Článek
Rusko současně systematicky ničí ukrajinskou infrastrukturu, zejména elektrárny,
včetně jaderných, rozvodny, vodojemy a podobně, aby ukrajinskému obyvatelstvu
zkomplikovalo běžný život. Záměrem Ruska je unavit Ukrajince, aby byli náchylní
přijmout mír za ruských podmínek a vyvolat další uprchlickou vlnu do Evropy. Tím
zatížit evropský sociální systém, sociální smír a soudržnost. Na rozdíl od výbuchu na
Kerčském mostě, který je z vojenského hlediska důležitou zásobovací trasou z
Ruska na Ukrajinu, jsou útoky na civilní budovy velkých měst vojensky
bezvýznamné.
Toto je hanebnost, kterou Rusku civilizovaný svět po mnoho desetiletí nezapomene.
Rusko tak opakovaně potvrzuje, že je teroristický stát.
Zatímco dosud si mohl někdo myslet, že masakry civilistů a masové hroby v Buči
nebo v Izjumu mohly být aktivitami sadistických jednotlivců nebo velitelů, po
koordinovaných raketových útocích je snad už všem jasné, že jde o ruskou válečnou
strategii. Ostatně se tím Putin a jeho generálové ani netají. Otevřeně mluví o zničení
Ukrajiny a ukrajinského národa, který podle nich neexistuje.
Tato taktika se Rusku dosud vyplácela. Hitler i Stalin začínali II. světovou válku se
stejným cílem. Získat území a poddané. Hitler prohrál a zatímco do západní Evropy
přivezli Američané, Britové a Francouzi svobodu a demokracii, Rusko, tehdy
nazývané SSSR, vyhrálo, přivezlo komunismus a porobilo si východní Evropu na půl
století. Stalin, na rozdíl od Hitlera, svého cíle dosáhl.
My, v postkomunistické Evropě, jsme tím získali zkušenost, jak totalita devastuje
morálku a etiku, jak láme charaktery. Jak nám Sovětský svaz přinesl úpadek, pasivitu
lidí a likvidaci elit. Mělo to vliv na životní úroveň, kariéru, přístup ke vzdělání,
společenský status a tak dále. Tohle na západ od nás, díky Bohu, neznají. Také
proto jsme v roce 1989 na náměstích volali, že chceme zpátky do Evropy. Pryč z
vlivu Ruska. Zázrakem a díky Gorbačovovi se to tehdy obešlo bez krve. Zato v
Rusku tento princip platí dosud.
Nyní chce do Evropy a k evropským hodnotám Ukrajina. Platí za to krví, životy,
zničením měst a miliony uprchlíků. Ruská válka proti Evropě ale nezačala v únoru
2022 ani v únoru 2014 obsazením Krymu, ale nejpozději v únoru 2007 agresivním
projevem Putina na mnichovské bezpečnostní konferenci. Válku Rusko nevede jen
tanky, letadly a děly proti Ukrajině, ale zejména dezinformacemi, ovlivňováním voleb,
podporou extremistů a v neposlední řadě závislostí na ruském plynu a ropě. Celá
Evropa podceňovala zřejmé signály nebezpečí, zaslepeně doufala, že Rusko je
běžný obchodní partner a nyní za chyby platíme. Miliony lidí v Evropě mají strach z
války, ze zimy, z nedostupných energií a potravin. Putin potřebuje vyděsit evropskou
veřejnost a obrátit její hněv proti elitám. Přál by si, aby evropská veřejnost hodila přes
palubu Ukrajince, Bělorusy, Moldavany, Gruzínce, později nejspíš Baltské státy. Dále
by cílil i na Maďary, Slováky, Čechy a národy z dalekých postsovětských zemí
výměnou za plyn a ropu.
To nesmíme dopustit. Ruská agresivita je testem, za co nám stojí evropské hodnoty,
jak pevná je naše solidarita. Jestli máme odvahu je bránit a jestli dokážeme zvolit
správné před pohodlným. Hodně jsme o evropských hodnotách mluvili, ale nyní
máme historickou příležitost ukázat, co jsme pro ně ochotni obětovat. A nemylme se
dál. Jednání a kompromisy s Putinem by měly stejnou cenu jako kdysi jednání a
kompromisy s Hitlerem. Tuhle válku na Ukrajině musíme vyhrát.
