Článek
V nové knize Molly Zahn „Genres of Rewriting in Second Temple Judaism“ (Cambridge University Press) docentka religionistiky z University of Kansas tvrdí, že literární praktiky těchto raných židovských písařů nám dávají vodítka o jejich náboženské víře.
Porovnáním textových rozdílů mezi různými kopiemi svitků objevených v jeskyních v Kumránu a poté srovnáním těch s pozdějšími kanonickými verzemi knih, jako je Exodus a Jeremiáš, Zahn dospěla k závěru, že písaři, kteří psali svitky od Mrtvého moře, věřili, že mají literární povolení ke změně textů. Opravdu napsala, že „sami sebe viděli jako partnery božstva v procesu zjevení.“
Jak říká v knize: „Literární texty nebyly vnímány jako tvůrčí dílo individuálního autora, ale jako úložiště dávné tradice a božsky zjevené moudrosti.“
Mezi téměř 1000 různými texty, které tvoří svitky od Mrtvého moře, se Zahn zabývá částmi některých knih, které skončily v Bibli - jako Jeremiáš a Exodus a několika dalšími, které ne, jako Chrámový svitek, Kniha Jubileí a další ještě méně známé sektářské práce.
Napsala, že „tyto texty včetně těch, které byly později shromážděny v hebrejské Bibli, byly výtvorem mnoha tvůrců a existovaly v několika podobách současně. Skladatelé nových děl volně čerpali ze starších děl různými způsoby, od toho, že ze známé postavy udělali protagonistu zcela nového textu, až po recyklaci celých odstavců dřívějších děl v novém kontextu. To vše se dělo anonymně. Téměř nikdo nepřipojoval své vlastní jméno k literárnímu textu, který napsal, ani necitoval své zdroje, když znovu použil materiál ze starších textů. Psaři, kteří kopírovali texty, často přidávali, měnili, nebo vynechávali obsah, aniž by v rukopise uvedli, že tak učinili,“ píše Molly Zahn.
Zahn řekla, že ji fascinují svitky od Mrtvého moře od té doby, co se o nich dozvěděla jako vysokoškolačka. „Nejprve mě zaujal text zvaný Chrámový Svitek, což je opravdu dlouhý text, který byl neznámý, než jsme našli svitky od Mrtvého moře. Obsahuje plán gigantického chrámu se všemi oltáři a nábytkem. Pak obsahuje všechny zákony, které jsou v podstatě převzaty z knih Deuteronomium a Leviticus a přepsány, revidovány a dány do nového řádu - spolu s některými novými zákony, které jsme nikdy předtím neviděli. Je to interpretace všech těchto dřívějších tradic. Představuje se však jako slova Boha, která mluví k Mojžíšovi na Sinaji.“
Tomu se nová kniha věnuje do hloubky. Molly Zahn řekla, že důkazy o přepisování svitků od Mrtvého moře „nás učí věci o tom, jak mohl vypadat raný judaismus a rané křesťanství, které nejsou v souladu s tradičními křesťanskými a židovskými představami, zejména o Písmu a o původu Písma.“
Zahn si nepředstavuje sektářské písaře sedící u stolů a kopírující jiné knihy jako mniši ve středověku. „Skutečně začíná být jasné, že to není způsob, jakým lidé studovali, nebo se učili texty. Velká část textové kultury byla ústní,“ řekla Zahn a dodala. „I když si lidé věci zapisovali a přenášeli psané kopie, většina lidí měla pocit, že se tyto texty čtou nahlas. A velký důraz byl kladen na zapamatování textů. Když lidé studovali tyto texty a interpretovali je, bylo to z velké části ve skupinovém kontextu.“
„Takže když písaři šli kopírovat text, nemysleli nutně jen na to, co mají před sebou, ale mají celou zásobu textů, které si zapamatovali a které by mohly být relevantní pro to, co píší a také co znají z těchto společných studijních sezení. Takže si myslím, že když písaři napsali něco, co se liší od dřívější verze, pravděpodobně si mysleli: To je to, co víme, že je pravda o tomto textu a této tradici. A i když to není zrovna v této kopii, mělo by to v ní být, protože jsme se to tak naučili v naší skupině.“ Píše ve své knize Molly Zahn.
Zdá se, že většina lidí, kteří tvrdí, že neexistují žádné rozdíly si z textu jen vybírají pomyslné třešinky, které srovnávají. Skutečně existují texty, které obsahují jen několik odchylek, například Izajáš. I když obsahuje určité rozdíly, jako je nahrazení slova „pošetilý“ ze svitků Mrtvého moře slovem „moudrý“ v masoretském textu v Izajášovi 44:25
Biblické rukopisy z Kumránu (tj. svitky od Mrtvého moře), které zahrnují fragmenty z každé knihy Starého zákona kromě Knihy Ester, poskytují mnohem starší průřez biblickou tradicí, než jaký byl k dispozici učencům dříve. Zatímco některé z kumránských biblických rukopisů jsou téměř totožné s masoretským hebrejským textem Starého zákona (kanonický židovský text), některé biblické rukopisy nalezené v jeskyni 4 vykazují výrazné rozdíly od masoretského textu jak v jazyce, tak v obsahu. Například rukopisy Exodus, Samuel a Jeremiáš. Kumránské biblické objevy ve své úžasné škále textových variant přiměly učence k přehodnocení kdysi uznávaných teorií vývoje moderního biblického textu pouze ze tří rukopisných rodin: masoretského textu, hebrejského originálu Septuaginty a Samaritánského Pentateuchu. Nyní je stále jasnější, že písmo Starého zákona bylo extrémně proměnlivé až do svého svatořečení kolem roku 100 našeho letopočtu.
Nejstarší relativně úplné kopie Starého zákona jsou v řečtině, takže přímé srovnání ani neexistuje. Jedná se o Codex Vaticanus a Codex Alexandrinus. Nejstarší kompletní verzí v hebrejštině byl Aleppský kodex. Během pogromu v roce 1947 byl Aleppský kodex ztracen a myslelo se, že bude zničen. Kniha se znovu objevila (s chybějícími stránkami) v Izraeli v roce 1958. Nyní je Leningradský kodex nejstarší kompletní hebrejskou verzí, ale řecké verze jsou asi o 600 let starší. Je zde také Samaritánský Pentateuch. V každém případě neexistuje žádný konkrétní text, ke kterému by bylo možné svitky od Mrtvého moře přirovnat.
Například výška Goliáše. Většina anglických překladů říká, že Goliáš měřil asi 3 metry. Ale v poškozeném svitku od Mrtvého moře lze číst 2 metry. To je důvod, proč oficiální katolická Bible v USA dává Goliášovi nyní nižší postavu.
Vezměme si Žalm 145, kde každý verš začíná po sobě jdoucím písmenem hebrejské abecedy. Tato kapitola byla vždy oříškem, protože ve standardním hebrejském textu chybí verš na jedno písmeno. Ale fráze s tímto písmenem se objevila ve svitku od Mrtvého moře a v nejnovějších překladech je připojena jinde. Toto přeformulování a některé z dalších mohly posunout význam úplně jinam. Ve všech Biblích Deuteronomium 8:6 mluví o „báti se“ nebo „úctě“ k Bohu, ale svitek od Mrtvého moře říká „milovat“. Pro ty, pro které bylo každé slovo Bible inspirováno Bohem, musí být i takovéto malé změny významné.
Opakovaně se tedy setkáváme se svitky, které vypadaly a nevypadaly jako to, čemu říkáme Bible. Ve starověku vedle sebe existovala dvě nebo více kontrastních vydání mnoha biblických knih a všechny byly považovány za Písmo. Jinými slovy, tehdy byl text Starého zákona daleko odlišný od toho, co si dnes představujeme.
Existovalo více vydání alespoň pro tyto knihy: Genesis, Exodus, Numeri, Jozue, Soudci, 1. a 2. králi, 1. a 2. Samuelova, Jeremiáš, Ezechiel, Daniel, Žalmy a Šalomounova píseň.
Ve dvou svitcích od Mrtvého moře Žalm 33 přímo navazuje na Žalm 31, číslo 32 vynechává. Věřili zákoníci, kteří napsali tyto rukopisy, že číslo 32 není Božím Slovem? A opačná situace: Různé svitky obsahují 15 žalmů, které se ve standardních biblích nenacházejí.
Musíme se pořádně zamyslet, uznává John H. Walton, neochvějně konzervativní profesor z chicagského Moody Bible Institute. „Pokud by bylo možné prokázat, že máme dvě biblické tradice, které vyvstávají nezávisle na sobě, místo toho, aby jedna byla revizí, nebo porušením druhé, pak kterou z nich nazvete Božím slovem?“ Ptá se John H. Walton. Svitky, které obsahují části všech knih kromě Ester, byly napsány mezi rokem 200 př. n. l. a 70 n. l. Ve stejném období začali rabíni zakládat standardní masoretský text, základ pro všechny staré zákony od raného středověku.
Ani jeden svitek nezmínil učedníky, apoštoly, ani nezmínil titul Ježíš Kristus. Svitky byly spojeny s relativně malou skupinou, nebo spíše s několika malými skupinami a ostatní židé, stejně jako první křesťané, možná ani nevěděli o jejich spisech. Ve skutečnosti neexistuje žádný důkaz, že by kterýkoli autor novozákonní knihy znal, nebo používal některé z děl nalezených v jeskyních poblíž Kumránu, které známe jako svitky od Mrtvého moře. V žádném ze svitků se neobjevuje žádná osoba zmíněná v Novém zákoně (kromě těch z hebrejské Bible/Starého zákona) - dokonce ani Jan Křtitel, který nějakou dobu žil kolem Jordánu, ne příliš daleko od jeskyně svitků od Mrtvého moře.
Pravda by nikdy neměla nikoho rozrušovat a pokud si někdo myslí, že biblický Bůh je Bůh pravdy, tak by se skutečným důkazům nikdy neměl vyhýbat.
Zdroje:
Molly Zahn „Genres of Rewriting in Second Temple Judaism“ (Cambridge University Press)
Neil Asher Silberman, 2012. The Oxford Companion to Archaeology, 2nd Edition
