Čína: Pověst husitů, den otců i svatý František. Návštěva katedrály v Xian

Více než hodina cesty metrem s dvěma přestupy. Mapy jsou pouze v čínštině, po šesté večer skutečně stojíme před více než 300 let starou katedrálou. Kostel je otevřený. U vchodu příchozí vítá starší paní a smíme nahlédnout dovnitř. Dokonce dostávám letáček, kde je popsána historie kostela i stručná historie křesťanství (katolicismu) v Číně.

Kostel byl poprvé postaven v roce 1716. Během své historie byl několikrát uzavřen a opravován. V 70.tých letech 20.století byl uzavřen a v 80.tých letech navrácen církvi. Následně byl znovu otevřen v říjnu 1991. V roce 2004 byl po dobu 10 měsíců restaurován, za pomoci moderních materiálů a technologií.

V interiéru se prolínají jak motivy křesťanské, tak tvary a ornamenty čínské kultury. Historie i současnost.

Na každém z deseti pilířů kostela je napsáno jedno z deseti přikázání. Čínsky a pod tím anglicky. Výstižné i symbolické.

Interiér kostela mi přišel „tak akorát“. Ani prázdný, ani přeplněný. Pokud jsem po dobu mých cest do Číny něco vnímal, byla to úcta k autoritám. V podstatě i čtvrté poselství Desatera tak do místa zapadá a patří.

Opravený je i vstupní portál - průčelí 300 let staré katedrály. Navečer je vidět až na oltář. Decentní, pěkné a milé.

Že v centru naleznu tak pěkný kostel jsem nečekal. Zjistil jsem, že v 19 hodin (kromě neděle) bývá večerní mše. Byla v čínštině. Výhodou katolických bohoslužeb však je, že jsou všude stejné. I když člověk nerozumí jazyku, přeci jen tuší, o čem je řeč.

Pro cizince, jako jsem já, v neděli odpoledne byla mše anglicky. Během svatodušní neděle jsem cestoval, následující neděli jsem možnost účasti na mši v mně srozumitelném jazyku využil. Potěšila mne pěkná hudba. Moderní písně, které jsem už dříve slyšel např. ve Skotsku. Líbila se mi i promluva pana faráře. Byl svátek svaté trojice. To je těžké téma. Poctivě se snažil. Po teologických výkladech řekl, že v některých zemích se dnes též slaví den otců a pěkně spojil (pro nás lajky) vztah Boha Otce a syna (Ježíše Krista).

Decentní a lehce duchovní je i prostor vně kostela.

Oslovil mne před katedrálou jeden z teenagerů. „Where are you from?“ Odpovídám, že z České republiky. Často lidé na druhé straně světa ani netuší, kde náš malý stát leží. Starší si občas vzpomenou na Československo. Pokud ne, ptám se na Německo. Když ho znají, říkám, že jsme sousedé z východní strany. Teenager mi říká, že mne viděl v kostele a ptá se, jak se liší mše u nás od mše v Číně. Odpovídám, že nijak, že jediný rozdíl je v tom, že zde mluví čínsky. Říká mi, že zná jméno Jan Žižka. Tím překvapuje on mne. „To byl středověk.“ snažím se věci přijít na kloub. Jméno Jan Hus nikdy neslyšel. Vysvětlovat nedokonalou angličtinou dějiny středověku čínskému teenagerovi je nad mé síly. Na to nemám. Už ale pouhý fakt, že teenager v Číně zná jméno z české historie mne udivuje. Co víme my o dějinách Jižní Ameriky? Kdo z nás umí vyjmenovat dynastie v Číně? Dodnes neznám jména místních provincií natož abych znal jména osob. Snad za to může některý z historických filmů, nebo se učili dějiny evropského středověku ve škole? Jak málo toho o současné Číně víme.

Venku bylo dokonce i logo svatého roku. Pochopil jsem, že službu u vchodu konají dobrovolníci. Ne všichni umějí plynně anglicky, ale určitě to bylo milé. Zřejmě jsem nebyl jediný cizinec, který toto místo čínské historie a částečně asi i současného života díky nim navštívil.

„Dělám zde dobrovolníka.“ Prozradil mi starší pán, kterému bych však určitě netipoval jeho již 94 let. Nakonec to byli právě místní dobrovolníci, kteří mi ukázali nejenom obraz patrona zdejšího chrámu - sv. Františka z Assisi, ale také uchovávanou relikvii, která byla věnována zdejší katedrále u příležitosti 300 let jejího vzniku v roce 2016.

Pod darovací listinou je podepsán Br. Mauro Gambetti v té době představený řádu františkánů. Prach/země/popel - odkaz na pomíjivost života. Pravděpodobně relikvie z hrobu sv. Františka z Assisi, reformátora církve, člověka prostého, který nelpěl na majetku. Církev ve středověku nebyla v dobré kondici. Dokonce i kněz Jan Hus v knize, která vyšla až téměř 600 let po jeho smrti (Řeč o míru) uvádí jako důvod, proč odjel na koncil v Kostnici, že ho (kvůli stavu církve) „pronásledovaly zlé sny“. Svatý František žil 200 let před ním, ale v podstatě už i on řešil stejný problém. Z důvodu svého „radikalismu“ (odmítání bohatství) měl i on ve své době mnoho nepřátel, ale jsou to dnes často pouze jeho následovníci, kteří jsou přítomni v některých muslimských zemích nebo ve Svaté zemi. I do Číny duch sv. Františka v podstatě zapadá. Skromnost místo triumfu.

Nebude náhodou, že i letos zemřelý papež František si zvolil jméno po tomto světci. Církev, která není honosná, ale spíše pro lidi, která slouží.

Z historie do současnosti. Na prostranství před katedrálou jsem si nemohl nevšimnout auta, které pravděpodobně bylo vyrobeno v Číně, na jehož návrhu se však podíleli Češi. Svět je „malý“ a pouze jeden.

Není nutně špatně, když i svět má svůj cíl a řád.