Hlavní obsah

Na Černé hoře cvičili nacisté záškodníky. Z 55 mužů se vrátilo třináct

Foto: Ben Skála / Wikimedia Commons / CC BY-SA 3.0

Sokolská bouda na Černé hoře v Krkonoších v listopadu 2010. V závěru druhé světové války zde nacisté cvičili záškodnické skupiny pro nasazení v sovětském týlu.

Bývalou Sokolskou boudu v Krkonoších proměnili nacisté v tajné výcvikové středisko SS. Muži v sovětských uniformách měli pronikat za frontu a narušovat postup Rudé armády. Jejich mise však skončily neúspěchem.

Článek

Když se v květnu 1945 dostali českoslovenští bezpečnostní pracovníci na Sokolskou boudu na Černé hoře, našli vyrabovaný objekt, zbytky vojenského materiálu a torzo výcvikové kartotéky. Z bývalého horského hotelu zmizeli poslední účastníci kurzů i jejich velitelé. Zůstaly po nich jen doklady připomínající, k čemu budova v závěru druhé světové války sloužila.

Ještě několik měsíců předtím zde nacisté připravovali speciální záškodnické skupiny pro nasazení za postupující sovětskou frontou. Výcvikové středisko patřilo do programu, na jehož organizaci se podílel Otto Skorzeny, jeden z nejznámějších důstojníků speciálních jednotek SS. Připravovaní muži měli pronikat na nepřátelské území, zjišťovat informace a podnikat diverzní akce.

Dvě doložené operace však skončily neúspěchem. Z první skupiny, která čítala 55 mužů, se podle odborné publikace Správy Krkonošského národního parku vrátilo pouze třináct.

Horskou boudu postavili sokolové. Nacisté z ní udělali výcvikové středisko

Sokolská bouda vyrostla na Černé hoře nad Janskými Lázněmi v roce 1929. Její výstavbu financovalo sokolské hnutí a na svou dobu šlo o mimořádně rozsáhlé horské ubytovací zařízení. Nabízelo přibližně dvě stovky lůžek v pokojích a společných noclehárnách. Budovu navrhl architekt František Kavalír.

Po obsazení pohraničí nacistickým Německem se však její původní účel změnil. Sokolská bouda byla zabavena a sloužila mimo jiné k ubytování říšské mládeže. Za války byla spolu s nedalekým Horským hotelem Černý využívána také německým letectvem.

Na konci roku 1944 se z rekreačního zázemí stalo místo určené k přípravě speciálních vojenských operací.

Výběr Černé hory nebyl náhodný. Vrchol ležel mimo hlavní komunikační trasy, okolní lesy poskytovaly prostor k výcviku a současně sem vedla lanovka z Janských Lázní. Nacisté tak měli k dispozici relativně izolované prostředí, dostatečnou ubytovací kapacitu i možnost dopravovat na horu personál a zásoby.

Vojenská situace Německa byla v té době stále zoufalejší. Rudá armáda postupovala na západ a nacistické velení hledalo další možnosti, jak její postup zpomalit. Jednou z nich měly být malé záškodnické skupiny působící za frontovou linií.

Podobná střediska již fungovala jinde na území ovládaném Německem. Na Černé hoře vznikla další výcviková základna, která měla rozšířit jejich kapacity.

Podle publikace Vojenská historie Krkonoš v letech 1918–1945, vydané Správou KRNAP, zahájila škola činnost v prosinci 1944. Jejím velitelem se stal důstojník SS Herbert Giel, v některých dalších historických materiálech uváděný jako Herbert Giehl.

S celým projektem byl spojen také Otto Skorzeny, který se v roce 1943 podílel na operaci vedoucí k osvobození italského fašistického diktátora Benita Mussoliniho z horského hotelu na Gran Sasso. Z dostupných podkladů však nevyplývá, že by Skorzeny osobně navštívil krkonošské výcvikové středisko.

Cvičili tu i cizinci. Připravovali se na operace v sovětském týlu

Sokolskou boudou neprocházeli pouze němečtí vojáci. Výcviku se účastnili také lidé jiných národností, kteří spolupracovali s nacistickým vojenským aparátem.

Historici Lubomír Hlavienka a Ondřej Kolář ve své odborné monografii Německá poválečná rezistence ve Východních Sudetech uvádějí mimo jiné Ukrajince, Gruzíny, Lotyše a Poláky. Podle jejich zjištění se jednoho z výcvikových programů na Černé hoře účastnilo přibližně 120 osob.

Regionální historická literatura přináší také svědectví o přítomnosti žen a o výcviku příslušníků dalších jednotek spolupracujících s Německem. Počty účastníků se ovšem v jednotlivých zpracováních liší a nemusí označovat stejné období nebo totožnou skupinu.

O podobě výcviku vypovídají poválečná svědectví některých jeho absolventů. Historický publicista Roman Cílek zaznamenal například vzpomínku muže, který popisoval hledání důmyslně ukrytých úkrytů v okolí lanovky nebo předvádění výroby improvizovaných granátů z obyčejných konzerv.

Podle tohoto svědectví se počítalo také s falešnými osobními doklady a legitimacemi sovětských organizací. Absolventi totiž neměli vystupovat jako běžní němečtí vojáci. Jejich úkolem bylo pohybovat se v prostoru kontrolovaném nepřítelem a podle možností se vyhnout odhalení.

Jak nebezpečný podobný úkol byl, se ukázalo hned při prvních doložených operacích.

V únoru 1945 byla z krkonošské základny vyslána skupina 55 mužů pod velením kapitána Sorova. Podle publikace Správy KRNAP byli nasazeni v ruských uniformách v prostoru polské Bydhoště, německy Brombergu, tedy v týlu Rudé armády.

Operace nesplnila očekávání německého velení.

Většina členů jednotky podle uvedeného historického přehledu zahynula a na výcvikovou základnu se vrátilo pouhých třináct mužů. Podrobnosti jednotlivých střetnutí ani přesný osud všech zbývajících účastníků však publikace nerozvádí.

Ještě během února vyrazila do akce druhá skupina, tentokrát sedmdesátičlenná. Jejím cílem byl prostor obklíčené Vratislavi, tehdejšího německého Breslau, kde probíhaly těžké boje mezi německými jednotkami a Rudou armádou.

Ani její nasazení nepřineslo požadovaný výsledek.

Přes oba neúspěchy výcvik na Černé hoře pokračoval. Nacistické velení se ještě v posledních týdnech války pokoušelo připravovat další lidi pro činnost za nepřátelskými liniemi.

S falešnými doklady zmizeli. Zůstala po nich vyrabovaná bouda

Na jaře 1945 už bylo stále zřejmější, že německá porážka je nevyhnutelná. Fronta se přibližovala a příslušníci výcvikového střediska se začali připravovat na jeho opuštění.

Podle historického zpracování Správy KRNAP se zbývající účastníci kurzů v chaotických dnech května 1945 rozptýlili s falešnými doklady. Jejich další osudy se nepodařilo jednoznačně zrekonstruovat.

S odchodem personálu souviselo také poškození dolní stanice lanovky na Černou horu požárem. Některá regionální líčení uvádějí, že ji ustupující příslušníci střediska úmyslně zapálili. Publikace Správy KRNAP potvrzuje poškození požárem během jejich útěku, ale podrobnosti vzniku ohně blíže nevysvětluje.

Když se československé bezpečnostní orgány po osvobození dostaly na Sokolskou boudu, nalezly vyrabovaný objekt. Zůstaly zde zbytky vojenského materiálu a část výcvikové dokumentace.

Tyto nálezy pomohly doložit účel, k němuž nacisté horský hotel využívali.

Později se objevovaly také otázky, zda někteří absolventi podobných kurzů mohli pokračovat v ilegální činnosti po skončení války. Novější odborný výzkum Hlavienky a Koláře však upozorňuje, že v případě účastníků výcviku na Černé hoře není takové poválečné zapojení prokázáno.

Historicky doložené jsou především jejich příprava a nasazení v posledních měsících druhé světové války.

Samotná Sokolská bouda svůj válečný příběh přežila. Po roce 1945 se vrátila k civilnímu využití, později ji převzaly socialistické organizace cestovního ruchu. Po roce 1989 se znovu dostala do sokolských rukou, ale následně byla prodána.

Postupně chátrala, až v říjnu 2019 začala její demolice.

Na Černé hoře tak zanikla budova, kterou před válkou vybudovali členové Sokola pro horskou turistiku a kterou nacisté v závěru svého režimu proměnili v základnu pro přípravu záškodnických operací.

Připomínkou její nejtemnější kapitoly zůstávají historické dokumenty. Mezi nimi i záznam o 55 mužích, kteří v únoru 1945 odešli z krkonošského střediska do sovětského týlu. Zpět se jich vrátilo třináct.

Použité prameny a odborná literatura:

  • Ivan Fuksa, Jan Juřena, Jiří Kratochvíl, Jakub Mikolášek, Tomáš Pilvousek, Ondřej Vašata: Vojenská historie Krkonoš v letech 1918–1945. Správa Krkonošského národního parku, Vrchlabí, 2019, zejména strany 40–42.
  • Lubomír Hlavienka, Ondřej Kolář: Německá poválečná rezistence ve Východních Sudetech. Slezské zemské muzeum, Opava, 2024, zejména strany 58–59.
  • Česká obec sokolská: Sokolská horská chata, historický přehled původní budovy, jejích proměn a demolice.
  • Roman Cílek: Předjaří a jaro 1945: Svět mužů bez tváří. Přísně tajné!, č. 1/2005. Informace z publikace jsou reprodukovány v historickém textu Janské 1945.
  • Horský hotel Desítka: Historie Horského hotelu, místní historický přehled využití Volské louky a sousedních ubytovacích objektů za druhé světové války.
  • https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Sokolsk%C3%A1-bouda-%C4%8Cern%C3%A1-hora-Krkono%C5%A1e2010.jpg

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz