Čína Xian: Čínská identita a život města.

V samotném centru města se dodnes nachází řada historických budov odkazujících na různé etapy čínské historie. Typicky čínské jsou tvary střech zděných budov, mezi kterými se vyskytují i klasické dřevěné stavby.

Podél Západní třídy (West Avenue, 西大街) se monumentů vyskytuje hned několik. Brána Pai Fang (牌坊) stojí před vstupem do Xi'an City God Temple (都城隍庙).

Mezi hlavní třídou a samotným chrámem ukrytým uvnitř čtvrti vede úzká ulička po obou stranách lemovaná krámky různých vonných tyčinek, suvenýrů či předmětů náboženského kultu.

Cestou ke hlavnímu chrámu lze nahlédnout k oltáři pomocných bohů, kteří vypadají poměrně strašidelně.

Na budově jsou zavěšeny lampiony a z budovy nataženy provazy s množstvím vlaječek.

Červené stuhy na sobě žlutým písmem mají popis v čínštině. Pravděpodobně jde o texty modliteb. Pod branou postává dívka v místním tradičním oděvu. Má svého fotografa, který ji zvěčňuje. Fotograf nastavuje dívku do nejrůznějších podob a ona ochotně pózuje. Chvílemi to až vypadá, že fotograf si to užívá více, než sama slečna, která se celou dobu tváří vážně, smutně (bez emocí) a kamenně.

Branou prochází tři mnišky. Proč dvě z nich mají roušky, netuším. Letos (2025) v Číně už roušku nenosil téměř nikdo, výjimečně tu a tam nějaký starší člověk. Spíše to však mohlo být z přesvědčení, než z nějakého reálného důvodu. Mnišky vešly do hlavního chrámu a tam obětovaly bohům. Ty sochy vypadaly ještě o poznání strašidelněji, než bohové „pomocní“. Mnišky se klaněly před bohy a vykonaly předepsaný rituál.

Síň provinčního městského boha:

Jako hlavní síň chrámu provinčního městského boha je provinční městský bůh zasvěcen patronovi země a lidu. Uctívání městského boha lze vysledovat až do starověku a předávalo se dynastiemi Zhou, Qin, Chan a Tang. Od dynastie Ming byly v prefekturách, státech a zemích budovány chrámy městských bohů s cílem žehnat lidem a kontrolovat místní úředníky, aby byla zaručena spravedlivá a čistá místní autorita. Městský bůh se stal bohem spravedlnosti, kterého respektují všichni lidé. Před městským bohem stojí civilní soudce a vojenský soudce a vedle něj čtyři nebeští vyslanci, kteří zaznamenávají rok, měsíc, datum a čas. Zaznamenávají a kontrolují zásluhy a nedostatky lidí. (překlad Google)

Město Xian bylo v minulosti také hlavním městem sjednocené Číny a „duch města“ je zde znát. Metrem lze dnes cestovat nejen na mezinárodní letiště severně města, které už dnes má 2 dráhy (4 směry) a do budoucna se plánuje i jeho rozšíření, ale i do dalších směrů, včetně k asi 35 km vzdálenému místu vykopávek hliněných soch z období prvního čínského císaře, kam až před areál jezdí z konečné metra autobusy MHD.

Věž bubnů (Drum Tower) leží téměř ve středu města, pouhých asi 300 m západně od Bell Tower, od které na všechny světové strany vycházení čtyři třídy města (Východní, Západní, Severní a Jižní).

Před červenými bubny se fotí další mladá žena v tradičních čínských šatech. I ona má svého fotografa, který ji stylizuje do různých fotografických poloh. Tentokrát fotograf není až takový pedant a také ona (modelka) má lehce vlídnější tvář.

Věž bubnů:

Věž bubnů byla postavena ve 13. roce vlády dynastie Ming (1380 n. l.). Svůj název získala podle obrovských bubnů umístěných ve věži, které ukazovaly čas. Věž je smíšená stavba z cihel a dřeva, zabírá plochu 1840 metrů čtverečních a je 34 metrů vysoká v typickém architektonickém stylu dynastie Ming. Od roku 1949 prošla mnoha opravami. Nyní je důležitým historickým objektem v péči státní správy.

Uvnitř věže je expozice zvonů, čínského porcelánu a v nejvyšším patře také expozice tradičního čínského nábytku.

Příslušnost (vztah) ke svému národu, k tradici a své identitě nehledají pouze ženy v tradičních čínských šatech. V prvním patře věže mne zaujali i fotící se policisté.

V expozici nábytku bylo možné najít různé interiérové styly. Od pracovny až po obývací pokoj. Zde je jen jeden z motivů.

Velká pagoda divokých hus byla postavena kolem roku 652 n.l. a přestavěna roku 704. I zde se fotí mladé dámy a tradičních čínských oděvech.

Produkce se konala v neděli v poledne a byla velmi pěkná. Následně jsem až zalitoval, že jsem tou dobou již nebyl v 7 patře velké pagody, odkud bych měl na celou fontánu perfektní výhled. I dole to však bylo velmi pěkné, přesně kopírující reprodukovanou hudbu. Opět deštníky proti Sluníčku.

V neděli jsem si nemohl odpustit zmrzlinu. V Číně to zpravidla bývá u McDonalda. Provozovny této americké značky jsem nalezl téměř všude. Nicméně i zde byl hned na budově vidět čínský design.

Výhled ze sedmého patra Velké Pagody divokých hus. Sedmé patro směr na Sever. Zpívající (hrající) fontána.

I zde postává paní - „dobrovolník“. (Stejně jako v kostele Sv. Františka.) Sám bych si toho nevšiml. Uvnitř schránky byla skleněná koule a v ní zbytek z popela budhistického mnicha. Pochopil jsem z výkladu, že v budhistické tradici se lidé nepohřbívají do zemně, ale jejich mrtvé tělo se spaluje žehem. Tradice praví, že pouze u svatých lidí a u mnichů lze následně v popelu nalézt diamant - který může být uctíván, jako relikvie.

Socha dospělého Buddhy v parku před Pagodou. Vytesán do kamene. Symbol hojnosti.

Malý Buddha v parčíku u hlavní cesty. Ruce ukazují srdíčko a sympatie vzbuzuje již od útlého věku.

Office (kancelář) na východní straně parku Velké Pagody divokých hus. Dokonce i s logem komunistické strany. Dovnitř jsem nešel. Uprostřed bylo anglicky „prostor úřadu, nevstupovat“. Přeloženo telefonem: „Comunist Party of China's Great Yanjia Tower Custody Office in Xi'an, Branch Committee“.

Pán s vlaječkou. Tím se tak trochu liší současná Čína od socialismu, který jsme zažívali v době Československa. Lidé se nestydí za svoji identitu.

Prodejna ženské krásy. Obchod ve vestibulu metra nad stanicí poblíž Velké Pagody divokých hus. Netuším, jak dlouho může trvat oblékání a líčení, přesto jsem pochopil, že nošení tradičních oděvů je v dnešní Číně populární.

Zde je překlad týkající se oblečení na titulní fotografii:

„V Číně existuje 56 etnických skupin a každá z nich má své vlastní tradiční oblečení. Tradiční oblečení etnické skupiny Chan se nazývá „hanfu“. Hanfu, které jsem měla na sobě, pochází z dynastie Tang, která sahá až do doby před 1407 lety. Myslím si, že naše tradiční oblečení je velmi krásné, a doufám, že hanfu předáme budoucím generacím, aby svět mohl vidět naši kulturu a národní rysy.“

Pozn.: Dynastie Tang (618-907 n.l.).

V roce 2019 při mé první návštěvě Číny (těsně před virovou pandemií) jsem ve městě Qingdao na východním pobřeží, mohl navštívit historicky první pivovar na území dnešní Čínské lidové republiky zbudovaný už roku 1903 Němci. Pivovar v Qingdao (Tsingtao) je dodnes považován za MATKU všech čínských pivovarů. I pro další čínská piva platí, že jde o světlý ležák německého (případně jak ho známe i "českého") typu. K výrobě se užívá slad s příměsí chmele. Výjimkou měla být doba před 2.sv.válkou, kdy část území východní Číny byla okupována Japonskem a díky japonskému vlivu, bylo prý i pivo (místo z žitného sladu) vařeno z rýže. Naštěstí pro všechny byl před 80 lety fašizmus poražen a též pivo se mohlo (i v Číně) vrátit k původní receptuře. Ve vestibulu metra tak může být i v Xian nalepena velká reklama na místní světlé pivo.

Návrat z centra večer na hotel. S jedním až dvěma přestupy trvá cesta metrem na konečnou T2,T3 mezinárodního letiště cca hodinu a půl. Z letiště k hotelu vzdálenému asi 3 km jezdí MHD, případně si lze vzít taxíka. Poslední autobus MHD odjíždí o dost dříve, než na terminál přijíždí poslední vlak metra. Navíc MHD má nepravidelné intervaly, které večer mohou být i 40 minut a aplikace pro sledování pohybu autobusů je pouze v čínštině. Když jede MHD a člověk zjistí, kterým spojem cestovat je MHD bezkonkurenčně nejlevnější způsob dopravy. Cesta autobusem stojí 6, 9, či 12 korun, nejdražší tarif přijde na dvacku. Je však třeba mít drobné yuany, řidič nevrací (výjimečně rozmění, ale není to jeho povinnost). Zahraniční platební karty v MHD nefungují. Většinou to cizinec, bez pomoci někoho z místních nedá. Anglicky může být problém se domluvit i na hotelu. Cesta taxíkem je dražší. V porovnání s Prahou může taxík vyjít levněji, obzvláště, když s vámi cestuje někdo místní, kdo přivolá auto přes aplikaci, která je pouze v čínštině. Problém je v tom, že na letišti řidiči platí parkovné, které nakonec musí zaplatit zákazník. I když by to jinde přes aplikaci stálo míň, z letiště to ani ty 2-3 km pod 50 yuanů (150 korun) nebude. Pokud je řidič hodně slušný, přijel a hned odjíždí, lze to mít za stovku.

S aplikací v telefonu jsem to zkusil pěšky. 40 minut svižné chůze. Místy poněkud strašidelné, kde nebylo pouliční osvětlení svítil jsem si mobilem. Na kole dokáží jet místní i bez světla. Tak aby mne viděli a nesrazili jsme se. Být to v Indii, v Řecku, či jinde v Asii, asi bych se bál potulných psů. Jen chvíli potom, co mi to proběhlo myslí, 20m přede mnou na chodníku v parku stojí mladý pes. Sleduje mne a čeká, co bude. Možná ho moje svižná chůze zarazila. Vpravo od něho stojí další. Také mladý. Co mne však překvapuje, že i tak mladí, podvědomě stojí po obvodu pomyslného kruhu. Jakoby instinkt smečky. Vidím pouze ty dva. Víc jich zde není. Jsou mladí. V ruce mám pouze mobil a ten po nich házet nehodlám. Zadupu. Dominantní couvá a následně mne obloukem obíhají. Zastavují se opět do půlkruhu, dál za mnou již nejdou.

„There are no wolfs inside City. But Be careful.“ dostávám odpověď, která mne utěšila. „Vlci v Číně žijí na horách nebo v lese. Dávej si pouze pozor na divoké psy.“

Řídící věž mezinárodního letiště. Až nahoře jsem nebyl. To není pro normální smrtelníky. Tam smějí pouze řídící. S doprovodem jsem byl v zasedací místnosti, kde jsem školil zákazníky a pak i v technické místnosti.

Velký dojem na mne udělal vstupní turniket. Když se místní kolegyně usmála do kamery, turniket se sám otevřel. Kolega, který se neusmál, musel použít vstupní kartu. Takový bezvýznamný detail. Ne nutně, co je „cizí“ a „nové“ musí být dokonalé a nejlepší. Pokud bychom se však i my doma v Čechách více usmívali a byli přátelští, i nám by se jistě dařilo lépe. I v cizině se lze učit dobrým věcem. Všude je to o lidech.

Odkazy:

(1) Wiki (CZ): Xian, Wiki (ENG): Xian

(2) Wiki (ENG): Velká Pagoda divokých hus

(3) Lonely plannet: staré a nové v někdejším hlavním městě Číny.

(4) Wiki (CZ): Říše Thang