Když Dave Gahan vystoupil ze stínu Depeche Mode. Paper Monsters slaví 23 let

Pro mnoho posluchačů bylo vydání alba překvapením. Dave Gahan byl sice jednou z nejvýraznějších osobností moderní hudby, ale většina autorské práce v Depeche Mode byla po dlouhá léta spojována především s Martinem Gorem. Paper Monsters proto představovalo důležitý milník – poprvé se Gahan výrazněji představil také jako skladatel a textař.

Za vznikem desky nestála snaha opustit Depeche Mode ani konkurovat vlastní kapele. Gahan se v předchozích letech postupně vyrovnával s bouřlivým obdobím devadesátých let, kdy bojoval se závislostmi a zdravotními problémy. Právě osobní zkušenosti se promítly do řady skladeb.

Na albu spolupracoval s americkým hudebníkem Knoxem Chandlerem, který se stal jeho hlavním autorským partnerem. Výsledkem byla kolekce písní, které se od tvorby Depeche Mode v mnohém lišily. Vedle elektroniky zde dostaly větší prostor kytary, živé nástroje i rockovější atmosféra.

Prvním singlem se stala skladba Dirty Sticky Floors. Píseň zaujala syrovým zvukem i osobním textem a rychle se stala nejznámější skladbou celé desky.

Fanoušky překvapilo, jak otevřeně Gahan zpívá o vlastních pádech, nejistotách a životních zkušenostech. Podobně působily také skladby Bottle Living, Black And Blue Again nebo emotivní Stay.

Zajímavostí je, že mnoho posluchačů tehdy očekávalo album ve stylu klasických Depeche Mode. Místo toho dostali nahrávku, která měla blíže k alternativnímu rocku, americké písničkářské tradici a temnějšímu bluesovému zvuku.

Významnou roli sehrál také dlouholetý spolupracovník Depeche Mode, nizozemský fotograf a režisér Anton Corbijn. Právě on vytvořil vizuální koncept alba a pomohl zachovat charakteristickou estetiku, kterou fanoušci s Gahanem spojují dodnes.

Nahrávka vznikala převážně v New Yorku a podílel se na ní producent Ken Thomas, známý mimo jiné spoluprací s islandskou skupinou Sigur Rós. Díky tomu získalo album specifický zvuk, který se od tehdejší produkce Depeche Mode výrazně odlišoval.

Po vydání se recenze různily. Někteří hudební publicisté oceňovali Gahanovu odvahu vystoupit z komfortní zóny a představit vlastní autorskou tvorbu. Jiní upozorňovali, že některé skladby nedosahují síly nejlepších písní Depeche Mode.

S odstupem více než dvou desetiletí však bývá Paper Monsters hodnoceno mnohem příznivěji než v době svého vydání. Mnozí fanoušci dnes album považují za důležitý krok, který později vedl k tomu, že Dave Gahan začal přispívat vlastními skladbami i na alba Depeche Mode. Bez této zkušenosti by pravděpodobně nevznikly pozdější gahanovské písně jako Suffer Well, Hole To Feed nebo Come Back.

Album obsahuje přesně deset skladeb a trvá necelých padesát minut.

Název Paper Monsters lze volně přeložit jako „Papíroví netvoři“. Gahan později naznačil, že odkazuje na vnitřní obavy a problémy, které člověka často děsí více než skutečné hrozby.

Přestože šlo o jeho první sólovou desku, následovalo koncertní turné po Evropě i Severní Americe.

Mnoho fanoušků dodnes považuje skladbu Dirty Sticky Floors za jednu z nejlepších písní, které Dave Gahan natočil mimo Depeche Mode.

Dnes, po 23 letech od vydání, zůstává Paper Monsters jedním z nejdůležitějších projektů v kariéře Davea Gahana. Ne proto, že by překonalo nejslavnější alba Depeche Mode, ale protože ukázalo jeho vlastní hudební identitu.

Zpěvák, kterého svět dlouho vnímal především jako charismatického interpreta skladeb Martina Gorea, zde poprvé dokázal, že má co říct i jako autor. A právě proto představuje Paper Monsters mnohem víc než jen sólovou odbočku. Je to album, které otevřelo novou kapitolu příběhu jednoho z nejvýraznějších hlasů moderní hudby.

Zdroje: