Ráj nalezen: Předvánoční cesta do prázdninového ráje

Tohle nepůjde školit online. Stejné zařízení ve firmě není, navíc stanici instaloval kontraktor a zatím není ani vše nastaveno a zprovozněno. Je mi jasné, že nelze ztrácet čas. Jde o novou ADS-B stanici. U testů FAT jsem nebyl. Kolega, který měl testy na starost, je služebně v Africe. Zákazník potřebuje projekt uzavřít do konce roku, aby bylo možné alokované finanční prostředky fakturovat, trvá zákazník na smluveném termínu.

Kolumbie je srdcová záležitost. Před 2,5 lety předala firma zákazníkovi sekundární radar na letišti uvnitř pralesa v odlehlé části země. To byla výzva. Často nefungoval mobil ani email a byli jsme odkázáni pouze na messenger přes VSAT (dopisování si s kolegy přes družici). Technika, která chrání lidské životy. To i doslova. Do civilizace je to 2,5 hodiny letu nad deštným pralesem. Není kde přistát. Vysazení motoru letadla bývá fatální. V květnu 2023 oběhla svět zpráva o havárii 6místného letounu Cessna 206, na jehož palubě byli 3 dospělí a 4 děti. Letoun startoval z letiště, kde jsme o rok dříve český radar instalovali a letěl po trase, kterou jsem i já několikrát absolvoval. Byl to jiný stroj a jiný pilot, ale i tak mi to bylo blízké. Pilot hlásil problém s motorem. Po několika dnech stroj našli. Z dospělých nepřežil nikdo. Po dětech bylo vyhlášeno pátrání. Nejstarší z nich bylo 13 let, nejmladšímu, kterého vezla maminka na klíně, byl 1 rok. Byl jsem na cestě do Číny, stihl jsem ještě napsat do San José del Guaviare (kam stroj letěl) a dostal jsem odpověď: „Ano, vojáci s dobrovolníky děti hledají, nevíme, kde jsou, všichni se zde za ně modlí.“ Po návratu z Číny jsem se dočetl na internetu, že se opravdu stal zázrak, že po 6 týdnech byly děti nalezeny živé. Všechny přežily. Viz wiki a Novinky.

Na přípravu cesty nebylo mnoho času. Časový posun je 6 hodin, se zámořím lze komunikovat až odpoledne, navečer a v noci. V sobotu se stavuji ve firmě dotisknout školící materiály, v neděli celý den cestuji. Naštěstí šlo koupit letenku a cestovat místním spojem až na ostrov, kde od pondělí probíhá školení zákazníka. Cestování, je o poznání snazší než v době pandemie, kdy bylo třeba ještě před odletem z Prahy vyplnit aplikaci s místy pobytu. Ubytování zamluvil kontraktor, bydlet budu na stejném hotelu. Po příletu mne čekal místní technik. Umí anglicky, což je ve španělsky mluvícím světě výhoda. Ubytování na místním hotelu je o třídu lepší, než bylo ubytování na stanici v pralese. I tak voda ve sprše je pouze studená. Nepřijíždím na rekreaci. Ráno se pro mne zastaví a dovezou mne do areálu letiště, kde od 9 hodin začínám školit. Poznávám známé tváře. Koncem léta byli na přejímce zařízení v Čechách a někoho znám již z instalace radaru před 2,5 lety. Začínám teorií a doufám, že během týdne se mi podaří se vzdálenou podporou kolegů zařízení zprovoznit, vše odškolit a v příštím týdnu zákazníkovi i předat.

Časový posun pro projekty realizované v Jižní Americe není příznivý. Když potřebuji pomoc kolegů, ti již často nejsou v práci a s řadou problémů musím čekat do dvou hodin ráno, kdy budou znovu k dispozici. V praxi to znamená zdržení jednoho pracovního dne, přitom mnoho věcí nelze řešit bez fyzické přítomnosti na místě realizace.

Obědy jsme řešili různě. Jídlo šlo objednat, případně navštívit některou z místních restaurací. Ceny byly srovnatelné s jídlem u nás. Dle typu jídelny, resp. restaurace lze pořídit od 120–300 Kč. Banánové chipsy, kokosová rýže, zelenina a kousky masa i se šťávou s kousky ledu.

Školení končí v pátek. Do té doby bylo třeba zprovoznit základní funkce systému a předvést funkci zákazníkovi. V pátek odpoledne odlétají někteří zpět do Bogoty.

V neděli dopoledne mám volno a jdu se projít k moři a následně zajdu do místního kostela. Mohl jsem si jít zaplavat, ale chtěl jsem tak trochu „vypnout“, i poznat místní kraj, proto jsem upřednostnit kostel.

Obřad byl slavnostní z důvodu 1.sv. přijímání dětí. Odpoledne trávím čas na pokoji a přípravou a příští týden. Čeká mne návštěva 90 km vzdáleného ostrůvku, za účelem testů instalované stanice ADS-B. Od doby pandemie je jediným způsobem dopravy mezi ostrovy letecké spojení. Vrtulová letadla ATR-42 operují 2-4 denně. Let trvá asi 12 minut. Lodí to bývalo levněji, ale trvalo to 3 hodiny. Loď již od pandemie nejezdí. Problémem leteckého spojení je počasí. Dráha na ostrově je mezi kopci a letadla nebylo možné sledovat „až na zem“. Když nebylo vidět (mlha, mraky, silný déšť), nešlo přistát. Zákazník se proto rozhodl instalovat ADS-B stanici a integrovat data do jejich systému.

Západně letiště je hřeben hor. Východně od dráhy 17-35 je kopec „Iron Wood Hill“. V případě zhoršené viditelnosti přítomnost terénních překážek poblíž dráhy může být riziko. Za dráhou je vidět požární stanice.

Za slunného dne lze poblíž dráhy spatřit místní „ještěrky“.

Před odletem navečer nám zbylo i trochu času na zaškolení obsluhy. S řídícími letového provozu do kontaktu běžně nepřicházím, zde se však jednalo o malé letiště a bylo možné zavítat přímo na řídící věž.

V prvním týdnu jsme bojovali se spojením mezi ostrovy. Nakonec museli na letiště v San Andrés přijít až lidé z místního Telecom. Mezi ostrovy je 90 km a mikrovlnné spojení nad mořem je výzva. Pronajatá kapacita trasy byla dostatečná, dlouho se nám však nedařilo nastavení linek v potřebné kvalitě. Šlo o přenosové technologie, s jejichž omezeními jsme se setkali již při projektu v Číně, a nakonec se i zde podařilo spojení zprovoznit.

Již před lety jsem pochopil, že spojení nad mořem lze těžko realizovat bez použití tzv. space diversity (dvou paralelních spojů, které se „doplňují“ v případě úniku signálu). Telekomunikační věže se spoji na druhý ostrov byly vidět z letadla při odletu.

Se vzdálenou pomocí kolegů z Čech se podařilo absolvovat testy zařízení, vyhodnotit a předat systém zákazníkovi. Výzvou byl překlad všech zpráv a příloh do španělštiny. V době internetových překladačů a za pomoci místního kontraktora ani to nebyl nakonec neřešitelný problém. Stihli jsme vše vytisknout a podepsat před odletem odpovědných osob zpět do Bogoty ve čtvrtek 2.týdne mé cesty a v pátek ráno jsem mohl i já vyrazit na cestu nejprve do Bogoty a následně větším letadlem zpět domů do Evropy.

Na letišti v Bogota v odletové hale jsem nalezl kapli. Bylo již před Vánoci, proto zde byl adventní věnec. Šlo o tiché místo a po pracovně nabitých dvou týdnech to byla příjemná chvíle klidu a milé zastavení.

Návrat (let) přes Paříž s mezipřistáním v Cartagena a následný let do Prahy byly příjemné s nádherným výhledem na mraky. Slunce svítí i tehdy, když ho přes mraky nevidíme. To je vždy užitečné i milé si připomenout.