Hlavní obsah

Povstalci ovládli centrum Dvora Králové. Jejich velitele zastřelili kulometem

Foto: neznámý autor / Wikimedia Commons, volné dílo

Obyvatelé Dvora Králové nad Labem vítají v květnu 1945 sovětské vojáky.

Dne 5. května 1945 získali čeští povstalci kontrolu nad centrem Dvora Králové nad Labem. Německý protiútok ale přinesl tragický obrat. Major Matějka vyjel s Jiřím Řezníčkem vyjednávat. Oba zastřelili, přestože velitel přijel jako parlamentář.

Článek

Na motocyklu přijeli ke škole, kde se krátce předtím bojovalo. Řídil Jiří Řezníček, mladý muž zapojený do protinacistického odboje. Spolu s ním přijel major dělostřelectva Čeněk Matějka, velitel ozbrojeného povstání ve Dvoře Králové nad Labem. Na sobě měl bílou pásku, která jej označovala za parlamentáře. Chtěl s německými vojáky jednat a zabránit dalšímu krveprolití.

K jednání ale nedošlo. Podle městské kroniky zahájili Němci bez varování palbu z kulometu a oba muže zastřelili.

Byla sobota 5. května 1945. Do německé kapitulace zbývaly pouhé tři dny.

Povstání začalo dříve, než byli jeho organizátoři připraveni

Dvůr Králové nad Labem se během druhé světové války ocitl ve zvláštním postavení. Po mnichovské dohodě v roce 1938 se z města ve vnitrozemí stalo prakticky pohraniční sídlo, ze značné části obklopené územím připojeným k nacistickému Německu. Nová hranice zasáhla také každodenní život obyvatel a komplikovala dopravu.

Německá okupace postupně změnila i místní průmysl. Některé textilní továrny začaly vyrábět součástky pro německou leteckou společnost Junkers. Do města přišli další němečtí zaměstnanci a vojáci. Výrobní areály se staly důležitými opěrnými body okupační moci.

Právě jeden z nich měl v posledních dnech války sehrát rozhodující roli.

Na jaře 1945 bylo zřejmé, že se nacistické Německo blíží porážce. Ve Dvoře Králové se začala formovat ilegální vojenská organizace, jejímž cílem bylo převzít kontrolu nad městem. K dispozici však měla jen omezené množství zbraní. Organizátoři proto počítali s tím, že větší část výzbroje získají odzbrojením německých jednotek.

Bojovým velitelem města byl určen major Čeněk Matějka. Přípravy zahrnovaly rozdělení města do tří úseků, ustanovení velitelů a zajištění strategických budov. Povstalci chtěli zasáhnout v okamžiku, kdy by německá posádka byla ochotna kapitulovat bez organizovaného odporu.

Události ale nabraly rychlejší spád.

Dne 5. května začal pražský rozhlas vysílat naléhavé výzvy k pomoci. Také ve Dvoře Králové vyšli lidé do ulic. Rozezněly se sirény a dobrovolníci se začali shromažďovat na předem určených místech.

První úspěchy přišly překvapivě rychle. Povstalci odzbrojili německé četníky v budově Národní banky, stráže u lazaretu a další ozbrojené hlídky. Dostali pod kontrolu také městské nádraží.

Podle městské kroniky se jim během přibližně jedné hodiny podařilo ovládnout centrum města i železniční stanici.

Zdálo se, že převzetí moci může být rychlejší, než organizátoři předpokládali. Němci však stále kontrolovali důležité výrobní areály, v nichž měli dostatek zbraní a připravené obranné pozice.

V Junkersově továrně se podle kroniky nacházelo přibližně dvě stě německých vedoucích pracovníků a příslušníků závodní ostrahy. Další ozbrojené jednotky, včetně příslušníků SS, byly soustředěny v Löwenbachově továrně. Ve škole druhého obvodu působila skupina mladých členů Hitlerjugend.

Zatímco povstalci obsazovali jednotlivé budovy, z továrny Junkers se připravoval protiútok.

Německá obrněná auta obrátila situaci. Major přijel vyjednávat

Z opevněného továrního areálu vyjela tři narychlo obrněná nákladní auta obsazená německými vojáky. Zamířila k nádraží, které už měli pod kontrolou čeští povstalci.

Cestou projela kolem školy druhého obvodu, dnešní Základní školy 5. května. Tamní členové Hitlerjugend předtím stříleli na lidi v okolí, ale povstalci je odzbrojili a uzamkli v jedné ze tříd.

Příjezd německých vozidel situaci změnil. Vojáci zahájili palbu, mladé Němce osvobodili a začali zadržovat české obyvatele.

Právě v této chvíli se na místě objevil major Matějka s Jiřím Řezníčkem.

Řezníček nebyl náhodným kolemjdoucím, kterého povstalci požádali o svezení velitele. Absolvoval gymnázium, pracoval jako úředník a již před válkou působil v sokolském dorostu. Zapojil se také do protinacistického odboje. Podle vzpomínkového textu zveřejněného královédvorskými sokoly pomáhal například rodině popraveného odbojáře Karla Ježka.

Když vypuklo povstání, nabídl svůj motocykl. Právě na něm vezl majora Matějku k německým vojákům.

Velitel přijížděl jako parlamentář. Bílá páska měla upozornit, že nechce bojovat, ale jednat.

Městská kronika z roku 2000, která při rekonstrukci květnových událostí využívá mimo jiné svědectví účastníků z roku 1946, popisuje jejich smrt jednoznačně. Němečtí vojáci oba muže zastřelili kulometnou dávkou, aniž s nimi začali vyjednávat.

Smrt majora Matějky a Jiřího Řezníčka patří k nejtragičtějším okamžikům celého povstání.

Německé obrněné vozy mezitím pokračovaly k nádraží. Po přestřelce je obsadily a zajaly část českých obránců. Do města navíc přijížděly posily z nedalekých Velichovek, kde sídlilo velitelství německé skupiny armád Střed pod velením polního maršála Ferdinanda Schörnera.

Členové revolučního národního výboru se pokoušeli vyjednat zastavení bojů také s německým okresním hejtmanem Rudolfem Dobischem. Podle městské kroniky však jednání skončilo zadržením českých zástupců.

Kolem šesté hodiny večer už německé jednotky znovu ovládaly centrum Dvora Králové. Povstání bylo potlačeno a ve městě začalo platit stanné právo.

Při jeho potlačování podle historického přehledu města zahynulo třináct obyvatel.

Prostřelená tabatěrka ukrývala plán povstání

Major, který přišel při německém zásahu o život, nebyl dvorským rodákem.

V rodinných pramenech vystupuje jako Vincenc Matějka, zatímco městské kroniky a pamětní desky používají jméno Čeněk. Paměť národa upozorňuje, že používal obě podoby křestního jména, přičemž důvod této odlišnosti se nepodařilo objasnit.

Pocházel z Bystřece na Orlickoústecku. Za první světové války sloužil v rakousko-uherské armádě a po vzniku Československa pokračoval ve vojenské službě. V roce 1939, po rozpuštění československé armády, odešel do Dvora Králové nad Labem, kde se staral o zásobování obyvatelstva.

Při přípravách květnového povstání se jeho vojenské zkušenosti staly důležitými. Byl proto jmenován velitelem ozbrojených sil, které měly převzít kontrolu nad městem.

Z jeho posledního dne se dochoval předmět, který dnes přibližuje okolnosti jeho smrti přesvědčivěji než obecné historické popisy.

Rodina uchovala tabatěrku, kterou měl Matějka v náprsní kapse, když jej němečtí vojáci zastřelili. Je prostřelená. Uvnitř se navíc nachází mapka města s plánovaným útokem.

Předmět společně s fotografiemi a dalšími osobními památkami zapůjčila rodina Městskému muzeu Dvůr Králové nad Labem na výstavu připravenou k osmdesátému výročí konce druhé světové války v roce 2025.

O tabatěrce tehdy hovořila ředitelka muzea Alexandra Jiřičková v rozhovoru pro Český rozhlas.

Matějkův synovec František uchovává také jeho vojenská vyznamenání, fotografie a další předměty z pozůstalosti. V květnu 2024 nechal v rodné Bystřeci odhalit svému strýci pamětní desku.

Tělo majora převezla rodina po válce do Bystřece, kde jej 26. května 1945 pohřbila.

Město se dočkalo osvobození. Jeho velitel už nikoli

Po potlačení povstání Němci zatkli členy revolučního národního výboru a odvezli je do Velichovek. Většinu z nich však následujícího dne propustili.

Německá moc se začala rychle rozpadat. V noci ze 6. na 7. května a následující noci odcházela část německých jednotek i představitelů okupační správy.

Dne 8. května převzal správu města revoluční národní výbor. O dva dny později, 10. května 1945, vstoupili do Dvora Králové sovětští vojáci 72. divize generálmajora Ilji Ivanoviče Jastrebova.

Město je vítalo jako osvoboditele. Ještě téhož dne se konal pohřeb obětí květnového povstání.

Jména padlých dnes připomíná pomník v Husově ulici i pamětní místa u školy 5. května. Jiřímu Řezníčkovi byl v roce 2020 věnován také pamětní kámen před královédvorským gymnáziem.

Příběh dvou mužů na motocyklu je však něčím více než jen epizodou z posledních hodin nacistické okupace. Připomíná, že ještě v době, kdy bylo Německo na pokraji kapitulace, mohlo rozhodnutí vyjednávat namísto pokračování v boji skončit smrtí.

Major Matějka se osvobození Dvora Králové nedočkal. Po desetiletích zůstala v rodině jeho prostřelená tabatěrka, uvnitř které se dochoval plán města, za jehož osvobození položil život.

Použité prameny a literatura

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz