Jeden blog - Aristokratka a Foglar, dvě knižní recenze

Evžen Boček

„Aristokratka na smrtelné pohovce“

/Nakladatelství Druhé město, 2025/

Když v roce 2012 vyšla „Poslední aristokratka“, byla to malá senzace. Nebyl to sice autorův debut, ale za tuto knihu autor získal cenu Miloslava Švandrlíka za nejlepší humoristický román roku. Dalších šest dílů se dočkalo nemenší obliby. Všech sedm bylo navíc načteno jako audiokniha. Vznikla úspěšná divadelní hra. Na motivy prvních dílů vznikly dva celovečerní hrané filmy, nutno podotknout s knihami nakládajícími poněkud volně.

Nyní tedy vyšel údajně závěrečný, osmý díl: „Aristokratka na smrtelné pohovce“.

Už v průběhu psaní předchozích dílů Evžen Boček tak trochu experimentoval s formou literárního vyprávění. A částečně i s obsahem. Ten se nejmarkantněji projevil v sedmém dílu, tzv. literárním prequeelu (vrací čtenáře do doby před původním příběhem). Autor to bral pravděpodobně jako boj proti literární nudě, jednotvárnosti a klišé. Nutno říci, že se mu to celkem podařilo.

Onen závěrečný díl je ovšem výjimkou z výjimek. A dá se říci, bohužel. Autorova snaha experimentovat s literárním žánrem jej poněkud svedla na scestí. Především se mu vymstilo pravidlo, že jakmile si čtenář (divák, posluchač) něco oblíbí a vy mu to náhle změníte, přijdete s něčím jiným - přijme to jen velmi těžko, pokud vůbec.

A tak vlastně vzniklo něco jako divadelní hra. Či spíše rozvleklý skeč, uměle natahovaný… včetně humoru, který s původní látkou nemá mnoho společného.

Autorovi je nutno přiznat, že vložil do díla veškerou jemu vlastní péči. Jakkoli jej psaní zřejmě čím dál více nebavilo. Však také se jedná o knihu nejtenčí a mohla v podstatě skončit kdykoli. Samotný dialog aristokratky Marie III. a Smrtky, která převádí docela všední nevšední starosti, to vše je sice hezké - ale jinam! - Čtenář skutečně očekával něco jiného, na což jej navíc nešťastně naladí úvodní proslov dcery, takto Marie IV., nesoucí se v původním literárním duchu předcházejících sedmi dílů.

Proto, marná sláva - forma zvítězila nad obsahem.

Na autora se tak snesla vlna kritiky… nikoli potěšující. Recenze z iLiteratury hovoří asi za všechny. Autor i nakladatel pak reagují, ale iDnes si z toho udělalo prémiové čtení a já např. nepatřím mezi ty, kdo tento nucený styl vymáhání peněz podporují.

Kostky jsou ovšem vrženy, kniha je vydána. Nedá se z jejího vydání vzít ani slovo zpět, natožpak něco měnit. Přitom, v předchozích dílech Aristokratky se nabízí materiálu ke zpracování dost a dost. Za zpracování by jistě stála návštěva bulharské delegace nebo koneckonců samotná údajná tehdejší svatba Heleny Vondráčkové.

Kdoví.

Jaroslav Foglar

Záhada hlavolamu

/Vydal Albatros za editorské spolupráce Skautské nadace Jaroslava Foglara, 2025/

Nevím, do jaké míry jsou dobojována dědická práva spisovatele Jaroslava Foglara. Je mi to jedno. Pro mne je podstatné, že péčí Skautské nadace Jaroslava Foglara, vyjde postupně všech jeho dvacet knih. Snad v dosud nejucelenějším nakladatelském provedení.

Ilustrátorem je Marko Čermák. Tento legendární hudebník skupiny Greenhorns převzal ilustrací nových pokračování „komiksů“ již v 60. letech po Janu Fischerovi. Ani Záhada hlavolamu a Stínadla se bouří mu nejsou neznámé: obě knihy ilustroval též v 60.letech - jako komiks-leporelo.

Tady je první desítka plánovaných „foglarovek“.

V době mého dětství, v oněch 60. letech Foglarovy knihy vydával kdekdo. Blok, Mladá Fronta, Olympia a já nevím kdo ještě. Jak se to tomu kterému nakladateli povedlo. Je nasnadě, že jakákoli snaha po jednotném knižním provedení se nekonala.

Nejmarkantnější to je navíc právě u Záhady hlavolamu.

Proto jednotná úprava vydání souborného Foglarova díla je víc než chvályhodná.

Co naopak nemohu příliš pochválit, je typografický i tiskařský přístup. Pravda, typografie je dnes spíše digitalizačně automatizována. Na druhé straně by ani při takovémto spotřebním, masovém tisku, nemělo dojít k otištění písma z předešlé stránky.

Jsem si ovšem jist, že ani novým čtenářům ani milovníkům „Foglarovek“ to příliš vadit nebude. Protože tentokrát - na rozdíl od předešlé knihy - vítězí obsah nad formou.