Článek
Jan Grolich se netají tím, že jeho politické ambice sahají vysoko. Po svém zvolení do Senátu se chce ucházet o funkci místopředsedy Senátu a připouští i ambici stát se jednou premiérem. V nedávném rozhovoru pro Reflex však zazněla ještě jedna věta, která podle mě stojí za pozornost.
Připustil totiž, že pokud by cítil, že souběh funkcí nezvládá, byl by ochoten opustit post jihomoravského hejtmana. Právě tuto práci přitom označil za tu, která ho zatím nejvíce bavila.
Zatím jde samozřejmě jen o podmíněné vyjádření, nikoli o skutečné rozhodnutí. Právě proto bude důležité sledovat, zda se tato slova promítnou i do jeho budoucího rozhodování.
Na první pohled možná nepříliš významná poznámka. Ve skutečnosti v ní ale vidím něco, co česká politika potřebuje.
Jsme zvyklí měřit politický úspěch počtem získaných funkcí, volebními výsledky a tím, kam až se člověk dokáže dostat. Méně už přemýšlíme o opačné schopnosti: poznat okamžik, kdy je potřeba něco opustit, aby neutrpěla práce, za kterou člověk nese odpovědnost.
Politická ambice sama o sobě není špatná. Naopak. Země potřebuje lidi, kteří mají chuť přebírat odpovědnost a nebojí se mířit vysoko. Jenže každá funkce představuje také závazek vůči lidem, kteří do jejího držitele vložili důvěru.
A právě tady bude zajímavé Jana Grolicha sledovat. Nejen podle toho, jaké další pozice získá, ale také podle toho, zda dokáže své ambice sladit s odpovědností, kterou už má.
Možná by stálo za to, kdyby jednou sám řekl, podle čeho pozná, že už je toho příliš. Ne jako gesto, ale jako jasné vymezení vlastních priorit.
V politice totiž není vždy největším projevem síly získat další funkci. Někdy je jím schopnost včas uvolnit místo.
A to by mohl být docela dobrý příklad i pro ostatní.
