Článek
Pět branek proti Slovácku, o tři dny později domácí vyřazení z poháru s Baníkem Ostrava a následně bezbranková remíza na hřišti Bohemians. Tři utkání během jediného týdne, která podle mého názoru dokonale vystihují současnou Spartu. Mužstvo, které má nespornou individuální kvalitu, dokáže předvést působivý ofenzivní fotbal, ale příliš často nedokáže vlastní převahu proměnit v odpovídající výsledek. Jako fanoušek Sparty nechci po každém neúspěchu požadovat výměnu trenéra ani hledat viníka mezi jednotlivými hráči. Zároveň si však myslím, že právě nyní nastal čas otevřeně pojmenovat problémy, které Letenské připravují o důležité body. A především hledat odpověď na otázku, proč mužstvo s takovým potenciálem stále nedokáže pravidelně vítězit.
Sedm vítězství, ale ani jedno o jediný gól
Po třinácti kolech Chance Ligy má Sparta na kontě sedm vítězství, dvě remízy a čtyři porážky. Se skóre 25:13 jí patří čtvrté místo a na vedoucí Slavii ztrácí osm bodů. Zajímavější než samotné postavení v tabulce je však způsob, jakým Letenští své výsledky získávali. Všech sedm dosavadních ligových vítězství totiž vybojovali nejméně dvoubrankovým rozdílem. Zlín porazili 3:1, Teplice 4:1, Artis Brno 4:0, Jablonec 2:0, Olomouc 3:0, Pardubice 2:0 a Slovácko 5:1. Ani jednou však nedokázali v domácí soutěži zvítězit rozdílem jediné branky. Samotná statistika samozřejmě nedokazuje, že Sparta neumí zvládat vyrovnaná utkání. Ostatně v evropské kvalifikaci dokázala porazit Lyon 2:1. Přesto podle mě vyvolává zajímavou otázku: dokáže současné mužstvo pravidelně vítězit také tehdy, když se mu nedaří prosadit vlastní herní scénář a zápas rozhodují jednotlivé okamžiky?
Abych byl spravedlivý, výsledkový vývoj posledních týdnů ukazuje také pozitivní skutečnosti. Všechny čtyři ligové porážky utrpěla Sparta během úvodních sedmi kol. Od prohry v Hradci Králové následně v šesti ligových zápasech čtyřikrát zvítězila a dvakrát remizovala. Tvrdit, že se mužstvo vůbec nezlepšilo, by proto nebylo objektivní. Jenže pohled na venkovní bilanci nadšení poněkud mírní. Zatímco doma získali Letenští patnáct bodů ze šesti utkání, na soupeřových stadionech vybojovali pouze osm bodů ze sedmi zápasů. Právě schopnost zvládat náročná venkovní utkání přitom považuji za jeden z rozhodujících předpokladů mistrovských ambicí. Silný tým totiž nemusí vždy dominovat. Musí však umět najít cestu k vítězství i ve chvíli, kdy soupeř dobře brání, napadá rozehrávku a nedává prostor k pohodlné kombinaci.
Držení míče není vítězství. A střelecká převaha není gól
Asi nejvýmluvnějším příkladem posledních týdnů bylo nedělní utkání na hřišti Bohemians. Sparta měla 69procentní držení míče, vyslala šest střel na branku a podle statistik iSportu dosáhla hodnoty očekávaných gólů (xG) 3,11. Přesto nedokázala skórovat. Nepomohla jí ani početní převaha po vyloučení domácího Petra Mirvalda v 74. minutě. Výborný výkon předvedl brankář Tomáš Frühwald, ale vedle jeho zákroků sehrála roli také nepřesnost sparťanského zakončení. Hodnota očekávaných gólů samozřejmě automaticky neznamená, že mělo padnout právě tolik branek. Vyjadřuje pouze statisticky odhadovanou kvalitu vytvořených příležitostí. Právě rozdíl mezi množstvím šancí a skutečnou produktivitou je však v tomto případě mimořádně výrazný. A já se ptám, zda Sparta v podobných zápasech nepotřebuje vedle technické kvality také větší přímočarost, lepší výběr řešení v pokutovém území a schopnost zachovat přesnost v rozhodujícím okamžiku.
Ještě bolestivější byl pohárový zápas s Baníkem Ostrava. Sparta měla na Letné 72procentní držení míče a zahrávala devatenáct rohových kopů, zatímco Baník neměl ani jeden. Přesto prohrála 0:2 a z MOL Cupu vypadla. Baník se dostal do vedení už v první minutě zásluhou Filipa Kubaly a v závěru utkání přidal druhý gól Rhodri Smith po rychlém protiútoku. Sparta mezitím neproměnila řadu příležitostí a opakovaně trefila brankovou konstrukci. Tady podle mě leží jedna z nejdůležitějších otázek celé sezony. Jak efektivně dokáže mužstvo přetavit dlouhodobou územní převahu ve skutečně rozhodující situace? Devatenáct rohů samo o sobě neznamená devatenáct gólových příležitostí. Vypovídá však o rozsahu sparťanského tlaku, který tentokrát nepřinesl ani jedinou branku.
Podobný kontrast lze najít také na evropské scéně. Sparta doma porazila Lyon 2:1, ale po venkovní porážce 0:3 se rozloučila s kvalifikací Ligy mistrů. Evropskou ligu zahájila přesvědčivým vítězstvím 4:1 nad Araratem-Armenia, následně však doma remizovala 1:1 s Lillestrømem, když o vedení přišla ve druhé minutě nastavení po chybě v rozehrávce. Na stadionu Olympiakosu potom prohrála 0:1. Ze tří utkání ligové fáze tak má čtyři body. Ještě zajímavější je jiná statistika. V posledních pěti soutěžních zápasech Sparta hned čtyřikrát nevstřelila ani gól. V tom zbývajícím přitom porazila Slovácko 5:1, když se čtyřikrát prosadil Jonatan Brunes. Právě tak výrazné výkyvy v produktivitě podle mého názoru ukazují, že samotná přítomnost kvalitních útočníků ještě nezaručuje stabilní ofenzivní výkon celého mužstva.
Co by Spartě skutečně pomohlo?
Nejjednodušším řešením bývá požadovat odchod trenéra nebo nákup dalších posil. Osobně ale nejsem přesvědčený, že právě to musí být odpověď. Brian Priske už v minulosti dokázal, že umí se Spartou získávat trofeje. Jeho předchozí úspěchy ovšem nemohou nahrazovat hodnocení současných výsledků. Vedení klubu ostatně po nepovedeném začátku sezony ukončilo spolupráci s vedoucím fyzické přípravy Ianem Collem a trenérem standardních situací Jackem Wilsonem. Klub tento krok výslovně zdůvodnil neuspokojivými výsledky. Za důležitější než další ukvapené personální změny bych však nyní považoval důslednou analýzu opakujících se herních situací. Především kvality poslední přihrávky, načasování náběhů, obsazování pokutového území a efektivity zakončení. Stejně podstatné je podle mě zajištění obrany při vlastní útočné aktivitě, aby soupeř po zisku míče nemohl snadno využívat otevřené prostory. Pohárové utkání s Baníkem ukázalo, jak bolestivý může být protiútok do rozestoupené obrany. Neznamená to ovšem, že bychom na základě několika výsledků mohli automaticky označit právě tuto oblast za hlavní příčinu všech problémů.
Považuji také za důležité rozlišovat mezi herní dominancí a skutečnou kontrolou utkání. Mužstvo může mít míč většinu času na svých kopačkách, ale pokud nedokáže proměňovat příležitosti, správně reagovat na změny vývoje zápasu a minimalizovat riziko v přechodových situacích, nemusí jeho převaha znamenat odpovídající výsledek. Právě zde bych od trenérského týmu očekával větší taktickou variabilitu. Někdy může být řešením trpělivá kombinace, jindy rychlejší přechod do zakončení, změna tempa nebo důslednější využití standardních situací. Není přitom možné bez podrobného rozboru jednotlivých herních situací tvrdit, že Sparta trpí nedostatkem psychické odolnosti, kondice nebo týmového ducha. Takové soudy by byly příliš zjednodušující. Podle mého názoru však lze oprávněně požadovat, aby mužstvo dokázalo své schopnosti využívat soustavněji a efektivněji.
Jako fanoušek Sparty nechci přehlížet pozitivní výsledky ani zpochybňovat schopnosti hráčů, kteří už mnohokrát ukázali, že fotbal hrát umějí. Zároveň ale odmítám považovat občasné vysoké vítězství za dostatečný důkaz, že je všechno v pořádku. Sparta je klub s mimořádnou historií, tradicí a očekáváním. Právě proto musí být její ambice vyšší než pouhá schopnost čas od času některého soupeře jednoznačně přehrát.
Sparta podle mě nepotřebuje především další zápas, ve kterém nastřílí pět branek. Potřebuje dokázat, že umí pravidelně zvítězit také 1:0, když se jí nedaří, když soupeř vzdoruje a když rozhoduje jediný okamžik. Protože právě v takových utkáních se často ukazuje rozdíl mezi mužstvem plným kvalitních fotbalistů a skutečným kandidátem na mistrovský titul.
