Hlavní obsah

Michael Hutchence: Sláva s INXS, vážné poranění mozku a smrt ve 37 letech

Foto: Artekolor / Wikimedia Commons / CC BY-SA 4.0

Michael Hutchence, charismatický zpěvák INXS, dobýval světové hitparády a vyprodával stadiony. Jeho život však poznamenalo vážné poranění mozku i osobní problémy. Dne 22. listopadu 1997 byl nalezen mrtvý v hotelu v Sydney. Bylo mu 37 let.

Článek

V sobotu 13. července 1991 vystoupila australská skupina INXS na londýnském stadionu Wembley. Před přibližně 74 tisíci diváky odehrála koncert, který se později zařadil mezi nejvýznamnější okamžiky její historie. Uprostřed šestičlenné kapely stál Michael Hutchence. Bylo mu jednatřicet let a na pódiu se pohyboval s lehkostí člověka, který přesně ví, jak získat pozornost publika. Jeho výrazný hlas, energický projev a téměř nepřetržitý kontakt s diváky patřily k důvodům, proč se INXS dokázali prosadit daleko za hranicemi Austrálie. Vystoupení zachytil režisér David Mallet na filmový materiál a záznam později vyšel pod názvem Live Baby Live. Dodnes představuje jednu z nejlepších příležitostí vidět Hutchence v období, kdy se jeho kapela nacházela na vrcholu popularity.

V té době měl za sebou úspěchy, které by ještě před několika lety působily jako nesplnitelný sen. Album Kick se stalo světovým bestsellerem, singl Need You Tonight ovládl americkou hitparádu a hudebníci objížděli vyprodané koncertní haly i stadiony. Hutchence patřil mezi nejfotografovanější rockové zpěváky své doby a jeho osobní život přitahoval téměř stejnou pozornost jako hudba. Když se však o šest let později objevila zpráva o jeho smrti, začalo se mnohem více mluvit také o událostech, které poznamenaly poslední roky jeho života.

Od školního přátelství k celosvětovému úspěchu

Michael Kelland John Hutchence se narodil 22. ledna 1960 v australském Sydney. Jeho otec Kelland byl obchodník, matka Patricia pracovala jako vizážistka. Kvůli otcovu zaměstnání se rodina v roce 1964 přestěhovala do Hongkongu, kde Michael strávil značnou část dětství. Zajímal se o hudbu, poezii a sport a podle oficiálního životopisu INXS už jako dítě nazpíval píseň pro reklamu místního obchodu s hračkami. Tehdy ovšem nic nenasvědčovalo tomu, že z něj jednou vyroste jedna z nejslavnějších tváří australského rocku.

Po návratu do Sydney navštěvoval mimo jiné Davidson High School, kde se seznámil s Andrewem Farrissem. Podle vzpomínek zveřejněných na oficiálních stránkách INXS se Andrew Michaela zastal, když ho na školním dvoře šikanovali spolužáci. Z obyčejného školního setkání vzniklo přátelství, které vydrželo dvě desetiletí a později zásadně ovlivnilo podobu skupiny INXS. Andrew skládal hudbu, Michael psal texty a postupně zjistili, že jejich společná práce funguje natolik dobře, aby se jí mohli věnovat vážněji. Hutchenceovo dospívání přitom nebylo zcela bezstarostné. Když mu bylo patnáct let, rodiče se rozvedli. Nějakou dobu žil s matkou v Kalifornii a navštěvoval také Hollywood High School, než se vrátil do Austrálie a naplno se zapojil do vznikající hudební skupiny.

V roce 1977 začali vystupovat pod názvem The Farriss Brothers. Vedle Michaela a Andrewa ji tvořili Andrewovi bratři Tim a Jon, baskytarista Garry Gary Beers a kytarista a saxofonista Kirk Pengilly. Později přijali název INXS a v prvních letech hráli především v australských hospodách a klubech. Takové prostředí bylo pro mladé muzikanty důležitou školou, protože museli zaujmout lidi, kteří si nepřišli vždy cíleně poslechnout právě jejich hudbu. V roce 1980 vydali debutové album INXS a postupně si začali budovat jméno i mimo domácí scénu. Skladba Original Sin se na začátku roku 1984 dostala na první místo australské singlové hitparády. Album Listen Like Thieves z roku 1985 a především singl What You Need pak skupině pomohly výrazněji proniknout na americký trh.

Rozhodující okamžik přišel v roce 1987 s vydáním alba Kick. Na jediné nahrávce se objevily skladby Need You Tonight, Devil Inside, New Sensation a Never Tear Us Apart. Právě kombinace rocku, funku, tanečních rytmů a Hutchenceova nezaměnitelného hlasu vytvořila zvuk, podle kterého INXS poznávali posluchači po celém světě. V lednu 1988 se Need You Tonight dostala na první místo amerického žebříčku Billboard Hot 100. Pro kapelu, která ještě o několik let dříve hrála v australských klubech, šlo o mimořádný úspěch a zároveň potvrzení, že může obstát mezi největšími jmény světové populární hudby.

Rockový idol, kterého zajímala i poezie a film

Michael Hutchence byl během své kariéry často přirovnáván k Micku Jaggerovi z Rolling Stones nebo Jimu Morrisonovi ze skupiny The Doors. Srovnání vycházela především z jeho pódiového projevu. Dlouhé vlasy, výrazný pohled, pohybová uvolněnost a způsob, jakým pracoval s hlasem, z něj činily frontmana, kterého nebylo možné přehlédnout. Hutchence se však nechtěl omezovat pouze na úlohu rockového zpěváka. Už v roce 1986 si zahrál hlavní roli v australském filmu Dogs in Space režiséra Richarda Lowensteina, s nímž ho spojovalo dlouholeté přátelství. Lowenstein později režíroval také řadu videoklipů INXS.

V roce 1989 se Hutchence spojil s hudebníkem Olliem Olsenem v projektu Max Q. Výsledná nahrávka měla výrazně experimentálnější charakter než tehdejší tvorba INXS a ukázala další stránku jeho hudebního zájmu. Zpěvák měl blízko k literatuře, psal poezii a při tvorbě textů přikládal velký význam jednotlivým slovům. Jeho tvůrčí svět byl podstatně širší, než jaký se obvykle vešel do časopiseckých článků o jeho vzhledu a milostných vztazích. Právě soukromí přitom média zajímalo stále více, zejména poté, co se stal mezinárodně známou osobností.

Na přelomu osmdesátých a devadesátých let prožil Hutchence vztah s australskou popovou hvězdou Kylie Minogue. Jejich známost přitahovala pozornost fanoušků i novinářů, protože oba patřili k mimořádně populárním osobnostem své doby. Po rozchodu s Minogue začal žít s dánskou supermodelkou Helenou Christensen. Vztah s ní měl v jeho životě zvláštní význam také proto, že byla přítomna události, o které se veřejnost dlouho nedozvěděla všechny podstatné okolnosti.

Vážné zranění v Kodani a změny, které pozorovali jeho nejbližší

V srpnu 1992 pobýval Hutchence s Helenou Christensen v dánské Kodani. Během večerního výletu, při kterém se dvojice zastavila pro jídlo, došlo ke konfliktu s řidičem taxislužby. Podle pozdějšího svědectví Christensen řidič Hutchence udeřil, zpěvák upadl dozadu a hlavou narazil na obrubník. Úraz měl závažné následky. Hutchence utrpěl poranění hlavy a přišel o čich i chuť, přičemž o skutečném rozsahu zranění se tehdy veřejně nevědělo zdaleka tolik jako dnes.

Australská veřejnoprávní stanice ABC v roce 2019 zveřejnila informace, které přinesl dokument Mystify: Michael Hutchence. Helena Christensen v něm popsala, jak se zpěvák po napadení změnil. Podle jejího svědectví trávil po úrazu dlouhé období v jejím bytě, trpěl nevolnostmi a odmítal jídlo. Přibližně o měsíc později navštívili odborníka v Paříži. Vyšetření podle zveřejněných informací prokázalo nejen ztrátu čichu a chuti, ale také vícečetná pohmoždění mozku. Christensen si všimla rovněž výrazných změn v jeho chování. Zpěvák podle ní začal reagovat podrážděněji a projevoval prudký hněv, který u něj dříve neznala.

Richard Lowenstein, který s Hutchencem dlouhodobě spolupracoval, v rozhovoru pro ABC uvedl, že změny pozorovali i lidé z jeho pracovního okolí. Tehdy však neznali skutečný rozsah jeho zdravotních problémů. Když Lowenstein později připravoval dokument Mystify, získal také další informace z lékařských a vyšetřovacích materiálů, které pomohly zasadit vzpomínky blízkých do širších souvislostí. O významu tohoto zranění se proto dnes při hodnocení Hutchenceova života mluví mnohem otevřeněji než v době jeho smrti.

Je však důležité nepřisuzovat úrazu více, než dovolují dostupné důkazy. Vážné poranění mozku může ovlivnit chování i emoční prožívání člověka, nelze z toho ale automaticky vyvozovat, že právě kodaňský incident byl přímou a jedinou příčinou zpěvákovy smrti o pět let později. Hutchence navíc po zranění dál koncertoval, nahrával a podílel se na tvorbě nové hudby. V roce 1992 vyšlo album Welcome to Wherever You Are, které patří k nejzajímavějším nahrávkám pozdějšího období INXS. Jeho pracovní život pokračoval, přestože se v soukromí potýkal s problémy, jejichž skutečný rozsah znalo jen několik lidí.

Paula Yates, narození dcery a poslední měsíce života

V polovině devadesátých let začal Michael Hutchence vztah s britskou televizní moderátorkou Paulou Yates. Ta byla dlouholetou partnerkou a později manželkou irského hudebníka Boba Geldofa, s nímž měla tři dcery. Její nový vztah s Hutchencem se stal jedním z nejsledovanějších příběhů britského bulvárního tisku. Dne 22. července 1996 se Hutchenceovi a Paule Yates narodila dcera Heavenly Hiraani Tiger Lily, známá jako Tiger Lily. Pro Michaela to bylo první a jediné dítě.

Následující období komplikovaly spory mezi Yates a Geldofem týkající se péče o jejich tři dcery. Rodinné záležitosti se řešily také před soudem a výrazně ovlivňovaly každodenní život všech zúčastněných. Zpěvák přitom nadále působil s INXS. V dubnu 1997 skupina vydala album Elegantly Wasted, poslední studiovou nahrávku, kterou s ní Hutchence natočil. Hudební prostředí už bylo jiné než v době největší slávy alba Kick. V devadesátých letech se prosadily nové styly a další generace kapel, INXS však pokračovali v koncertování a na podzim roku 1997 připravovali australské turné připomínající dvacet let společného působení.

V listopadu se Hutchence vrátil do Sydney, kde se hudebníci chystali na další vystoupení. Zatímco se připravovalo turné, jeho pozornost se stále výrazněji soustředila na rodinnou situaci v Londýně. Přál si, aby za ním Paula Yates mohla přicestovat společně s dětmi, pokračující soudní řízení však plán komplikovalo. Právě okolnosti tohoto sporu později tvořily podstatnou část vyšetřování jeho úmrtí.

Hutchence bydlel v hotelu Ritz-Carlton v sydneyské čtvrti Double Bay. V pátek 21. listopadu 1997 povečeřel se svým otcem Kellandem. Podle svědectví, které bylo součástí koronerova šetření, působil v dobré náladě, zároveň však dával najevo značné obavy z výsledku londýnského soudního řízení. V následujících hodinách se situace zhoršovala. Paula Yates mu sdělila, že soudní záležitost nebyla uzavřena a jednání bylo odročeno na 17. prosince. Do Austrálie proto s dětmi nepřicestuje podle původního plánu.

Zpěvák během noci a následujícího rána telefonoval několika blízkým lidem, včetně Boba Geldofa. Podle zaznamenaných výpovědí byl v některých hovorech velmi rozrušený. Jeho přítelkyně Michelle Bennett později uvedla, že během jednoho z telefonátů plakal. Také manažerka Martha Troup měla z jeho zpráv obavy. V sobotu 22. listopadu 1997 byl Michael Hutchence nalezen mrtvý ve svém hotelovém pokoji. Bylo mu 37 let.

Zpráva o jeho smrti obletěla svět a vyvolala také množství spekulací. Některé se v médiích opakovaly ještě dlouho poté, co vyšetřování dospělo k oficiálním závěrům. Dne 6. února 1998 uzavřel koroner australského státu Nový Jižní Wales Derek Hand případ jako sebevraždu. Ve svém rozhodnutí konstatoval, že Hutchence byl v době smrti ve stavu těžké deprese. Mezi významné okolnosti zařadil osobní a partnerské problémy, tlak související s rodinným sporem a účinky alkoholu a dalších látek zjištěných při toxikologickém vyšetření. Koroner zároveň neshledal důkazy pro medializovanou teorii, že zpěvák zemřel nešťastnou náhodou při sexuální praktice.

Foto: Романов / Wikimedia Commons / CC BY-SA 4.0.

Pamětní místo zpěváka Michaela Hutchence v Northern Suburbs Crematorium v Sydney. Jeho popel byl rozptýlen 22. ledna 1998 v oblasti Rose Bay

Dostupné důkazy tedy podporují oficiální závěr o sebevraždě, nedávají však oprávnění označit jediného člověka nebo jednu událost za její výlučnou příčinu. Poranění mozku z roku 1992 představuje důležitou součást Hutchenceova životního příběhu, stejně důležité je ovšem respektovat hranici mezi doloženými zdravotními následky, výpověďmi blízkých a domněnkami o tom, co přesně vedlo k jeho poslednímu rozhodnutí.

Hudební odkaz, který přežil jeho tragickou smrt

Poslední rozloučení s Michaelem Hutchencem se konalo 27. listopadu 1997 v katedrále svatého Ondřeje v Sydney. Dorazili členové rodiny, hudební kolegové i osobnosti, které v jeho životě sehrály významnou roli. Mezi smutečními hosty byly Kylie Minogue a Helena Christensen. Během obřadu vystoupil australský hudebník Nick Cave, který zazpíval skladbu Into My Arms. Další soukromé rozloučení následovalo až 22. ledna 1998, v den Hutchenceových nedožitých 38. narozenin. Jeho otec Kelland uspořádal na lodi v sydneyském přístavu obřad, při němž byla část zpěvákova popela rozptýlena do vody nedaleko Rose Bay. Zúčastnili se členové rodiny, hudebníci INXS a nejbližší přátelé.

Pro skupinu, jejíž členové spolu hráli od mládí, znamenala Hutchenceova smrt ztrátu zpěváka, dlouholetého přítele i jednoho z hlavních autorů jejího repertoáru. INXS později pokračovali s dalšími zpěváky, jejich nejúspěšnější období však zůstalo pevně spojeno s Hutchenceovým hlasem. Jeho hudební odkaz připomnělo také posmrtně vydané sólové album Michael Hutchence z října 1999. Na zpěváka vzpomínali i hudebníci jiných slavných skupin. Bono z U2, který patřil mezi jeho přátele, napsal píseň Stuck in a Moment You Can't Get Out Of jako reakci na jeho smrt. Později vysvětloval, že text pojal jako rozhovor, který už se svým přítelem nikdy nemohl vést.

Zajímavou součástí Hutchenceových hudebních přátelství je také skladba Duran Duran Michael, You've Got a Lot to Answer For. Simon Le Bon ji napsal o Hutchenceovi ještě za jeho života a kapela ji vydala na albu Medazzaland v říjnu 1997, pouhý měsíc před jeho smrtí. V roce 2019 se k jeho příběhu vrátil režisér Richard Lowenstein dokumentem Mystify: Michael Hutchence. Díky soukromým filmovým záběrům a vzpomínkám rodiny, přátel i bývalých partnerek nabídl pohled na zpěváka, který se podstatně lišil od někdejších bulvárních titulků. Ukázal člověka, který vedle hudby miloval poezii, film a blízké vztahy, ale jehož poslední roky poznamenaly zdravotní problémy a složité osobní okolnosti.

Dnes, 22. listopadu 2026, uplynulo od smrti Michaela Hutchence přesně 29 let. Při poslechu nahrávek INXS zůstává snadné pochopit, proč se skupina dokázala prosadit na celém světě. Skladby Need You Tonight, New Sensation nebo Never Tear Us Apart si uchovaly charakteristický zvuk i dlouho po skončení éry, ve které vznikly. Ještě výmluvnější je návrat k záznamu z Wembley z roku 1991, kde jednatřicetiletý zpěvák před 74 tisíci diváky společně s kapelou odehrál koncert, který dnes patří k nejznámějším vystoupením australské rockové historie.

Jeho pozdější osud tomuto okamžiku dodává smutný rozměr, neměl by jej však zastínit. Michael Hutchence totiž za svůj krátký život dokázal především něco, co se podaří jen málokterému hudebníkovi. Společně s pěti přáteli proměnil skupinu z australských klubů ve světový fenomén a zanechal písně, ke kterým se posluchači vracejí i téměř tři desetiletí po jeho smrti.

Použité zdroje

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz