Článek
Ostatně, když se podíváte na Wikipedii, na heslo „Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary“ a porovnáte si tehdejší hosty a dnešní… tak ta současná „návštěvnost“ je jen blednička skomírající ve tmě. A to, jak jsem zjistil, je výčet hostů v 60. letech poněkud lajdácký… Ale, abychom byli spravedliví, možná že už opravdové filmové hvězdy ani nejsou (Michael Douglas je zřejmě čestnou výjimkou). Rozhodně ne ty, které by přijely na festival do Karlových Varů. Zlatá šedesátá, jsou zkrátka ta tam (toto míním pochopitelně ironicky).
Možná že je proto dobře, že současný festival o své historii cudně mlčí.
I když je to škoda - ale lze chápat současné, že současní chtějí slávu sami pro sebe, nikoli pro ty, kteří zde byli v minulosti. A nebo kteří festival „dělali“, jako třeba právě Miroslav Horníček.
Bohužel, historie odchází do svých komnat, a tak už se asi nedozvíme, jak a proč vlastně Miroslav Horníček začal uvádět festivalové momenty. Podle dochovaných dokumentů v archivu Československého filmového týdeníku začal v roce 1962. Nebyl ovšem univerzálním průvodcem, ale jen částí: byl zde novinářem, reportérem zpovídajícím filmové hvězdy a další významné osobnosti kolem filmu.
Později na to vzpomínal takto (v neurčených Hovorech H) - necituji přesně:
„Přijede významný host. A vy jej jedete přepadnout a s ním natočit rozhovor. A teď se honem neví, kdo je to: muž nebo žena, herec… a vy vymýšlíte nějaký nápad. Nakonec třeba zjistíte, že hostem je tlustý producent a že ho nemůžete hodit do Vřídla…“ žertoval, neboť to je horké nějakých 72°C.
Za ten necelý týden se natočí dokumentárního materiálu zhruba na celovečerní film. A tehdy, v 60. letech, nebyl ani digitál a nic, a vše se natáčelo na film. Takže v noci s natočeným materiálem do Prahy, vyvolat, sestříhat a druhý den ráno už promítat.
Tady máte výběr z toho nejikoničtějšího, z roku 1964 - tak, jak jej sestavil sám pan Miroslav Horníček.
Najdete zde na příklad rozhovor s Henry Fondou, souboj s D'Artagnanem Gérardem Barrayem, nebo detektivní zápletku s Bernardem Blierem a další.
Odhadem, práce pana Horníčka na Festivalových momentech zákonitě musela skončit okamžikem, kdy odjel moderovat světově proslulý Kinonautomat do Monteralu, v roce 1967.
Miroslav Horníček ovšem představuje přibližně jednu dvacetinu historie festivalu.
Zajímavé by bylo jistě i zhlédnout filmový dokument Filmová lázeň. Vznikl k padesátinám festivalu. Bohužel, ačkoliv je Česká televize jeho koproducentem, nemá práva na internetové vysílání. Jak paradoxní.
A tak z historie můžete zavítat letos do článků spíše novinářských. Například do historie plakátů a nebo do historie významných osobností.
Určitě by si ale zasloužili - v čele s Jiřím Bartoškou - poctu i ti, kteří festival dělali. Jako třeba A. M. Brousil, Eva Zaoralová a nebo - pochopitelně - Miroslav Horníček.
