusí škodit. Jeho uzdravením vy přijmete svou část, kterou jste doposud odmítal/a.
A teď to nejdůležitější.
Strach vás totiž vždy chce chránit. Před tím, co se chystá. Ale to vy nevíte. To ví vaše podvědomí. A protože váš strach rozumí řeči vašeho podvědomí, tak vás informuje předem. Co si sám/a na sebe chystáte. Třeba k tomu dojde až za 30 let. Ale taky třeba už zítra (když jste minulých 29,99 let prožili v ustavičném nikdy nekončícím boji proti svému strachu. Místo, abyste ho využili ke svému uzdravení).
Toto je úplně nová myšlenka i pro mě. Takže je úplně jasné, jak bude přijata. Ale třeba aspoň 1 promile lidí ji hned neodvrhne a podívá se raději na výsledky.
