Článek
Mezi lidmi, které nacisté za heydrichiády popravili na pardubickém Zámečku, byl také sedmnáctiletý student obchodní školy z Náchoda. Oldřich Lokvenc se však od mnoha ostatních obětí lišil. Nebyl známým účastníkem protinacistického odboje. Sám se obrátil proti svým učitelům a pokusil se jim uškodit prostřednictvím nacistické tajné policie.
Gestapo jeho udání prověřovalo, ale podle historika Vojtěcha Kyncla se obvinění nezakládala na pravdě. Nacisté nakonec obrátili svou brutalitu proti samotnému studentovi. Zbili ho tak, že byl téměř k nepoznání, a poslali na smrt. Jeho matce zůstala pouze školní aktovka.
Příběh, který Kyncl popsal při výzkumu obětí pardubického popraviště, patří k neobvyklým případům nacistického teroru. Ukazuje nejen ničivé důsledky udavačství, ale také osud člověka, který se sám pokusil využít gestapo k osobní pomstě.
Pomsta učitelům v době, kdy udání mohlo znamenat smrt
Na konci května 1942 provedli českoslovenští parašutisté Jozef Gabčík a Jan Kubiš atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Nacisté odpověděli vyhlášením druhého stanného práva a rozsáhlým zatýkáním. Vedle skutečných odbojářů se oběťmi represí stávali také lidé, které někdo udal kvůli osobnímu sporu, pomstě nebo závisti.
Právě v takovém prostředí se odehrál případ Oldřicha Lokvence.
Sedmnáctiletý student obchodní školy pocházel z Náchoda. Historik Vojtěch Kyncl při představování své knihy Děs dýchl do tváře, věnované obětem pardubického popraviště, upozornil na jeho snahu pomstít se vlastním učitelům.
V červnu 1942 přitom mohlo být obvinění z poslechu zahraničního rozhlasu, urážky Adolfa Hitlera nebo schvalování atentátu na Heydricha mimořádně nebezpečné. Nacisté využívali podobná obvinění k zatýkání a popravám.
Přesný obsah Lokvencova udání, jména pedagogů ani okolnosti jejich předchozího konfliktu dostupné veřejné prameny podrobně neobjasňují. Kynclovo historické zpracování však potvrzuje podstatu případu: student se chtěl svým učitelům pomstít a jeho tvrzení se při vyšetřování ukázala jako nepravdivá.
To ovšem neznamenalo, že gestapo celý případ jednoduše odloží.
Nacističtí vyšetřovatelé se obrátili proti Lokvencovi. Podle Kynclova líčení ho brutálně zbili a následně byl zařazen mezi osoby určené k popravě. Další podrobnosti výslechů ani přesnou cestu, která vedla k rozhodnutí o jeho smrti, zatím veřejně dostupné podklady neumožňují spolehlivě rekonstruovat.
Lokvenc se tak stal obětí stejného represivního aparátu, jehož prostřednictvím chtěl ublížit svým pedagogům.
Deset popravených během jediného dne
Ve středu 1. července 1942 stanulo před nacistickou popravčí četou v Pardubicích deset lidí. Jejich jména dodnes uvádí oficiální seznam obětí Památníku Zámeček.
Vedle Oldřicha Lokvence byl mezi popravenými také další muž z Náchoda, Pavel Gerber. Téhož dne nacisté zastřelili rovněž Františka a Oldřicha Svatošovy a Václava Tojnara z Týniště nad Orlicí, manžele Františka a Ludmilu Burešovy z Hradce Králové a další tři osoby.
Všichni zemřeli na stejném místě a ve stejný den, jejich životní příběhy však byly rozdílné.
Pardubické popraviště vzniklo v prostoru střelnice nacistické pořádkové policie u Larischovy vily, známé jako Zámeček. Od 3. června do 9. července 1942 zde bylo zavražděno celkem 194 lidí.
Kynclův výzkum přitom upozornil na skutečnost, která dlouho zůstávala ve stínu známějších příběhů českého odboje. Téměř stovka obětí pardubického popraviště byla podle jeho zjištění zavražděna na základě udání. Za některými stály osobní konflikty mezi sousedy, příbuznými nebo známými, nikoliv skutečná odbojová činnost.
Případ Oldřicha Lokvence byl ovšem odlišný. Zatímco v řadě jiných případů udání vedlo ke smrti obviněných, zde se represe obrátila proti tomu, kdo s obviněním přišel.
Z jeho osudu přesto nelze dělat příběh zaslouženého trestu. Pokus uškodit nevinným učitelům byl závažným jednáním, zvláště v době, kdy podobné udání mohlo člověka připravit o život. Odpovědnost za mučení a popravu sedmnáctiletého studenta však nesli nacističtí pachatelé.
Matce vrátili školní aktovku
Oldřich Lokvenc se narodil roku 1924. V době popravy mu bylo sedmnáct let. V oficiální evidenci pardubického památníku je jeho jméno zapsáno mezi deseti oběťmi z 1. července 1942.
Jeho případ připomíná také historická literatura věnovaná válečnému Náchodsku. Podrobnosti o udání a následném zacházení se studentem přiblížil Vojtěch Kyncl v rozhovoru, který v červnu 2023 zveřejnil server Novinky.cz.
Závěr příběhu má jediný mimořádně silný detail.
Poté, co nacisté sedmnáctiletého studenta popravili, přinesli jeho matce domů školní aktovku.

Pomník obětem nacistických poprav na pardubickém Zámečku. Mezi zavražděnými byl také sedmnáctiletý Oldřich Lokvenc z Náchoda.
Nevíme, co v ní tehdy bylo ani jak rodina jeho smrt prožívala. Dochované svědectví ale zachycuje předmět, který patřil k obyčejnému životu mladého člověka, jenž se už nikdy nevrátil do školní lavice.
Oldřich Lokvenc chtěl prostřednictvím gestapa potrestat své učitele. Na pardubickém Zámečku nakonec nacisté zabili jeho.
Použité prameny a literatura:
- Vojtěch Kyncl: Děs dýchl do tváře. Heydrichiáda a oběti pardubického Zámečku 1942. Historický ústav AV ČR a Památník Zámeček Pardubice, 2023. Informace o publikaci.
- Monika Kuncová: Hrdinství i podlost: Příběhy z nacistického popraviště, Novinky.cz, 4. června 2023. Rozhovor s historikem Vojtěchem Kynclem, včetně případu Oldřicha Lokvence.
- Památník Zámeček Pardubice: Oficiální seznam obětí, evidence popravených dne 1. července 1942.
- Památník Zámeček Pardubice: Heydrichiáda, historické okolnosti druhého stanného práva a nacistických poprav.
- https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Pardubicky_Zamecek_09.JPG




