Článek
Ode mne žádný takový ultimativní životopis nečekejte. A to si myslím, že bych k tomu měl rozhodně více co říci, než zdejší autoři.
O Louis de Funèse se „věděcky“ zajímám již od svých cca 20 let a je mi 67. Se spřízněnými dušemi jsme dokonce vytvořili soukromý střihový audio pořad „Funesiáda“, v době, kdy byl ještě na živu a my už o něm stvořili vzpomínku. Mimo jiné z ukázek z jeho filmů. Šlo tehdy pochopitelně o český dabing Františka Filipovského. A já jsem měl docela slušnou videotéku - pardon audiotéku, když jsem si z televize nahrával na magnetofon zvuk z filmů přes kabel z televize. Psala se léta sedmdesátá a o komerčním domácím videorekordéru tehdy nikdo ani neslyšel.
V revolučních letech devadesátých jsem se odvážně pustil do vytvoření webových stránek o Louis de Funèsovi. Úspěšně z nich kradla texty řada plagiátorů; jeden z těch čestnějších mne dokonce uháněl ještě nedávno, zda bych mu dovolil použít moje texty. - Nedovolil jsem to. Psal jsem vše v době, kdy ještě povědomí o copyrightu bylo velmi malé. A z toho, co jsem napsal, dost dobře nešlo odlišit, co jsem tehdy opsal (např. z časopisu Květy, programových upoutávek Týdeníku ČST) a co jsem dal dohromady sám. A právě autorská práva byla hlavním důvodem, přestože vím, že dotyčný prvotně, než jsem mu vyčinil, si také z mých textů původně notně ukousl. Ty mé stránky už dnes neexistují. Provozovatel zanikl a já ani nemám staženou kopii.
Sebekriticky dodám, že dnes bych asi také některá fakta musel revidovat.
Omluvou mi budiž to, že seriózních zdrojů bylo opravdu pomálu a jejich autoři snadno podléhali oněm bulvárním omylům, o kterých se nyní dočítáme zde.
S hodnověrností zdrojů si ovšem nedělají starosti ani zdejší Funèsovi „autoři“. A buď naivně, nebo bezostyšně opisují z tzv. internetových zdrojů.
Protože, věřte mi, do open source médií může psát každý. A řada těchto informací je i zkreslena - dobovým bulvárem a nesmyslným zjednodušením.
Jeden příklad za všechny: Louis de Funès se nesnášel s Jeanem Gabinem. Ano, jde o film Tetovaný. Je jednoduché to napsat! Ale věc se má tak, že původně tomu tak nebylo a oba spolu velmi dobře ladili a rozesmávali jeden druhého při natáčení.
Dobový ukázkový snímek, show-reel, od stopáže 2:54 ukazuje zkažené záběry. Spíše rozchechtané záběry, nazvané „A Laugh Duel“. A budete-li si dávat dobrý pozor při sledování samotného filmu, uvidíte, že v některých scénách (úvodní setkání nad svačinou a pak scéna opulentní večeře) je záběr ustřižen těsně v okamžiku kdy jednomu nebo druhému už začínají cukat koutky.
Co se tedy dělo dál? To co se dít nemělo. Producent pustil natáčení z ruky. Zapomněl korigovat vztahy mezi režisérem, Gabinem a de Funèsem. A z maličkostí se pak stávají velké problémy a nakonec i nevraživost a nenávist.
Sám Louis de Funès později toho všeho litoval.
Zdroj? - Viz níže.
Ano, je nejvyšší čas, zmínit se o zdrojích.
Zdejší články o de Funèsovi totiž důsledně vycházejí z běžného internetu. Z Wikipedie, ale i dalších. Stačí prostě „googlit“.
A chybí jim to podstatné - zdroje knih, doplněné o případné seriózní internetové zdroje, např. z YouTube. Jedním z nich je kanál nazvaný NI&CO TV - vedený filmovým kritikem, který píše své názory, ale důsledně se opírá o faktografii. V tomto směru se rozhovořil o filmu Tetovaný. Jistě vám nebude dělat problémy si zapnout titulky a jejich český překlad.
Dvě knihy
V Česku vyšly o Louis de Funèsovi celkem tři knihy. Dvě vlastním a třetí jsem si díky tomuto článku právě objednal. Tou je kniha českého autora Jiřího Žáka „Louis de Funès - Lidé jsou komedianti, my jsme herci“, z roku 2007.
V roce 1995 česky vyšla kniha Jean-Marc Loubiera „Louis de Funès - četník a milovník růží“. - Dokonce jsem se dostal tehdy do písemného kontaktu s autorem a uzavřeli jsme tehdy spolu výměnný obchod. Já mu poslal české vydání, které marně sháněl, a on mně na VHS kazetě poslal film Oskar, který byl u nás tehdy k nesehnání (až později na DVD). - Situaci teoreticky komplikovalo to, že ve Francii je barevný záznam SECAM, zatímco u nás je norma PAL. Naštěstí jsem vlastnil multisystémový VHS přehrávač, takže jsem s tím neměl problém. - Co na tom, že neumím francouzsky? Na magnetofonovém pásku jsem vlastnil český dabing a Oskar patřil mezi ty filmy, které jsem znal nazpaměť.
Jako bomba se objevila kniha sepsaná nakonec syny Louis de Funèse - Patrikem a Olivierem, s podtitulem „Moc o mně, děti, nemluvte“. Olivier, jak známo, si v několika filmech s otcem zahrál. Francouzsky kniha vyšla v roce 2005, česky v roce 2010. Je to zcela jiné čtení a jiný pohled. Mimo jiné na str. 124 i na situaci kolem Jeana Gabina a filmu Tetovaný.
Řekl bych, že tyto tři knihy jsou mnohem serióznějšími pohledy na Louis de Funèse, než nejen zdejší opisové články, ale i ty ostatní internetové zdroje.
Koho z vás opravdu zajímá udělat si vlastní pohled na Louis de Funèse, v knižních antikvariátech a bazarech všeho druhu, je bezesporu zakoupíte i dnes.
A pro vás ostatní?
Pominu-li okřídlenou větu, nevěřte všemu co se tvrdí a píše v médiích, dám vám jednu radu. Zapněte televizi, přehrávač nebo počítač se vhodnými oficiálními zdroji a místo toho všeho si raději pustťe některou z těch nesmrtelných komedií s Louis de Funèsem.
Louis de Funès
P.S.: Zde jsou odkazy na mé veřejně přístupné blogy o Louis de Funèsovi. Asi by rovněž potřebovaly „revizi“ a faktografická upřesnění. Ale nechť. tady máte odkazy na to, jak jsem to tehdy napsal:
