Článek
Zapomeňte na představu, že naši dávní příbuzní poskakovali po větvích tropických pralesů. Nová vědecká studie tvrdí, že primáti – tedy i my lidé – pocházejí z drsného, chladného prostředí severní polokoule, kde se střídala horká léta s mrazivými zimami.
Tento obrat v dosavadním uvažování přinášejí vědci z britské Univerzity v Readingu. Pomocí statistického modelování a fosilních nálezů rekonstruovali podmínky, ve kterých žili společní předci všech dnešních primátů. Výsledky zveřejněné v prestižním vědeckém časopise PNAS otřásají dlouho přijímanou teorií, že prvotní domovinou primátů byly vlhké tropické lesy.
„Po celá desetiletí se předpokládalo, že primáti pocházejí z tropických džunglí – nikdo o tom příliš nepochyboval,“ říká vedoucí autor studie Jorge Avaria-Llautureo. „Naše zjištění ale převrací tento příběh naruby. Primáti se neobjevili v bujné zeleni, ale v chladných, sezónně proměnlivých podmínkách severní polokoule.“
Studie naznačuje, že první primáti se objevili zhruba před 66 miliony let, pravděpodobně v oblasti dnešní Severní Ameriky. Čelili přitom výkyvům klimatu, které by dnešní tropické opice pravděpodobně nepřežily – horkým létům a zimám, kdy teploty padaly hluboko pod nulu.
Zajímavou hypotézou je, že raní primáti mohli přežívat kruté zimy podobně jako dnešní medvědi – tedy hibernací. Snižovali tepovou frekvenci, upadali do spánku a šetřili energii, dokud se teploty opět nezvýšily. Tento způsob přežití známe i dnes – například u trpasličích lemurů na Madagaskaru, kteří si na zimu vyhrabávají noru pod zemí a spí celé měsíce, chráněni před mrazem vrstvou listí a kořenů.
Autoři studie také zjistili, že pohyblivost byla pro přežití klíčová. Primáti, kteří se dokázali rychle přemístit do jiných oblastí při náhlých změnách klimatu, měli větší šanci přežít a zanechat potomky. A ti, kteří se přesunuli do stabilnějších klimatických podmínek, urazili v průměru až 561 kilometrů – ve srovnání s pouhými 137 kilometry u těch, kteří zůstali v nestálém prostředí.
Cesta primátů do tropických oblastí tedy byla dlouhá a vedla přes rozmanité biotopy. Nejprve obývali chladné kraje, poté se přizpůsobili mírnému klimatu, později dokázali přežít i v suchých, polopouštních oblastech. Až teprve miliony let po svém vzniku pronikli do horkých a vlhkých pralesů, které si dnes spojujeme s jejich výskytem.
Klíčovou roli v tomto vývoji hrála schopnost reagovat na klimatické změny. Když se lokální teploty nebo srážky dramaticky změnily – ať už směrem k většímu suchu, nebo naopak vlhkosti – primáti byli nuceni hledat nové prostředí. A právě tato nutnost migrace často vedla k vytvoření nových druhů.
Zjištění vědců z Readingu přináší nejen přepis historie evoluce primátů, ale i důležitý vhled do budoucnosti. Pokud víme, jak se dávní savci přizpůsobovali dramatickým výkyvům klimatu, můžeme lépe pochopit, jak se budou současné druhy – včetně člověka – vyrovnávat s klimatickými změnami, které probíhají právě teď.
Možná jsme jako druh odolnější, než si myslíme. Ostatně – naši předci přežili zimy, jaké si dnes už ani neumíme představit.
Zdroje:
Expanze a rozšíření primátů napříč rozmanitými klimatickými podmínkami, Proceedings of the National Academy of Sciences (2025).
DOI: 10.1073/pnas.2423833122
