Mallorka: Výlet s cestovkou. Jak parta bubeníků oživila už tak pěkný výlet

Zájezd našla žena a měli jsme štěstí. K dispozici z last minute byly poslední 2 volné pokoje. Za zeptání nic nedám, tak místo z Ostravy, můžeme letět z Prahy. To máme blíž a je to „jasná volba“. Z kraje prázdnin je výzvou snad jen zamluvit parkování u letiště. Vše další již bylo v pohodě a s nadhledem. Dokonce i kufry. Letiště posílilo služby a nepotkalo nás, co turisty v týdnech před námi. Přetížení letových tras nad Evropou se týká všech. Z Prahy odlétáme o 1,5 hodiny později, ale zjišťujeme, že stejně na tom jsou charterové lety z Brna i z Ostravy. V podstatě daň, za prázdninové „stěhování národů“. Organizované to však je opravdu profesionálně. Stánky s delegáty, resp. s delegátkami jsou řádně označeny a přistavené autobusy nás následně rozváží do zamluvených hotelů. Informace v češtině a druhý den (v neděli navečer) si do vestibulu hotelu můžeme přijít pro další.

Let z Prahy na Mallorku. Zpoždění na odletu mělo výhodu. Ve vzduchu jsme zažili „zlatou hodinku“ a bezpečně jsme se přesunuli do středomoří. Žádné větší turbulence. Pohodový a klidný let.

Na hotelu jsou v ceně polopenze. Na kvalitu i množství jídla si nelze stěžovat. Ráno švédský stůl a k večeři v podstatě také. Jídlo na baru průběžně doplňují. I kdybych se zdržel a přišel později, vždy na mne „něco zbylo“. Co jsem však neodolal nikdy byla večerní zmrzlina. Dvě vaničky, z nichž si každý mohl nabrat „tu svou“. Snad jsme měli štěstí, ale na hotelu, kde jsme bydleli vařili opravdu skvěle.

V neděli jsme se šli projít podél pobřeží a objevili jsme kousek nad útesem milou restauraci. Pizza na prkénku za 10 EURO. To je méně než v Hradci Králové. Byla dobrá. U pláže v centru bývala za víc, ale i tam se ceny blížily spíše cenám v Černé Hoře než v Chorvatsku. Na dovolené to člověk neřeší.

Cestovní kancelář se snaží a delegát na místě je výhodou obzvláště pro „last minute“. Z nabídky výletů a atrakcí si lze vybrat. Organizované to měli opravdu dobře a člověk se nudit nemusel. Za výlety lze utratit mnoho peněz, ale na dovolené s rodinou člověk není každý měsíc a když už někde jsem, stojí za to se tam podívat. Dokonce lze díky nabídce „přes delegáta“ uplatnit slevu na některé vstupy či atrakce - např. na vláček po pobřeží. Na hotelu šlo domluvit i půjčení auta, nebo skútru.

Mořské akvárium v Palma de Mallorka za návštěvu stojí. Dokoupit si lze vstupenku na šnorchlování s rejnoky, nebo i na potápění se žraloky.

Na přípravu jsem mnoho času neměl. Půjčení auta jsem si zamluvil s předstihem přes internet. Nakonec auto bylo možné zapůjčit pohodlně i na hotelu. CK i na takovéto detaily pamatovala. Já to tedy měl tak trochu „napůl“. Musel jsem zaplatit kauci a dostat se do půjčovny poblíž letiště, ale protože to bylo zamluvené s předstihem, vyšlo půjčení příznivěji. Naštěstí náš hotel nebyl v centru města a poblíž hotelu bylo veřejné parkoviště, kde bylo možné auto nechat přes noc.

Prohlédnout si celý ostrov určitě má smysl. Je to zcela jiné než sedět u pobřeží. Mallorca má krásné hory. Od moře až téměř do výšky našich Krkonoš (nejvyšší hora Puing Major 1436 m).

Maják nad útesem u městečka Sóller: Výhoda cestování autem po vlastní ose. Pěšky by to sem již bylo z ruky. Autem od moře otázka 15 minut.

Trasa jednokolejné historické tramvaje vede z přístavu do centra města Sóller.

Celodenní výlet nabízený delegátem CK obsahoval cestu autobusem na sever ostrova do přístavu Sa Calobra, cestu lodí do přístavu v Sóller, cestu tramvají z přístavu do centra města a cestu vlakem zpět do hlavního města Pallma de Mallorca. Takže by i to mohl být pěkný výlet.

Mne lákají hory a díky autu lze projet cestu, kterou autobusy s turisty běžně nejezdí. V zatáčkách nad Sóller je značena Sa Capelleta (kaple) celá z kamenů.

Mirador de ses Barques (417 m n.m.). Výhled na Středozemní moře před pokračováním do vnitrozemí ostrova.

Silnice vede kolem dvou horských jezer, vedle nichž jsou značené turistické trasy. Téměř až závidím těm, kdo si zdejší hory procházejí pěšky. V červenci však mají i místní jezera nižší stav hladiny.

Voda téměř v nedohlednu, na břehu je i přesto cedulka se zákazem koupání.

Útesy na severu ostrova Mallorka. Visací zámky a stužky připnuté na síť zábradlí.

Porto Cristo – východ ostrova.

Vstup do areálu Dračích jeskyní cca 2 km od centra města a veliké parkoviště je v parku přes silnici.

Průchod trasou zpřístupněnou pro turisty.

Celá prohlídka trvá hodinu. Během každé z prohlídek projde trasou mnoho set lidí. Prohlídka není komentovaná, dav volně prochází, průvodci pouze dohlížejí, aby se lidé nezastavovali a aby se nikomu nic nestalo. Snad právě proto (že na člověka působí pouze příroda – miliony let ukryté historie) je zážitek tak silný. Prožitek umocňuje koncert živé hudby, který je součástí prohlídky. V obrovské prostoře podzemního dómu je přírodní amfiteátr, kde se příchozí usadí na lavičkách a hudebníci připlují po hladině podzemního jezera. Akustika v podzemí jeskyně je úžasná. Strunné nástroje rozvibrují vzduch v podzemí z čehož vzniká vjem zcela odlišný od běžných kostelů či koncertních prostor. Lze to těžko popsal, je třeba to zažít.

Po třech dnech vracím auto zpět do půjčovny. Byly to úžasné 3 dny naplněné poznáváním a plné zážitků. Žádná další „oděrka“ na autu nepřibyla a nebylo třeba nic řešit ani doplácet. Na autobus MHD to bylo něco přes kilometr a cestou z mostu nad dálnicí si ještě fotím Slunce mířící k západu. Zítra bude náš poslední den dovolené.

Autobus na letiště nás poveze až večer. Po snídani přeneseme zavazadla do úschovny hotelu a vyrážíme na náš poslední den.

U pobřeží si nelze nevšimnou party bubeníků, která se tam objevuje doslova v pravý čas. Je dopoledne a život na ostrově teprve začíná, píšťalka dirigenta a bubnování členů sboru probouzí k životu každého. S vlídností i radostí. Mohu na nich doslova oči nechat. Sledují je a fotí si je i rodina. Milý řád a k tomu ještě s úsměvem. Obzvláště ona píšťalka. Hned se všem dýchá lehčeji a svobodněji. Dáme si jídlo a po něm sedáme na bus a jedeme do centra města.

Prohlídka města – katedrála v Palma de Mallorka.

Parčík nedaleko katedrály a tam co jiného, než palmy…

Fontána na kruhovém objezdu cestou zpět k hotelu

Tohle mi zůstane záhadou. Čekal bych, že na ostrov se lze dostat pouze letecky. Před hotelem, kde jsme bydleli stojí auto s pardubickou značkou. Na ostrově ve Středozemním moři… Dovolená s cestovkou.

Klavír ve veřejném prostoru letiště. Stačilo zabrnkat „ovčáci čtveráci“ a během chvíle usedají ti, kdo to s klavírem umí. Byla to pěkná dovolená.