Článek
V období studené války vytvořili sovětští vědci a trenéři náročný a mimořádně efektivní tréninkový systém pro elitní speciální jednotky, olympijské zápasníky i národní sportovce. Jejich přístupy - od vysoce objemové kalisteniky přes výbušné cvičení s kettlebellem až po plyometrický trénink - jsou dodnes základem moderních metod kondiční přípravy.
„Sověti netrénovali kvůli vzhledu. Trénovali na válku,“ říká hybridní sportovec a autor James Pieratt ze společnosti Wild Hunt Conditioning. Jejich metody patřily k nejdisciplinovanějším a vědecky nejpropracovanějším přístupům k lidskému výkonu v dějinách.
Je však důležité připomenout, že i když byl sovětský systém nesporně účinný, byl rovněž prokazatelně propojen se státem řízeným dopingem - což připomíná, že i ty nejvíce „vědecké“ přístupy mohou být eticky sporné.
Spetsnaz: Vojáci z ocele
„Spetsnaz byli elitní vojáci formovaní extrémní fyzickou a psychickou přípravou,“ vysvětluje Pieratt. „Jejich výcvik kombinoval brutální polní cvičení s nejmodernějšími poznatky sovětské sportovní vědy. Každý trénink měl jediný cíl: vytvořit bojovníky, kteří přežijí, ovládnou a vydrží za nepřátelskou linií.“
Podle Pieratta předběhly jejich metody dnešní funkční trénink o celá desetiletí. Trénovali pod extrémním psychickým tlakem: se zavázanýma očima, ve spánkové deprivaci, v mrazu a při ostrých střelbách. Tolerance bolesti nebyla výhodou - byla povinností.
Sovětská jména jako Verkhošanskij nebo Medveděv navždy změnila periodizaci, plyometrii i správu únavy. „Nešlo o trenéry s clipboardem v ruce. Byli to státem financovaní inženýři výkonu vojenské velmoci,“ dodává Pieratt.
Kettlebell a kameny v mrazu
Trénink sovětských speciálních jednotek ze 70. a 80. let byl stejně precizní, vyvážený a pokročilý jako příprava současných profesionálních sportovců. Pieratt uvádí, že kromě klasických cviků, jako jsou overhead press, „turkish get-ups“, kettlebell swingy nebo „farmářská chůze“, využívali i netradiční metody.
Jednou z nich byl tzv. triple extension throw – varianta kettlebell swingu, při níž se využije celková tělesná síla k odhodu závaží přes hlavu dozadu. „Je to dokonalý výbušný pohyb pro celé tělo,“ říká Pieratt.
Ačkoli měli přístup k modernímu vybavení, často trénovali venku, v mrazech, se šutry a kládami. „To je silácký trénink. To je duševní houževnatost,“ komentuje.
Ukázka nejoblíbenějšího cvičení s kettlebellem: Turkish Get-Up.
Kalistenika: Zbraň proti únavě
Podle Pieratta je trénink s vlastní vahou skvělý způsob, jak se stát „imunním vůči účinkům kyseliny mléčné“. Proto je kalistenika základním nástrojem pro bojovníky, běžce i všechny vytrvalostní sportovce.
„V boji vás nejčastěji zradí vyčerpání, ne nedostatek síly,“ říká. „Proto byla kalistenika vždy stěžejní součástí sovětského systému – ve vysoké intenzitě a s obrovským objemem opakování.“
Plyometrie: Výbušnost z hlubin vědy
Yuri Verkhošanskij je považován za průkopníka plyometrického tréninku. Právě díky němu se začal používat tzv. depth drop – cvičení, při němž sportovec seskočí z vyššího boxu a bez prodlevy přejde do dalšího výskoku.
„Trénink tohoto typu vytvářel výjimečně výbušné sportovce. Stačí se podívat na archivní záběry sovětských atletů - byli doslova nabití pružností a silou.“
Prostorová inteligence
Sovětské výsadkáře čekala i akrobatická příprava: skoky na trampolíně, synchronizované salta a skupinová gymnastika. „Učili se nejen vnímat vlastní tělo v prostoru, ale i vyhodnocovat situace za pohybu - šlo o formu fyzicko-prostorové inteligence,“ vysvětluje Pieratt.
Bojové umění: Sambo
Sambo je ruské bojové umění kombinující zápas, údery a prvky japonského juda. „Je to vysoce komplexní disciplína. Když ji trénujete tvrdě a dlouhodobě, získáte neuvěřitelně všestranné dovednosti,“ říká Pieratt.
Dodává ale, že to nebyl žádný sport pro diváky – trénink zahrnoval údery do krku, pokusy o vypíchnutí očí a přípravu na boj na život a na smrt. Rozhodně nic, co by měl laik zkoušet doma.
1958, Minsk. Předávání cen vítězům mistrovství SSSR v sambu.
Odkaz železných mužů
Sovětský systém tréninku byl tvrdý, nelítostný a často balancoval na hraně etiky – přesto z něj vzešli jedni z nejodolnějších a nejvýkonnějších sportovců a vojáků světa. Jejich metody nezestárly. Naopak. Dnes se vracejí v moderní podobě pod pojmy jako funkční trénink, silová vytrvalost či mentální odolnost.
Vzpěrač Sultan Rachmanov na soutěži ve vzpírání. Šampion XXII. olympijských her v kategorii supertěžké váhy.
Zdroje:
