Článek
Na budově české celnice v náchodské Bělovsi zavlála sovětská vlajka. Bylo 9. května 1945 a obyvatelé po šesti letech německé okupace vítali první vojáky Rudé armády. Lidé se objímali, podávali si ruce a někteří vystupovali na vojenská vozidla, aby osvoboditele pozdravili. Německo již kapitulovalo. Radostné setkání však během několika okamžiků přerušila střelba.
Od Náchoda se totiž vracela obrněná vozidla příslušníků Waffen-SS. Jejich osádky odmítaly složit zbraně. U české celnice zahájily palbu na sovětské vojáky i na samotnou budovu, v níž se před střelbou ukrývali také civilisté. Událost, která se odehrála až po vstupu německé kapitulace v platnost, vstoupila do regionálních dějin jako Běloveská tragédie.
Válka skončila, německé jednotky ale stále ustupovaly
Náchod byl v květnu 1945 jednou z důležitých cest, kudy německé jednotky prchaly ze Slezska a Kladska směrem na západ. Jejich cílem bylo především dostat se do amerického zajetí a vyhnout se Rudé armádě.
Už 5. května se ve městě začal rozpadat okupační režim. Z veřejných budov mizely německé nápisy, na domech se objevovaly československé vlajky a vznikl revoluční národní výbor. Dobrovolníci, bývalí vojáci a legionáři vytvořili českou posádku, jejímž velitelem se stal podplukovník Josef Šlajs.
Večer 8. května kapitulovala také místní německá posádka. Následujícího dne probíhalo v prostoru hranice v Bělovsi odzbrojování ustupujících vojáků wehrmachtu. Zbraně se shromažďovaly mimo jiné v náchodském pivovaru, kde sídlilo velení českých dobrovolníků.
Řada českých hlídek se přitom skládala z mladých lidí bez vojenských zkušeností. Odzbrojovali německé vojáky, přestože sami často neměli dostatečný výcvik ani odpovídající zajištění.
Zatímco většina ustupujících vojáků své zbraně odevzdávala, příslušníci některých jednotek SS se kapitulaci odmítali podřídit.
Během 9. května projela Bělovsí směrem do Náchoda skupina německých stíhačů tanků Jagdpanzer 38(t), známých pod označením Hetzer. Obrněná vozidla se dostala až do centra města. Část jednotky poté pokračovala v ústupu, další se obrátila zpět k hranicím, kde se právě objevovali první sovětští vojáci.
U celnice začala střelba. Zajatce odváděli ven a zabíjeli
Sovětské jednotky přijížděly od Kladska s nákladními automobily, které táhly dělostřelecké zbraně. U běloveské celnice je vítali místní obyvatelé. Radost však náhle přerušila palba německých obrněnců.
Esesáci ostřelovali sovětská vozidla, celnici i její okolí. Vojáci a civilisté hledali úkryt, někteří prchali k železničnímu náspu, jiní do okolních polí. Část lidí se spolu se sovětskými vojáky ukryla ve sklepě celnice.
Němci stříleli do oken a vhazovali do budovy granáty. Podle historického přehledu Celní správy ČR se svědectví rozcházejí v tom, proč sovětští vojáci nedokázali útok účinně odrazit. Někteří pamětníci uváděli, že jejich velitel nechtěl po vyhlášené kapitulaci zahájit další boj. Jiní vzpomínali, že se vojáci bránili, ale byli zaskočeni a neměli dostatek munice.
V popisu následujících událostí se však historická líčení shodují. Když příslušníci SS získali nad budovou převahu, začali zabíjet také vojáky, kteří již nepokračovali v boji.
Němci vnikli do celnice a sovětské zajatce vyváděli ven s rukama nad hlavou. Podle zaznamenaných svědectví je postupně zastřelovali u východu z budovy. Další vojáci zemřeli přímo uvnitř, na chodbách a schodišti vedoucím do sklepa.
Mezi českými oběťmi byli štábní kapitán Josef Půlpán, bývalý legionář, a desátník Vilém Plachý. Oba se podíleli na zajišťování pořádku v době německého ústupu. Život ztratil také teprve osmnáctiletý Václav Čejp z Náchoda.
V bezprostředním ohrožení se ocitli i civilisté ukrytí ve sklepních prostorách. Podle materiálů Celní správy příslušníci SS vyvedli ke zdi celé rodiny včetně žen a dětí. Nakonec je však znovu zahnali do budovy a pohrozili jim zastřelením, pokud by někdo na německé vojáky zahájil palbu.
Další sovětské jednotky mezitím začaly organizovat protiútok. Rozhodující roli sehrála dělostřelecká palba, která postupně vyřadila německé obrněnce a donutila příslušníky SS k ústupu. Někteří se rozprchli do okolních lesů, další byli zajati českými dobrovolníky a sovětskými vojáky.
Přesný počet obětí se v historických pramenech liší. Publikace Celní správy uvádí přímo u celnice 22 mrtvých sovětských vojáků, dva příslušníky československé armády a šest civilistů. Historické zpracování v Náchodském zpravodaji z roku 2015 uvádí širší bilanci bojů v Bělovsi a Náchodě, při nichž zahynulo 13 Čechů a 35 sovětských vojáků. Rozdíly souvisejí také s rozsahem událostí zahrnutých do jednotlivých soupisů.
Jen několik hodin po oslavách konce války tak zůstaly v okolí celnice desítky mrtvých.
Následujícího dne se z náchodského pivovaru stalo popraviště
Porážkou německých obrněnců Běloveská tragédie neskončila.
Čeští dobrovolníci začali po střetnutí prohledávat Běloves a okolní lesy. Zadržené německé vojáky přiváděli do areálu náchodského pivovaru, který již předtím sloužil jako zázemí místního odboje.
V noci na 10. května a během následujícího dne se zde odehrávaly násilné výslechy, mučení a popravy zajatců. Na násilnostech se podle pozdějších historických zjištění podíleli někteří čeští dobrovolníci i sovětští vojáci. Do areálu přicházeli rovněž místní obyvatelé, mezi nimiž byli lidé toužící po odplatě za nacistické zločiny.
Ne všichni zadržení přitom patřili k jednotce, která předchozího dne útočila u celnice.
Zabití němečtí vojáci byli postupně odváženi a pohřbíváni v prostoru zámecké aleje. Přesný počet osob usmrcených přímo v pivovaru se nepodařilo spolehlivě stanovit.
Historik Václav Sádlo se touto druhou částí tragédie podrobně zabýval ve své knize Běloveská tragédie: Příčiny, průběh a následky. Upozornil, že zatímco vraždění českých civilistů a sovětských zajatců příslušníky SS bylo dlouhodobě připomínáno, odplata na německých zajatcích zůstávala ve veřejném vyprávění často stranou.
Případ se po desetiletích znovu otevřel i v Německu. V roce 1999 se událostmi začala zabývat bavorská prokuratura. V letech 2001 a 2002 následovaly exhumace hromadných hrobů. Nalezené ostatky však nepatřily výhradně lidem usmrceným v pivovaru; byly mezi nimi také oběti bojů a dalších událostí na konci války. Počet exhumovaných proto nelze automaticky považovat za počet popravených zajatců.
Události posledních válečných dnů se promítly také do slavného románu Zbabělci náchodského rodáka Josefa Škvoreckého. Jeho literární příběh však nelze zaměňovat za přesnou kroniku skutečných událostí.
Běloveská tragédie tak měla dvě odlišné, přesto vzájemně propojené části. Příslušníci SS nerespektovali německou kapitulaci a zabíjeli také zajaté sovětské vojáky. Po jejich porážce se násilí obrátilo proti německým zajatcům, kteří již byli v moci vítězů.
Budova běloveské celnice, kde se 9. května 1945 odehrály nejkrvavější okamžiky střetnutí, se dochovala dodnes. Přestože prošla rozsáhlou rekonstrukcí, zůstává jedním z nejvýznamnějších míst připomínajících konec druhé světové války na Náchodsku. Pamětní deska a pomník u budovy připomínají sovětské vojáky i české oběti, které zde zahynuly.
Je to stejné místo, kde lidé nejprve s nadšením vítali osvoboditele a krátce nato se museli ukrývat před palbou německých obrněnců.
Prameny a literatura:
- Celní správa České republiky: Příběh běloveské celnice, zejména kapitola 9. květen 1945, strany 7–9. Historický přehled a zaznamenaná svědectví o bojích.
- Mgr. Lydia Baštecká: Náchodský květen 1945, Náchodský zpravodaj, květen 2015.
- Muzeum Náchodska: Výročí konce druhé světové války, 2020.
- Václav Sádlo: Běloveská tragédie: Příčiny, průběh a následky, 3. opravené a doplněné vydání, Burian a Tichák, 2025.
- Město Náchod: Běloveská tragédie – představení třetího vydání knihy Václava Sádla, 15. května 2025.
- Petr Broulík, Oldřich Šafář: Válka v Náchodě skončila masakrem Němců po zbytečné přestřelce, iDNES.cz, 7. května 2012.
- Spolek pro vojenská pietní místa: Pomník a pamětní deska v Bělovsi.
- https://commons.wikimedia.org/wiki/File:B%C4%9Bloves_(N%C3%A1chod)_-_celnice_%C4%8Dp._272_(4).jpg




