Článek
Přiznám se, že jsem v životě vlastnil dobrých pár tisíc knih. Však i moje současná - notně prořídlá knihovna, díky stěhování, jich čítá na stovky.
Narodil jsem se v době, kdy kniha byla prakticky pro nás obyčejné občany jediným zdrojem informací. Kdepak nějaký internet nebo dokonce AI!
Pěkně se hezky přihlásit do knihovny, později i do dnešní tzv. Národní knihovny v Klementinu… a nebo knihy nakupovat.
Přesněji řečeno: SHÁNĚT A NAKUPOVAT.
Pokud jste chtěli něco speciálního, bylo to o to složitější. Jako třeba já knihy a encyklopedie o filmu.
Museli jste si zjistit, kdo co vydává, kdy to bylo případně půjde na trh… Knihy dopředu se daly „občas“ zajistit pokud jste byli členy nějakého knižního klubu. Tituly byly omezovány, jak „cenzurou“, tak vydavatelskými možnosti a ve finále i množstvím papíru, které dostala všechna nakladatelství přiděleno.
Známosti a podpultovky byly pravidlem, stejně jako tzv. knižní čtvrtky.
Měl jsem tak nějak v životě kliku, že knihy, které jsem zrovna potřeboval, tak zrovna vycházely.
Amatérský film od A do Z, Filmujeme s úsměvem, legendární Toeplitzovy dějiny filmu, Malá encyklopedie filmu, Kronika filmu, nenahraditelná Film a filmová technika…
Kroniku filmu dnes nahradily databáze typu FDB nebo CSFD, ze zahraničních IMDB. Filmový pás nahrazuje digitální technika, o tzv. postprodukci, která vytěsnila klasickou střižnu, nemluvě.
Pokrok a změny v podstatě nacházíme v každé oblasti…
A to i knižní - byť ty změny nejsou tak drastické a jsou spíše uživatelsky přívětivé, řekl bych.
Knihy jsou stále v prodeji
Stále se vydávají tištěné knihy.
Vedle nich v různých formátech i na čtecích zařízeních tzv. e-knihy.
A nejnověji do techniky a aplikací nastoupily audioknihy.
Kdybych chtěl být v tom přehledu důsledný, řekl bych že svým způsobem jsou někdy knihami i podcasty, tj. existující pouze v audio podobě.
A v souvislosti s tím: není problém si vydat knihu, když už jste si ji napsali. Tedy tzv. vlastním nákladem. Jiná otázka je cesta ke čtenáři, distribuce…
Neznám mnoho úspěšných autorů tohoto typu. Michal Viewegh, Patrik Hartl, Halina Pawlovská měli štěstí, že začínali ještě v trochu více knižním světě a měli možnost si své čtenáře vybudovat.
Co si budeme nalhávat, konkurence je dnes veliká. Jak domácí, tak zahraniční. Stačí zajít do jakéhokoli knihkupectví. Nepřeberné množství druhů i žánrů… objevených „literatur“ typu severská detektivka nebo moderní japonská literatura.
Jediné, co je „na okraji“ spisovatelských žánrů, je humoristický román. Inu, jako vždy - rozesmát čtenáře, posluchače, diváka, je vždy to nejtěžší.
Knihy a já
Nedávno se rozšiřovalo jedno pražské obchodní centrum a v něm otevřelo svoji pobočku nejmenované knihkupectví.
Jak říkám, knihy jsou pro mne vždy magnet… jen zřídka vynechám např. i knižní veletrh. A tak není divu, že jsem se opakovaně vydal do nákupních prostor onoho knihkupectví.
Jen tak, na čumendu a „co kdyby“.
A v tu chvíli mi blesklo hlavou:
„Kdy ty jsi vlastně naposledy četl nějakou novou knihu?“
Rozumějme, knihu koupenou, nikoli ze své vlastní knihovny - tu jsem před několika lety protřídil stylem „knihy, ke kterým se už nechci vracet a naopak.“
A dneska jsem si z náhlého popudu řekl, že vlastně bych měl zase jednou něco udělat pro své zkulturnění a dát si závazek:
KAŽDÝ MĚSÍC SI KOUPÍM ASPOŇ JEDNU KNIHU
Pominu rozvahy a úvahy na téma „tolik knih napsanejch a co číst“ (Jan Werich). Však jsem v knihkupectví strávil dobrou půlhodinu, včetně pauzy na sezení, kdy mne už rozbolely nohy.
Hodnotil jsem, vybíral a přehazoval, až jsem vybral - ve finále dokonce dvě knihy!
Jaké a proč?
Mé nové knihy
Od Geralda Durrella cokoli! Původně lovec zvěře pro zoologické zahrady, posléze sám ochránce zvířat, přírodovědec a zakladatel vlastní zoo, začal psát o svých loveckých i jiných zážitcích v podstatě na objednávku: aby mohl financovat své výpravy a zoologickou zahradu v New Jersey. Všechna jeho díla jsou napsána lehkou rukou, s humorem a nadhledem. Nikdy vás nezklame v dobré náladě a ve všech jeho knihách svítí slunce.
„Tři jízdenky do dobrodružství“ jsem kdysi už četl. V dobách kdy jakákoli kvalitní literatura byla podpultová. A já tuším, že zrovna tuto knihu jsem četl v jakési knihovně. S radostí ji přiřadím k těm, které již vlastním a to včetně mé milované knihy o Durrellově dětství na ostrově Korfu „O mé rodině a jiné zvířeně“. Nikdy ji nezapomenu přibalit do kufru, kdykoli tam jedu (a byl jsem tam již 15×! - jeden z mých blogů najdete zde) a pořídil jsem si dokonce anglický originál.
Spisovatelku a scénáristku Halinu Pawlovskou znám od jejích prvních kroků, kdy vstoupila se svým scénáristickým debutem na Barrandov. Byl jsem tehdy asistent režie… cesta k vlastní režii byla ještě daleko, přesně tak, jak to bylo tehdy zvykem. A scénáristický Halinin debut „Evo, vdej se!“ byl nějakým třetím filmem, na který jsem byl nasazen, jak se tehdy říkalo. Málo tomu, dokonce jsem si v tom zahrál malinkou epizodu. Na fotografii v odkazu na film jsem ten mladík, kterému Jindra Bartošová, coby Eva, sedí na kolenou. Nu, za mne se ve filmu nevdala!
Musím říci, že Halina Pawlovská NIKDY nebyla nafoukaná, vůči mně třeba odtažitá apod. Vždycky věděla, kdo jsem a když jsme se třeba potkali při VIP akcích, např. pro časopis Story, byla velmi srdečná.
Přiznám se, že jsem od Haliny Pawlovské nikdy nic nečetl. A že toho napsala! Ale přišlo mi to vždycky především jako ženské čtení. Logicky. Sáhnul jsem ale po knížce Zanzibar, která je výběrem jakýchsi střípků a cestovatelských poznatků. Letmé nahlédnutí do knihy mne přesvědčilo, že toto by mohlo být pro mne - a protože měli poslední výtisk, rozhodl jsem se, že na mne příště nepočká a bude bezpečnější si ji - tu knihu, ne Halinu - rovnou odnést domů, stejně jako Durrella, kterého měli už jen kousky dva.
A tak mám co číst.
Přinejmenším do dalšího měsíce, kdy jsem si opět naplánoval koupi další knihy.
