Článek
V 60. letech se svět díval na Sovětský svaz s obavami. První družice. První živý tvor na oběžné dráze. První člověk ve vesmíru. Spojené státy zaostávaly a mluvilo se o sovětské technologické převaze. Ale málokdo tehdy věděl, že za těmito úspěchy nestála armáda ani komunistická strana – ale jeden jediný muž. Sergej Pavlovič Koroljov. Génius, jehož jméno nesmělo být vysloveno.
Koroljov byl duší sovětského vesmírného programu. Skrytý před veřejností, oficiálně označovaný jen jako „hlavní konstruktér“. Jeho tvář ani jméno nesměla média publikovat. O to větší byl jeho skutečný vliv: bez něj by žádný Sputnik, Gagarin ani Lajka do vesmíru nikdy neodstartovali.
Ale Koroljov nebyl jen technik. Byl vizionář, který si své místo ve vesmíru doslova vybojoval. V roce 1938 ho zatklo NKVD. Obviněn ze „sabotáže“ a špionáže byl odeslán do pracovního tábora na Kolymě – jednoho z nejkrutějších míst sovětského gulagu. Ztratil zuby, téměř zemřel na podvýživu a bití. Nakonec ho sovětská moc rehabilitovala – ne z milosti, ale z potřeby. Věděli, že bez něj žádné rakety nebudou.
Byl umístěn do tajné „šarašky“ – vězeňského konstrukčního ústavu – kde začal pracovat na raketách pod dozorem tajné policie. A právě tam se z týraného vězně zrodil muž, který položil základy sovětské kosmonautiky.
Jeho tým vyvinul nosné rakety R-7, které vynesly na oběžnou dráhu první družici Sputnik (1957), fenu Lajku (1957) i prvního kosmonauta Jurije Gagarina (1961). Jenže když v roce 1966 Koroljov náhle zemřel během operace střev, celý program se začal hroutit. Nešlo jen o to, že chyběl inženýr. Chyběla autorita, která držela chaos v mezích.
Po jeho smrti vedení převzala armáda. Tlak na politické výsledky byl obrovský, zatímco kvalita šla stranou. Kritické chyby se neřešily – jen zametaly pod koberec.
Rok po Koroljovově smrti, v dubnu 1967, se připravovala mise Sojuz 1 – nová kosmická loď, která měla být triumfem k 50. výročí bolševické revoluce. V zákulisí ale panoval děs. Inženýři hlásili přes 200 závad. Mnozí tvrdili, že loď není bezpečná. Ale sovětské vedení rozhodlo: poletí.
Zkušený kosmonaut Vladimir Komarov věděl, že je v ohrožení. Mohl odmítnout – ale místo něj by posadili Gagarina, národního hrdinu a jeho přítele. Komarov to vzal na sebe. Podle svědků řekl přátelům:
„Jestli letím já, Gagarin přežije. A když přežije on, někdo z nás dvou musí říct pravdu.“
Gagarin se skutečně pokusil start zvrátit. Napsal dopis Leonidu Brežněvovi, ale jeho varování bylo ignorováno.
Komarov nastoupil do vadné lodi Sojuz 1 a odstartoval 23. dubna 1967. Brzy se ukázalo, že kritici měli pravdu. Jedno ze solárních křídel se neotevřelo, navigační systém nefungoval, loď se nekontrolovaně otáčela. Po 18 vyčerpávajících obletech se Komarov rozhodl pro nouzové přistání.
Jenže selhal padák. A záložní se do sebe zamotal.
Z posledních rádiových záznamů z řídicího střediska zněl Komarov zoufale:
„Nic nefunguje… loď se převrací! Zabíjíte mě!“
Některé verze dokonce uvádějí, že těsně před nárazem zuřivě křičel na své nadřízené:
„Zabíjíte mě, vy bastardi!“
Loď narazila do země rychlostí přes 600 km/h. Náraz a exploze zničily modul. Tělo Komarova bylo zuhelnatělé, rozpoznatelné jen podle hodinek a části lebky.
Oficiální verze zněla: nešťastná nehoda při hrdinském letu. Komarov byl pohřben s vojenskými poctami u Kremelské zdi. Ale nikdo nemluvil o tom, že loď neměla nikdy vzlétnout. Ani o tom, že varování byla ignorována.
Teprve po pádu SSSR vyšla pravda na povrch. Dokumenty, výpovědi kolegů i záznamy z komunikace ukázaly na systém, který raději obětuje člověka, než aby přiznal chybu.
Komarovova smrt se tak stala symbolem temné stránky sovětské kosmonautiky. Byla to cena za systém bez svědomí. A možná i poslední moment, kdy Sovětský svaz mohl udržet svůj sen o dominanci ve vesmíru.
Protože ten sen – ať už technicky brilantní, nebo politicky zvrácený – zemřel spolu s Koroljovem. A Komarov ho pohřbil.
Sovětští kosmonauti (v první řadě zleva): Vladimir Komarov.
Zdroje:
Harford, James. Korolev: How One Man Masterminded the Soviet Drive to Beat America to the Moon. Wiley, 1997.
Siddiqi, Asif A. Challenge to Apollo: The Soviet Union and the Space Race, 1945–1974. NASA History Series, 2000.
Doran, Jamie & Bizony, Piers. Starman: The Truth Behind the Legend of Yuri Gagarin. BBC Books, 1998.
Chertok, Boris. Rockets and People, Volumes I–IV. NASA History Series, 2005–2011.
Brzezinski, Matthew. Red Moon Rising: Sputnik and the Hidden Rivalries that Ignited the Space Age. Henry Holt and Co., 2007.
