Článek
Minule jsem končil tím, jak se začaly šířit zprávy o pátečním krvavém potlačení studentské demonstrace. Nejdřív to bylo něco na způsob „tiché pošty“ – známí a příbuzní si volali, říkali, co kdo, kdy slyšel, jak si myslí, že to dopadne…atd. My jsme doma celou sobotu sledovali TV, aby nám nic neuniklo. To nebylo tak těžké, myslím, že tenkrát byla jen ČST 1, 2 a možná nějaké OK3, ale to už tak přesně nevím… Obecně vzato si ČT ze začátku dávala velký pozor na to, co národu pustí a co nechá pod pokličkou. O demonstraci informovali, to jo, ale v podstatě zatím jako o shromáždění skupinky protisocialistických živlů, kteří zblbli několik studentů…
Fakt už si to nepamatuju přesně, ale myslím, že už o víkendu prosákly zprávy o mrtvém studentu Šmídovi (dnes už každý ví, že to byl estébák Zifčák alias Růžička). Těžko říct, proč se StB a vůbec komančové k této dezinformaci uchýlili, neboť to nastartovalo i lidi, kteří by za normálních okolností seděli doma a mlčeli. Skoro to nahrává těm spekulacím, že to celé někdo dopředu připravil z jedné i druhé strany. Ale to tady řešit nechci.
Každopádně sobotní Hlas Ameriky už potvrdil nejen tu „vymyšlenou“ oběť, ale hlavně brutalitu VB (pro ty, co vzpomínají na revoluci, aniž by byli tenkrát na světě, tohle znamená veřejná bezpečnost alias policie), skutečný počet demonstrantů a další věci. A i ČST nakonec informovala daleko víc, než bylo zvykem…
V pondělí ráno jsem jel do Plzně a vůbec nevěděl, co bude… Ve vzduchu bylo cítit takové divné chvění, ale lidi byli pořád hodně opatrní a báli se veřejně mluvit, natož říct svůj názor na to, co se v pátek stalo. V Praze už ale bylo trochu znát, že něco visí ve vzduchu…
V Plzni nic! Tam to jelo pořád stejně. Ale my, studenti strojárny, jsme se sešli v nějaké posluchárně – studenti ostatních fakult samozřejmě také měli svá setkání. Někdo organizačně zdatný (pravděpodobně se zkušenostmi z podobných akcí SSM) z našich řad to zahájil, začala nějaká diskuze a do toho jsem z vlaku přišel já… A v téhle chvíli lze nalézt prvopočátek „politika“ Martina Hermana. :-D
Sotva jsem dorazil, někdo mě zahlíd a zvolal: „Přijel Hermoš, ten je z Prahy, ať mluví on“! Pamětníkům monsterkrimiseriálu o mjr. Zemanovi se teď určitě vybavila scénka: Ať mluví Honza, nechte mluvit Zemana! Značně nejistý jsem jim teda začal popisovat, co jsem zažil sám, co jsem slyšel, že se stalo a taky to, že v Praze asi budou VŠ stávkovat a že bychom teda měli asi taky…
Z dnešního pohledu nic převratného, ale kdyby se to otočilo, což bylo pro nezasvěcené v pondělí 20.11. pořád ještě tak na 90 % jisté, měl bych na škole utrum. To neříkám, abyste si mysleli, že jsem nějaký hrdina (bál jsem se jako prase, co bude, když jsem skončil s tou svou řečí), ale proto, abychom si uvědomili, jaká byla tenkrát atmosféra. Bylo to o strachu říct něco jiného, než hlásají oficiální místa, bylo to o dopadu na členy rodiny, kteří by pykali za to, že jejich syn, bratr, švagrová…atd., říká, co si myslí. Tohle se tenkrát neodpouštělo…
Nechci v tomhle svém vzpomínkovém „počinu“ hodnotit současnost a vyjadřovat se k aktuálnímu dění, jen jsem se tak trochu zamyslel nad tehdejší atmosférou. Asi každý, kdo v těch podmínkách žil a byl ve věku, že vnímá určité věci, tak potvrdí, že tenkrát jsme to opravdu všechno riskovali a dělali kvůli svobodě a to se nám splnilo. Svobodu jsme vybojovali a máme ji dodnes!
Nemusíme mít strach někam vyrazit, někde říct svůj názor, cestovat po celém světě…
Tohle prostě vyšlo…
---
