Článek
Protože k tomu musíte vidět náš život jako celek. A to zatím není možné, protože my všichni jsme popleteni viděním světa, jak nám ho vnutilo křesťanství. Které zakázalo už na jednom z prvních koncilů představu, že jsou minulé životy. A za 10 století, kdy byl tento druh křesťanství dominantní a kdy byl upálen každý, kdo si dovolil mít jiný názor, tak je jasné, proč se my dnes tak moc vzpíráme vědění, které je přirozené pro „přirozené“ i „civilizované“ národy mimo území ovládané křesťanstvím, islámem či judaismem.
A přitom uznání minulých životů umožňuje uvidět zákon akce a reakce, jak funguje. Protože když se díváme jen na 1 život, tak zákon akce a reakce nefunguje. Protože je to stejné jako byste se podívali jen na 1 den a usoudili, že většina zločinců není odsouzena. Protože jen málo zlodějů je chyceno v den loupeže. A představa, že náš život ránem začíná a usnutím končí, je podobně nesmyslná jako představa, že život naší duše končí smrtí našeho těla. Ale 1000 let podmiňování nás podmiňuje k představě, že život je nespravedlivý. Protože tak se musí jevit každému, kdo vidí jen 1 den oddělený od ostatních dnů.
Epigenetika už je široce uznávaná
Takže už je uznána původně pavědecká představa, že za vaše činy nesou důsledky i vaše děti. I když vás neznají a i když se vaše prožitky nepropíší do sekvence vašeho DNA. A tudíž psychologie, která nebere v potaz vaše rodiče, může fungovat jen náhodně. Někdy ano, někdy ne. Což je přesný popis současné psychologie.
Takže i bez uznání minulých životů můžete uvidět, že zákon příčiny a následku (= zákon akce a reakce) funguje podstatně víc, než když se díváte jen na váš život. A to už je jasně prokázané. Za epigenetiku se už dávají Nobelovy ceny, zatímco před 20 lety to byla pavěda. Ale prokázání minulých životů je daleko složitější a současné metody vědy neumožňují tuto hypotézu potvrdit. I když my v konstelatéři to víme z praktické zkušenosti už nejméně 50 let. A uzdravování funguje bez ohledu na to, zda je epigenetika pavěda nebo uznávaná součást vědy. A bez ohledu na to, zda za minulé životy se budou dávat Nobelovy ceny nebo zda to bude pořád součást pavědy pro vědce, kteří více dbají na svou víru, než na opakované, reprodukovatelné výsledky.
Ale minulé životy jsou blbost
Také jsem si to myslel. Ale postupem času jsem se začal řídit větou jednoho psychologa, který řekl: Já nevím, zda minulé životy jsou nebo nejsou. Ale vždy, když tam s klientem dojdeme a pořešíme to, tak se mu uleví.
A pak přišla mrtvice a já jsem se cítil na 150 let. A předpokládal jsem, že budu dělat konstelace, kde se budou řešit vztahy a vnitřní děti. A byl jsem překvapen, že tak 80% mé práce spočívalo v tom, že jsem odváděl někoho mrtvého z mého těla do světla. A má mrtvice se zázračně (pro lékaře) téměř uzdravila. A když si stěžuju své neuroložce, která je o 2 roky mladší než já, že má výbavnost slov není dokonalá, tak ona mi říká, že je to věkem, protože ona to má stejně.
A já se musel rozhodnout: Dám přednost svému zdraví nebo víře, že minulé životy neexistují? Ale protože já věřím, že víra je buď předstupněm poznání nebo má nulovou hodnotu, tak jsem se rozhodl pro přijetí skutečnosti. I když pro 90% lidí já říkám blbost a oni mají pravdu.
A o několik let později jsme se musel rozhodnout: Chci svým klientům ubližovat, když jim neřeknu, jak by se jim mohlo ulevit? Nebo budu za magora, který má sice titul lékaře, ale mluví přitom jako blázen? Protože já na minulé životy nevěřím.
Já už vím, že jsou
A psychologie jako nesourodá změť pravidel, navzájem si odporujících postupů, které někdy fungují a jindy ne, se změnila v jasný systém, který je logický a který podléhá zákonitostem, které známe z fyziky. Jen psychologie je výrazně složitější než fyzika ze základní školy. A přesahuje svou složitostí i kvantovou fyziku. Kde je částice současně i vlnou a záleží na tom, jak svůj experiment uděláme, zda výsledek bude částice nebo vlna.
Zatímco v psychologii podléháme vždy zákonům naší duše, která je nehmotná a současně zákonům našeho těla, které je hmotné.
Ale nejdůležitější věc pro pochopení je, že v každém okamžiku je jasně rozlišitelná pravda a lež. Jako je jasné, že 1+1 = 2 a všechny ostatní odpovědi jsou metafory (1+1 = 3, když se jedná o pár a jejich miminko vzniklé z nich dvou), chyba v zadání (protože ve dvojkově soustavě 1+1 = 10) nebo lež.
Ale ezoterici tvrdí, že možné je všechno
Jedná se o špatné pochopení. Které je ještě znásobeno znalostí kvantové fyziky a její špatnou interpretací. Protože všechno je možné jen pro duši. Která nepotřebuje dýchat, jíst ani mít cokoliv hmotného.
Ale naše tělo potřebuje dýchat, přijímat energii a odpočívat. A dokud chceme žít v materiálních těle, tak musíme plnit věci, které jsou podstatné pro život našeho těla.
Takže jsou důležitější duchovní zákony?
Ne. Protože většina duchovních zákonů ve skutečnosti neexistuje a jsou to jen domněnky našeho ega.
Ano. Protože skutečné duchovní zákony mají přednost. Ale jen pro člověka, který kašle na své tělo. A protože jeden ze základních duchovních zákonů je zákon vděčnosti, tak tady na zemi je často důležitější zákonitost materiální, než duchovní. Takže je to úplně stejné jako v kvantové fyzice. Jsme současně naší duší i naším tělem. A podle toho, na kterou část sama sebe se díváme, podle toho dostaneme výsledky. Ale na rozdíl od vědy, vy chcete být zdravější. A k tomu se musíme dívat na sebe jako na celek.
A proto psychoterapie, které jsou nejdál,
tak říkají: Jsem své tělo. Ale nejen své tělo. Jsem své emoce, ale nejen své emoce. Jsem svůj rozum, ale nejen rozum. Jsem svá duše, ale nejenom duše. Jsem to všechno a ještě daleko víc. A hlubinné konstelace jsou jejich zpřesněním. Stejně jako teorie relativity je zpřesněním teorie gravitace pana Newtona. Jen s jediným rozdílem. Psychoterapie zatím odmítá hlubinné konstelace. Kromě nejpokročilejších psychoterapeutů, kteří ví, že vědecké poznání reality se pořád zpřesňuje a oni už jsou dostatečně zkušení, aby viděli případy, které neodpovídají současným znalostem vědy. A hlubinné konstelace se učí i od těch, kteří je odmítají. Když jejich metoda funguje a nevede k potlačení problému.
Protože potlačení v lepším případě nefunguje vůbec. V horším případě funguje a když si „pomůžu“, tak problém jen potlačím a víc ztratím, než získám.
Takže mluvíte o karmě?
Zákon karmy se většinou vykládá tak, jako byste řekli, že teorie relativity znamená, že lepší raketa dolétne dál, než špatná raketa. Může to být pravda, ale jen za podmínky, že eticky lepší raketa je rychlejší a trvanlivější. Takže já říkám, že zákon karmy, jak se vykládá, nás spíše zavádí, než by měl jakoukoliv platnost.
A proto často říkám, že karma je to, co máte na ohřev vody a skutečná duchovní karma je daleko přesněji zákonem příčiny a následku. A když hodíte kamenem, tak také nezáleží na vašem záměru, ale čistě jen na rychlosti a směru, kam ho hodíte a co tam v okamžiku dopadu je. A i když ho se sebelepším záměrem hodíte do skla, tak se sklo rozbije, ať už je váš záměr jakýkoliv. Ale je veliký rozdíl, jestli to sklo chcete rozbít nebo ne. A když rozbijete sklo, které má zůstat v celku, tak jste mu ublížili, i když jste měli sebelepší záměr. A když nerozbijete sklo a někdo se kvůli tomu udusí, tak i když jste to mysleli dobře, tak výsledek je udušený člověk a nerozbité sklo. A výsledek je podstatný. Ale v pohádce o hodné karmě to tak není. Protože karma není ani hodná ani zlá. A už vůbec nemá sloužit k potrestání toho, komu to přejete.
Připojte se ke skupině O zdraví a vztazích
https://www.facebook.com/groups/dotazyzdravi Tam se snažíme o spolupráci klasické medicíny a vědoteriky. Vědoterika je to nejlepší a nejúčinnější z ezoteriky vybrané na základě vědeckého pozorování výsledků.
