Článek
Počáteční šedesátá léta byla bohatá na optimismus. A pro tvorbu vpravdě osvobozující a optimistická. Jakoby se svět konečně vymanil z temných následků 2. světové války. Začala opět vítězit touha po životě. I když ta doba, pochopitelně, nebyla všude tak ideální, jak se nám s odstupem let zdá.
Kdo by tušil, že se z rozčarování zrodí písnička, která se stane světovým megahitem.
Počátkem 60. let Japonsko řešilo otázku přítomnosti americké vojenské základny Futenma na ostrově Okinawa. Ostrov byl Američany obsazen po porážce Japonska na konci 2. světové války. Okinawa pak byla Státy spravována 27 let a teprve v r. 1972 byla tato prefektura zpět předána Japonsku. Nicméně, již počátkem 60. let byla podepsána Smlouva o vzájemné bezpečnosti a spolupráci mezi oběma zeměmi, jako výsledek ukončení válečného stavu v r. 1952. Plánovaný a posléze uskutečněný podpis Smlouvy vyvolal řadu protestů, zejména z řad studentů.
V roce 1961 při návratu domů, v rozčarování z neúspěšného studentského protestu proti pokračující americké vojenské přítomnosti v zemi, Hachidai Nakamura složil hudbu a Rokusuke Ei napsal text. O mladém muži, který si při chůzi pohvizduje a hledí do nebe, aby zadržel lítost: „Při chůzi se dívám nahoru, aby mi netekly slzy.“
Písničku nazpíval mladý zpěvák Kyu Sakamoto, který rok před tím rozjel kariéru prvním úspěšným hitem Kanashiki Rojyussai (bohužel nedohledatelný, jinak v kompilaci). Z pozdějších Sakamotových hitů se k nám dostala třeba Jetkis Lenka.
„Ue o Muite Arukou“ ("Při chůzi se dívám nahoru") se logicky stala hitem a osudovou písní Kyu Sakamoto. Paradoxně ji posléze zpíval i Američanům na vojenských základnách. V té době už písnička získala druhý, možný přenesený význam, jako smutek nad ztracenou láskou.
Úspěchu mezinárodních rozměrů dosáhla písnička ovšem díky Louis Benjaminovi z nahrávací společnosti Pye Records ve Velké Británii. On také „pokřtil“ písničku jako „Sukyaki“. Původní název se mu zdál jednak těžko zapamatovatelný a jednak nevhodný pro svůj původně politický nádech.
Sukiyaki je něco jako "jídlo z jedné pánve a s textem písničky nemá společného vůbec nic. Nicméně je to důkazem, jak někdy podobné ingorantství dokáže věci změnit.
Na druhou stranu by bylo možné na recept „sukyiaki“ nahlížet i v historickém kontextu. Samotný recept, jehož základem je krájené hovězí, pochází z období Meiji 1868-1912. V té době byla z náboženských důvodů zakázána konzumace hovězího. Tím pádem by se tak trochu jednalo o jistou asociaci s původním záměrem písničky.
Ať tak nebo tak, už v roce 1963 se jako dosud jediná japonská písnička celé tři týdny držela v r. 1963 na prvním místě stovky nejúspěšnějších hitů v USA. A jako jediný singl se držela až do roku 2020 v asijské TOP 100.
Mezi zajímavosti patří, že instrumentální verzi hrála NASA přes rádio pro astronauty na palubě Gemini 7 v roce 1965 (21. kosmický let s posádkou).
A jen v Japonsku se prodalo 13 milónů gramofonových desek.
Kyu Sakamoto tragicky zahynul 12. srpna 1985 při havárii letu Japan Air Lines 123 spolu s dalšími 519 pasažéry. Před tragickým nárazem se stihl ještě rozloučit se svojí rodinou, stejně jako někteří další cestující. Jeho tělo bylo identifikováno díky přívěsku se svatyní Kasama Inari, který vždy nosil na krku. Byl přesvědčen o tom, že jen díky němu unikl v dětství téměř jisté smrti při dopravní nehodě. - 13. srpna, den po nehodě, bylo odvysíláno předtočené vystoupení Sakamota, ve 200. epizodě televizního programu Fuji, Naruhodo! Svět.
Jazykové verze a nahrávky písničky „Ue o Muite Arukou“ nikdo snad ani spočítat nedokáže. Americká verze dostala název Chuť medu - A Taste of Honey Sukiyaki.
Každý národ si zřejmě utvářel svůj text. Ovšem původní text této písničky je zcela jiný a zde jej najdete v překladu do angličtiny.
Josef Zíma
A nesmím opomenout českou verzi.
Text napsal sám její český interpret Josef Zíma. Jako jedna z mála se liší nejen obsahem, ale náladou. I ona se stala Zímovým hitem do dob, než jako interpret přesedlal na dechovku.
Sama Zímova písnička má několik hudebních verzí. Svým pojetím se blíží originálu nejvíc ta z roku 1964 se skupinou Karla Duby. Z pozdějších 80. let je novodobější nahrávka poplatná jiné, asi nejznámější verzi.
Ona nejznámější verze pochází z Z TV pořadu „Vysílá studio A“ (1964). Těžko říci, koho napadlo českou verzi obohatit oním „jatatá-jatatá“ asociujícím vránu a snad i její poskakování. Každopádně v tomto provedení se stala písnička hitem i u nás. Jako jakési televizní obrazové ztvárnění písničky, jak to tehdy bývalo zvykem.
A ještě malá technická zajímavost. Dnes už díky digitálním programům je technologie zcela jiná. Jak tedy docílili v r. 1964 onen ječivý hlas "vran"? Tzv. pomalejší rychlosti záznamu na magnetofon (vidíte jej právě na začátku písničky ve Vysílá studio A). Tehdy byl profesionální standard záznamu rychlosti pásku 38cm/s, ale mohl být i 76 cm/s. Pakliže se něco nahrálo nižší rychlostí (např. 19 cm/s) a posléze pustilo tou „správnou“, kýžený efekt byl na světě. Bylo pak záležitostí hudebního skladatele napsat u písniček zpomalené provedení v takové tónině a tempu, aby byl zrychlený výsledek správný.
A to je případ i české verze pro „Vysílá studio A“ (samozřejmě se jedná o playback):
BÍLÁ VRÁNA
Až taková je cesta původně téměř „protest-songu“ Ue o Muite Arukou.
- - - - - -
Hlavní zdroje:
1/ https://cs.wikipedia.org/wiki/Spojenecká_okupace_Japonska
2/ https://www.youtube.com/channel/UCwh8CF6JUQ34S7FldCm7G6A
3/ https://en.wikipedia.org/wiki/Sukiyaki_(song)
4/ https://www.susi.cz/recept/sukiyaki/
5/ https://en.wikipedia.org/wiki/Kyu_Sakamoto
6/ https://cs.wikipedia.org/wiki/Josef_Zíma
7/ https://cs.wikipedia.org/wiki/Magnetofon
8/ https://www.tokyoweekender.com/entertainment/music/8-things-you-didnt-know-about-kyu-sakamoto/
a také popisky skladeb uveřejněných zde v odkazech na YouTube.
