Článek
Výsledek je příliš tragický. Pro všechny.
Podle všeho to totiž vypadá, že ukrajinská ofenzíva skončila neúspěchem a Rusům se podařilo udržet svoje pozice. Média nás sice vytrvale zásobovala články, ve kterých Ukrajinci způsobovali Rusům neustálé fatální ztráty, ale už i tato média zvolnila a změnila svoji rétoriku, která mnohdy připomínala legendární zpravodajství z Haškova Švejka, kdy „Naše armády postupovaly vítězně vpřed a stáhly se do předem připravených pozic“.
To je ale tak asi všechno, co je na tom k pousmání.
Dochází, bohužel na to, co jsem hlásal od začátku: „Rusko prostě války neprohrává“.
Můžeme si o tom myslet, co chceme a říkat si, že to je vždy za cenu neskutečných obětí a ztrát, ale kdo byl v Rusku, jednal s Rusy a trochu je poznal, ten ví, že oni už jsou prostě takoví. Jsou tak hrdí na svoji vlast, že za ni budou vždycky bojovat až do konce, který je prostě vždy vítězný. A odpustí svému diktátorovi i neskutečná selhání, přešlapy, chybné kroky, teror a totalitní praktiky.
Protože prostě „Matička Rus“.
Jak už bylo řečeno, ke svému konci se blíží i celá rusko – ukrajinská válka. Jednak ji v poslední době trochu „zastínila“ ta izraelsko – palestinská, jednak se blíží zima a to se v Rusku a na Ukrajině prostě bojovat nedá, ale hlavně je už většina podporovatelů tak finančně a materiálně vyždímaná, že už si masivnější podporu Ukrajiny dovolit prostě nemůžou.
A taky se množí zprávy o neuvěřitelné ukrajinské korupci a o tom, kde končí obrovské finanční i vojenské a humanitární dary. K tomu si připočtěme sílící hlasy, které kritizují tamního „národního hrdinu“ Zelenského, který najednou hrdinou přestává být a vypadá to, že bude mít velké štěstí, když vůbec vyvázne.
Prostě GAME OVER, konec hry.
A já se v té souvislosti chci zeptat těch, co volali a někteří z nich teď už spíš fanaticky stále volají po válečném řešení tohoto konfliktu: „Jste spokojeni?“
Statisíce mrtvých mladých i starších Ukrajinců, civilní oběti, děti, rozvrácené hospodářství, infrastruktura, zdevastovaná země s korupcí takovou, že se o ní nesnilo ani českým fotbalovým bafuňářům v době největší hojnosti…
Země, která se pravděpodobně už nikdy nevzpamatuje a její obnova a slibované zakázky pro české firmy zůstanou nejspíš jen na papíře, protože na to jednak nebudou peníze – světe div se, dokonce ani v té Evropské unii, která jinak platila, platila, platila, až se málem ztratila (což mohlo být jedním z cílů těch, kteří opravdu tahají za drátky).
Ta obnova ale není možná i z mnohem prozaičtějšího důvodu. Většina z prostředků na ni určenou bude s velkou pravděpodobností opět rozkradena a skončí na účtech místních oligarchů, generálů a s velkou pravděpodobností nakonec i v Rusku.
Takže ještě jednou: „Jste spokojeni? Vy, kteří jste každého, kdo jen vyslovil slovo mír, nebo vyjednávání, házeli do jednoho proruského, kolaborantského pytle? Vy, co jste vynalezli slovo CHCIMÍR a naprosto v rozporu se zdravým rozumem ho používali jako nadávku?
Takhle jste to chtěli?“
