Článek
V sobotu 14. dubna 1945 přivedli příslušníci gestapa na nádvoří brněnských Kounicových kolejí dva mladé muže. Osmnáctiletý Alois Bauer a čtyřiadvacetiletý Vladimír Blažka byli bosí, pouze ve spodním prádle a se svázanýma rukama. Před popravčí zdí museli pokleknout na písek a sklonit hlavy. Jako první byl zastřelen Bauer, po něm jeho starší bratranec. Popravu osobně provedl kriminální rada brněnského gestapa Otto Koslowski.
Na celém příběhu je něco mimořádně tragického. Právě Koslowski měl být podle pozdějších svědectví původním cílem odbojové akce, kterou oba bratranci provedli o více než dva měsíce dříve. Místo něj však zemřel jiný příslušník SS. Ani v posledních týdnech hroutícího se nacistického režimu se gestapo nehodlalo vzdát pomsty.
Do osvobození Brna zbývalo pouhých dvanáct dní.
Osudný večer v Nerudově ulici
Ve středu 7. února 1945 se osmatřicetiletý důstojník SS August Gölzer vracel se svou manželkou Elisabeth z centra Brna domů. Sloužil na velitelství XXXIX. úseku SS, kde měl na starosti především účetní a personální agendu. Ačkoli nepatřil k příslušníkům gestapa, jeho hodnost SS-Hauptsturmführera a zařazení ve strukturách SS z něj činily představitele nacistického mocenského aparátu.
Manželé se krátce před osmou hodinou večer vydali pěšky ze služebny na dnešní třídě Kapitána Jaroše směrem k Nerudově ulici. Podle pozdější výpovědi Elisabeth Gölzerové se k nim přibližně u dnešního kina Art připojili dva neznámí muži, kteří je následovali až k jejich bydlišti. Když Gölzer kolem 20.20 odemykal domovní dveře domu číslo 14, jeden z mužů jej německy vyzval, aby zvedl ruce. Důstojník se otočil a pokusil se sáhnout po pistoli.
Vladimír Blažka začal střílet. Podle dochovaných svědectví padly přibližně čtyři výstřely, přičemž až poslední Gölzera zasáhl do hrudníku. Blažka i jeho společník Alois Bauer okamžitě uprchli a zraněnému důstojníkovi pomohla manželka do bytu v pátém podlaží.
Následovaly dramatické okamžiky, při nichž se naplno projevily komplikace tehdejší zdravotnické pomoci. Elisabeth nejprve přivolala českého lékaře, který konstatoval nutnost okamžitého chirurgického zákroku. Sanitka však dorazila přibližně až po dvou hodinách. Gölzer byl převezen do nemocnice na Žlutém kopci, kde navzdory operaci a krevním transfuzím krátce po půlnoci 8. února zemřel.
Pro nacistické bezpečnostní složky v Brně představoval atentát mimořádně nepříjemný neúspěch. Gestapo zahájilo rozsáhlé pátrání, ale současně se postaralo o to, aby se informace o smrti důstojníka SS nedostala na veřejnost. V protektorátním tisku se o útoku neobjevila ani zmínka.
Dva bratranci, rozdílné životy a společný odpor
Vladimír Blažka a Alois Bauer pocházeli z moravské Olešnice, ale jejich dosavadní životní zkušenosti byly značně rozdílné. Blažka se narodil 12. prosince 1920 a už před válkou prošel vojenskou službou během mobilizace v roce 1938. Po okupaci pracoval v Německu a Rakousku, později se zapojil do ilegálních aktivit. V lednu 1944 byl zadržen při kurýrní cestě k partyzánům a několik měsíců vězněn.
Po propuštění se dostal na Slovensko, kde se v srpnu 1944 připojil k partyzánské jednotce a zapojil se do bojů v období Slovenského národního povstání. V prosinci téhož roku se vrátil do Brna a pokračoval v ilegální činnosti pod krycím jménem „poručík Poruba“. Šlo tedy o mladého muže, který měl za sebou zkušenosti se zbraněmi, pronásledováním i ozbrojeným odporem proti okupantům.
Jeho bratranec Alois Bauer, narozený 23. května 1926, byl podstatně mladší. V Brně se živil jako pekařský učeň a pomocník. V odboji používal krycí jméno „Sochor“. Na začátku února 1945 se oba stali členy brněnské části levicově orientované odbojové organizace Předvoj, jejíž příslušníci se podíleli na ilegální činnosti proti nacistickému režimu.
Právě v souvislosti s jejich působením v Předvoji se objevuje největší záhada celého atentátu. Proč si oba mladíci vybrali Augusta Gölzera, který měl ve strukturách SS na starosti především administrativní záležitosti, a nikoli některého z představitelů gestapa odpovědných za pronásledování odboje?
Podle svědectví, která vyšla najevo při poválečném vyšetřování, měl být skutečným cílem Otto Koslowski. Tento kriminální rada patřil k nejnebezpečnějším představitelům brněnské tajné policie a fakticky řídil její exekutivní činnost. Podílel se na pronásledování odbojářů a jeho jméno bylo spojováno s brutálními výslechy i likvidací odpůrců nacistického režimu.
Historici připouštějí, že mohlo dojít k záměně osob. Oba bratranci se mohli domnívat, že sledují samotného Koslowského. Existuje však také možnost, že chtěli získat zbraně a vybrali si příslušníka SS, kterého považovali za vhodný cíl. Při pozdějších výsleších navíc tvrdili, že Gölzera zamýšleli pouze odzbrojit.
Přesné pozadí atentátu tak zůstává nejasné. Nelze s jistotou určit, zda Blažka s Bauerem jednali na vlastní pěst, nebo plnili rozkaz některého z představitelů odboje. Jisté je pouze to, že střelba v Nerudově ulici skončila Gölzerovou smrtí a gestapo začalo oba útočníky intenzivně hledat.
Gestapo je dopadlo díky informacím ze zatčené odbojové organizace
První týdny pátrání nepřinesly nacistické policii žádný zásadní výsledek. Zlom nastal až v březnu 1945, kdy gestapo zasáhlo proti některým představitelům odbojové organizace Předvoj. Po sérii zatýkání se do jeho rukou dostal také architekt Vladimír Tišnovský, který patřil k vedoucím osobnostem jejího branného referátu.
Tišnovský při výsleších poskytl gestapu informace o dalších odbojářích, včetně jmen lidí spojovaných s atentátem na Gölzera. Podle dochovaných záznamů jednal ve strachu o vlastní život a snažil se dosáhnout příslibu, že zatčeným spolupracovníkům nebude ublíženo. Nacistická policie jeho informace využila k dopadení obou bratranců.
Dne 22. března 1945 byl ve svém bydlišti zatčen Alois Bauer. Pod nátlakem vypověděl, kde by se mohl nacházet Vladimír Blažka. Koslowski poté zorganizoval zatýkací akci, při níž využil také Blažkova švagra Jaroslava Štěpánka. Tomu pod pohrůžkou zastřelení jeho rodiny přikázal, aby Blažku pod záminkou vylákal z domu.
Plán vyšel. Blažka byl zadržen poblíž tramvajové zastávky a při následné domovní prohlídce gestapo objevilo jeho pistoli. Balistická expertiza potvrdila, že právě touto zbraní byl zastřelen August Gölzer. Oba bratranci následně skončili v Kounicových kolejích, které nacisté využívali jako policejní věznici a místo výslechů i poprav.
Výpovědi zatčených byly získávány za mimořádně brutálních podmínek. Gestapo se snažilo zjistit nejen skutečný cíl atentátu, ale také osoby, které jej případně naplánovaly. Výslechům a mučení byl podroben rovněž Tišnovský.
Jeho jednání se po válce stalo předmětem soudního řízení. Mimořádný lidový soud v listopadu 1946 rozhodl o jeho zproštění obžaloby z udavačství. Soud dospěl k závěru, že vypovídal pod nátlakem a po surovém týrání, nikoli se zločinným úmyslem způsobit zatčení svých spolupracovníků.
Tato část případu patří k jeho nejsložitějším momentům. Informace získané gestapem skutečně přispěly k dopadení obou atentátníků, současně však poválečný soud odmítl považovat výpovědi vynucené násilím za úmyslnou zradu.
Karl Hermann Frank rozhodl, Koslowski osobně střílel
V pátek 13. dubna 1945 přijel do Brna německý státní ministr Karl Hermann Frank. Válka se již blížila ke konci a německé jednotky čelily postupující frontě, nacistický represivní aparát však pokračoval ve své činnosti. Frank si nechal předložit dokumentaci atentátu na Gölzera a po jejím prostudování nařídil okamžitou likvidaci obou zatčených odbojářů bez řádného soudního procesu.
Rozkaz byl vykonán hned následující den, v sobotu 14. dubna. Kolem jedenácté hodiny dopoledne byli Bauer s Blažkou vyvedeni na nádvoří Kounicových kolejí, kde se nacházelo popraviště známé jako „Na písečku“. Název vznikl podle vrstvy písku, kterou zde správa věznice nechala navršit pro provádění poprav.
Podle historického výzkumu Jiřího Skoupého oba odbojáři poklekli se svázanýma rukama před popravčí zdí. Jako první zemřel Alois Bauer a poté Vladimír Blažka. Koslowski je zastřelil ranami do týla ze své služební pistole. Jejich těla byla uložena do rakví a následně skončila v hromadném hrobě na brněnském Ústředním hřbitově.
V celém případě je zvlášť zarážející, že popravu provedl člověk, který měl být podle části svědectví sám původním cílem únorového atentátu. Koslowski se navíc o této možnosti dozvěděl už během vyšetřování. Zda skutečně šlo o promyšlenou odbojovou operaci proti němu, nebo o tragickou záměnu, se ovšem nikdy nepodařilo spolehlivě objasnit.
Po osvobození Brna byla těla obou bratranců v červenci 1945 exhumována a slavnostně pohřbena. Koslowski mezitím uprchl do Bavorska, kde se pokoušel uniknout odpovědnosti za svou válečnou činnost. Americké okupační úřady jej však dopadly a v lednu 1947 byl předán do Československa.
Před Mimořádným lidovým soudem v Brně byl uznán vinným mimo jiné z vraždy Aloise Bauera a Vladimíra Blažky. Dne 3. května 1947 byl popraven oběšením na nádvoří věznice na Cejlu.
Atentát, o kterém se dlouhá léta téměř nevědělo
Zabití Augusta Gölzera představovalo významnou akci domácího protinacistického odboje. Historici jej připomínají také proto, že Gölzer byl po Reinhardu Heydrichovi druhým nejvýše postaveným příslušníkem SS, na kterého byl za existence protektorátu proveden úspěšný atentát. Nešlo však o člověka se srovnatelnou politickou mocí, jakou měl zastupující říšský protektor.
Zatímco atentát na Heydricha se stal jedním ze zásadních symbolů československého odboje, události z brněnské Nerudovy ulice zůstaly po desetiletí na okraji veřejného zájmu. Jedním z důvodů bylo nacistické informační embargo, které zprávu o útoku prakticky odstranilo z dobového veřejného prostoru.
Také poválečné připomínání případu komplikovaly okolnosti dopadení obou útočníků. Výpovědi některých příslušníků Předvoje pomohly gestapu při pátrání, přestože byly získány v prostředí nátlaku a mučení. Tyto nepohodlné okolnosti nezapadaly do pozdějšího zjednodušeného vyprávění o odboji, v němž pro podobně složité příběhy často nebylo mnoho místa.
Případ postupně znovu připomněli historici, zejména Jiří Skoupý, který se dlouhodobě věnoval jeho archivnímu výzkumu. Význam Blažkovy odbojové činnosti byl uznán také oficiálně. V listopadu 2015 mu byl in memoriam udělen Záslužný kříž ministra obrany České republiky III. stupně.
Ani podrobný historický výzkum však nedokázal odpovědět na všechny otázky. Dodnes nevíme, kdo přesně atentát naplánoval, zda byl Koslowski skutečně předem určeným cílem ani jak velkou roli sehrála případná záměna obou nacistických funkcionářů.
Osudy Vladimíra Blažky a Aloise Bauera však nejsou závislé na definitivním vyřešení těchto nejasností. Oba patřili k lidem, kteří se v posledních měsících okupace zapojili do ozbrojeného odporu proti nacistům. Za svůj čin zaplatili životem ve chvíli, kdy se válka v Evropě již blížila ke konci.
Aloisi Bauerovi nebylo ještě devatenáct, Vladimíru Blažkovi bylo čtyřiadvacet let. Oba byli zastřeleni 14. dubna 1945 na nádvoří Kounicových kolejí.
Brno bylo osvobozeno o dvanáct dní později.
Použité historické zdroje
- Jiří Skoupý: Případ zapomenutého atentátu – odborná historická studie
- Encyklopedie dějin města Brna – Atentát na Augusta Gölzera
- Český rozhlas Plus – Případ zapomenutého atentátu
- Česká televize – Atentát, na který se zapomnělo
- https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Brno,_Kounicovy_koleje,_pam%C3%A1tn%C3%ADk_v_m%C3%ADstech_%C5%A1ibenice.JPG





