Článek
A není to nebezpečné, jen to znamená, že když jedeme pokaždé stejnou trasou, už si nemusíme všechno VĚDOMĚ uvědomovat.
Podvědomě funguje také třeba náš dech. Děje se bez naší vůle. Kdybychom museli vědomě dýchat, umřeli bychom ve spánku. Takže, když si dech uvědomujeme, buď děláme cvičení na vnímavost, nebo se něco děje.
Ale podvědomí určuje i to, že někoho máme rádi a jiného nesnášíme. Pokud si to chcete uzdravit, musíte poslouchat řeč podvědomí a řeč těla.
Řeč podvědomí
...se lze naučit jen tím, že naučíme, jak s podvědomím komunikovat. Jednu, velmi dlouhou cestu objevil Sigmund Freud. Naštěstí od té doby je mnoho cest, některé z nich učí psychoterapie, zatímco jiné odmítá a ty se můžete naučit třeba v hlubinných konstelacích.
Řeč těla
...je jednoduše, jak se naše tělo cítí. A když se necítí dobře dlouho a my o tom ani nevíme, tak vytvoří nemoc, abychom ho slyšeli. A my si myslíme, že nemoc vznikla bez hlubší příčiny, a tak musíme brát doživotně léky, protože je lepší být s nemocí kontrolovanou než na ní umřít. Ale když neslyšíte, tělo přidá na razanci. Aby bylo slyšet. A tak se stárnutím přichází těžší a těžší nemoci a nikoho z nás ani nenapadne, že nemoc nesouvisí se stářím, ale s tím, jak dlouho neslyšíme.
Vnitřní dítě – dospělý - rodič
Jsou pojmy, který zpopularizoval Eric Berne. Zakladatel jedné z nejúčinnějších druhů psychoterapie.
Takže nejméně o 5 svých částech ví každý psycholog. Ale vývoj šel dál a zjistilo se, že každý z nás má tisíce vnitřních částí.
Jak si to ověříte? Jednoduše. Znáte situaci, kdy něco chcete a současně to nechcete? Chcete běhat a nechce se vám. Chcete zhubnout a přitom nejíte, co byste měli a necvičíte. Rozhodli jste se ráno vstávat a moc se vám nechce.
Běžní lidé se za to nesnášejí, nebo to trpně snášejí. A přitom se právě teď v nich projevují 2 části, které jsou oddělené a tudíž každá z nich chce něco jiného. A protože se obáváme, že připustit to by znamenalo psychickou poruchu, tak s tím žijeme a nevíme si s tím rady.
Přičemž psychiatrická porucha je něco jiného – u psychotických pacientů daná část velmi výrazně škodí a hlavně převzala úplnou vládu nad pacientem.
Zatímco běžné části běžných lidí jsou jen normálně škodící či prospěšné a daný člověk těm částem naslouchá je částečně.
K přirovnání může sloužit parlament. Ten je také mnohohlasý a jsou zde slyšet i zcela protichůdné názory. Ale u psychotika naopak vládne despota. A každý jiný hlas je umlčen.
Něco mezi psychotikem a běžným občanem je člověk, který nereaguje logicky. Třeba jsou lidé, kteří věří, že Země je plochá. A dokonce jeden to chtěl prokázat a zemřel při startu rakety, o níž se domníval, že ukáže, že my všichni jsme obětí manipulace za strany těch zlých. Ono obecně čím více vidím zlo oddělené od sebe, tím jsem víc v zajetí těch svých částí, které mi chtějí ublížit. A právě tito lidé nejvíc bojují proti zlu, kde není a blahosklonně ho vítají jako dobro, kde je zlo.
Když chcete mít lepší život, navažte kontakt se svými částmi. Každé vnitřní dítě, které obejmete a dáte mu to, co potřebuje, vyroste a vy vyrostete s ním.
Ale pokud jste psychiatrický pacient, tak s tím raději neexperimentujte bez dohledu. Protože vám to může enormně pomoct, ale když to uděláte špatně, tak vám to může i ublížit. Když něco, co je ve vás zavřeno, pustíte ven, aniž byste věděl, co s tím. A protože psychiatři si myslí, že nemoc je léčitelná prášky, tak vám zase pomůžou vnitřní části zase zavřít do krabičky, místo aby je osvobodili tak, že vám pak přestanou škodit a začnou pomáhat. Což je lepší, než vás nechat na pospas vaší nemoci. Ale příčinu to nevyřeší. A to říkám s veškerou úctou k psychiatrům, vždyť jsem byl jedním z nich.
