Článek
Pojďme se podívat, jak současná situace vypadá a možná i trochu na to, jak může vypadat do budoucna.
Do problémů se na prvním místě totiž dostává Amerika. Důvěra Američanů v prezidenta Joe Bidena klesá, dostala se až někam ke 40% a klesá i důvěra Američanův v tamní banky. Podle odborníků se v tomto směru můžeme dočkat ještě mnohého zlého.
Aby toho nebylo málo, klesá evidentně i důvěra evropských velmocí ve spolupráci s USA. Velmi opatrně se k některým krokům staví Německo, zhola nic už neskrývá Francie, jejíž prezident ukázal světu, kde vidí svoji budoucnost. Do toho ještě rapidně roste podpora bývalého prezidenta Trumpa. Dá se říci, že čím víc se ho některé kruhy v USA snaží diskreditovat, tím jdou jeho sympatie veřejnosti výše.
V problémech už je až po uši Evropa a bylo by bláhové si myslet, že třeba poslední Macronova slova podpory politiky jednotné Číny, která jsou v ostrém rozporu s tím, co hlásají právě USA, s tím nesouvisejí. Naprosto nesmyslná politiky Green Dealu přivedla Evropu do situace, ze které už není „bezbolestného“ úniku. A bolet to samozřejmě víc bude ty slabší státy a hloupější, tím více, čím déle budou ulpívat na plnění různých doktrín, ať už byly, nebo budou z pera USA, či toho bruselského.
Evropskou unii dostal do úzkých nejen výše zmíněný a v některých bodech až fanaticky zpracovaný a proklamovaný Green Deal, ale i další nesmyslné předpisy a směrnice totálně oddělené od praxe, či reality. Za všechny si připomeňme třeba prakticky nerealizovatelný zákaz spalovacích motorů, který si navzdory své nesmyslnosti stejně svoji daň vybere.
Nemůže být lepšího příkladu toho, kam se Evropská unie pod vedením pseudoaktivistů typu Ursuly von der Leyen, nebo Franse Timmermanse dostala, než aktuálně poslední cesta francouzského prezidenta Emanuela Macrona. Ten na ni „přibalil“ právě i předsedkyni Evropské komise a můžeme se jen dohadovat, zda to bylo s úmyslem jí pomoci, nebo ji nadobro zesměšnit.
Podle zpravodajství z místa totiž nebyla paní předsedkyně přizvána ani k vojenské přehlídce a zpátky odlétala, už bez Macrona, běžnou linkou.
A jen tak na okraj. Francouzský prezident s sebou kromě Ursuly von der Leyen vzal i desítky podnikatelů, finančníků a obchodníků. Proč asi? V téhle souvislosti se odvažuji tvrdit, že už nyní se připravují další oficiální návštěvy významných evropských státníků – neplést prosím se představiteli Evropské unie - kteří vyrazí po vzoru Macrona vyjednávat do Číny ohledně zájmů své vlastní země, svých vlastních občanů.
Takže se může celkem snadno stát, že Spojené státy se po změnách, které se bez pochyby uskuteční po konci vlády prezidenta Bidena začnou oklepávat a navazovat některé zásadní, i když narušené obchodní a politické vazby.
Oklepávat se začnou i některé evropské země. Ty, jejichž představitelé si včas uvědomili, kudy běží zajíc, abych použil slova fotbalového bosse Pelty.
Stejně tak se může stát, že se za pár měsíců po dojednaném příměří začne oklepávat Rusko, s čímž mu velmi ochotně a hlavně účinně může pomoct třeba Čína, nebo jiný asijský tygr.
V souvislosti s tím nejde nezmínit nedávné setkání ruského a čínského ministra obrany a jejich prohlášení o tom, že navážou užší spolupráci v oblasti vojenství a partnerství bez hranic. To samo o sobě může velmi změnit vyjednávací pozici Ruska v případných mírových rozhovorech.
Čína, Indie, Brazílie a další se oklepávat ani nepotřebují a prostě se jen chopí příležitosti. K nim se přidají některé arabské státy a už to pojede. Á propos, všimli jste si, jak začaly Spojené státy ztrácet vliv i v oblastech bohatých na ropu?
A co ty evropské země, které s velkou slávou zpřetrhaly svoje vazby na Rusko a ruské suroviny si, s ne už tak velkou slávou, nakupuje přes prostředníky a samozřejmě velmi draze?
A začaly se orientovat na USA, dovážet jejich plyn, předělávat zařízení na jejich ropu? Čas ukáže, zda to bylo šťastné.
Ale myslet si, že Spojené státy dají přednost obchodům se strategicky nezajímavým partnerem, před dalšími, lákavějšími destinacemi a uvolní je Číně a ostatním? Na to bych nevsadil.
Pak nám ale nezbude, než se opět celou hlavou ponořit, tentokrát ale ne do Bruselu, či Washingtonu a snažit se domluvit s tou hnusnou Čínou…
A Ukrajina? Ta bude roztřískaná a dolámaná. V okamžiku, kdy se tam přestane bojovat (rozumějme, že se tam přestanou dodávat zbraně), stane se nezajímavou. A pokud si někdo myslí, že se tam rozběhne nějaká obnova zničené infrastruktury, bytového fondu, nebo jiná, tak se z velké části plete.
Okamžitě tam totiž nastoupí do první linie korupce. Tedy vrátí se, abych byl přesný. A na tomto základě budou vybírány firmy a nebojím se říct, že i státy, které se tzv. dostanou k lizu.
Dovolím si předpovědět, že Česká republika bude mít smůlu, už s ohledem na akčnost naší vlády, která se rozhoupává ke všemu se stejnou ochotou, jako boxovací pytel.
Pokud totiž vůbec Luhansk, který nám k rekonstrukci kdosi kdysi přisoudil, zůstane ukrajinský, my tam budeme jen paběrkovat. Velké kšefty si rozdělí ti, co mysleli dopředu a o svých národních zájmech přemýšleli hlavou a ne srdcem, nebo v horším případě úplně něčím jiným.
Může se to zdát hnusné a nespravedlivé, ale tak ten svět kolem nás prostě funguje. A my s tím, můžeme nesouhlasit, ale to je tak všechno…
