Článek
Napříč kontinenty, bez možnosti vzájemného kontaktu, vznikaly duchovní systémy, které si byly až překvapivě podobné. Ať už šlo o staroslovanskou spiritualitu, keltské rituály, původní víru afrických kmenů či buddhistické nauky Asie, všechny sdílely základní princip: člověk je nedílnou součástí přírody, nikoliv jejím pánem. A žena, jako nositelka života, léčitelka a moudrá průvodkyně, hrála ústřední roli.
Tyto duchovní systémy, které bychom mohli nazvat přírodními nebo prapůvodními spiritualitami, nebyly organizovanými náboženstvími, jak je chápeme dnes. Nepředepisovaly dogmata, neměly centrální hierarchii, ale byly spíš živou zkušeností propojení s cykly Země, Měsíce a života samotného. Rituály se odehrávaly pod širým nebem, v lese, u řek, na posvátných místech – vždy s hlubokým respektem k přírodě i k předkům. Žena zde nebyla předmětem omezení, ale posvátným středobodem, jejíž síla byla uznávaná a ctěná.
Starodávný jarní svátek dívek spojený s ženskou spiritualitou a pohanskými kořeny. Dívky recitují lidové zpěvy z eposu Kalevala. 13. července 1945.
Slovanské vědmy, keltské druidky, africké léčitelky a buddhističtí mudrci všichni sdíleli podobný pohled na svět. Vnímali přírodu jako živý organismus, zdroj moudrosti i síly, v němž se prolínají mužské i ženské principy. Spiritualita nebyla výlučná, nýbrž všudypřítomná; každý strom, kámen, řeka, ale i lidské tělo bylo posvátným projevem většího řádu.
Tento harmonický svět však začal být systematicky narušován s nástupem patriarchálních monoteistických náboženství, zejména křesťanství v Evropě. S příchodem křesťanství byly přírodní síly i ženská spiritualita demonizovány. Žena, kdysi bohyně, byla zredukována na symbol hříchu – Evu, která svým skutkem přivedla lidstvo na scestí. Léčitelky a vědmy se staly čarodějnicemi, pronásledovanými a často krutě upalovanými na hranici. Mezi 15. a 18. stoletím zemřely desetitisíce žen, mnohdy nevinných, v honbě na „ďábelské síly“, přičemž šlo o zdrcující prosazení nového patriarchálního řádu, který odmítal ženskou autonomii a propojení s přírodou.
Tento model postupně opanoval nejen Evropu, ale během období kolonizace i další části světa. V Africe, Jižní Americe i Asii byla původní spiritualita často pomalu vytlačována a nahrazována novými vírami. Křesťanští misionáři pod rouškou „spásy“ a „civilizace“ systematicky zakazovali tradiční rituály, omezovali roli žen ve společnosti a nahrazovali místní duchovní autority církevní hierarchií. Původní praxe a tradice, které spojovaly komunitu s přírodou a předky, byly stigmatizovány a často potlačovány.
Festival ohňů Beltane, Edinburgh.
Vedle křesťanství sehrál podobnou roli i islám, který od 7. století výrazně ovlivnil severní a západní Afriku. Islám přinesl přísný náboženský systém, který ve svých historických a kulturních formách často potlačil původní spirituální praktiky a ženskou roli v duchovním životě. Místo léčitelek a šamanek nastoupili muži v pozici autorit, kteří definovali, co je nábožensky přijatelné. Tradiční africké rituály byly v mnoha oblastech označeny za modlářství a nahrazeny dogmatickou strukturou. Žena jako nositelka moudrosti a života byla tak opět ztišena a omezena na podřízenou roli.
Dnešní svět, sužovaný ekologickou krizí, ztrátou smyslu a přehlcený konzumní kulturou, však začíná opět hledat cestu zpět k prapůvodním hodnotám. Vzrůstá zájem o šamanismus, přírodní rituály, respekt k ženskému principu a k přírodě samotné. Lidé objevují, že spiritualita není dogma ani autorita, ale živý vztah s okolním světem – vztah, který pomáhá uzdravovat nejen jednotlivce, ale i celé společenství.
Historie nás učí, že skutečná duchovní síla nikdy nespočívá v ovládání nebo strachu, ale v rovnováze, propojení a respektu. Pokud chceme nalézt novou cestu, měli bychom se znovu učit od těch, kdo nás předcházeli – od prastarých spiritualit, které nás vedly v harmonii s životem a přírodou, a které nebyly náboženstvím v dnešním smyslu slova, ale přirozeným způsobem bytí.
Festival ohňů Beltane, Edinburgh. Závěrečný ceremoniál: Poděkování Zemi, naší Matce, a Ohni, našemu Hostiteli.
Zdroje:
Anne Llewellyn Barstow, Witchcraze: A New History of the European Witch Hunts, 1994
Marija Gimbutas, The Language of the Goddess: Unearthing the Hidden Symbols of Western Civilization, 1989
Karen Armstrong, The Battle for God: A History of Fundamentalism, 2000
Mirceou Eliade, The Myth of the Eternal Return: Or, Cosmos and History, 1954
Jeffrey Burton Russell, Witchcraft in the Middle Ages, 1972
