Článek
Bude konec poplatků skutečně znamenat likvidaci nezávislosti České televize a všech jejích částí? Je to první krok v dlouhé snaze tato média umlčet a podřídit je vládě? Proponenti tohoto scénáře mluví o příkladu Maďarska a dlouho držené nenávisti současných vládních politiků vůči nezávislým médiím. Zastánci vlády mluví o šetření financí lidí a tato slova o zotročení médií berou za nesmysl. Dnes nepíšu o tom, jestli má jedna či druhá strana pravdu, ale jak by se protivládní blok měl začít chovat. Chcete ochránit média? Demonstrace jsou krásné, ale samy zmohou málo. Co hodláte provést dál?
Veřejnost
Protivládní demonstrace už stihly ovládnout Staroměstské náměstí a brzy zamíří na Letnou. Rozhodnutí vládní koalice definitivně zaútočit na současný systém financování České televize evidentně dokázalo zvednout na nohy dostatek lidí na to, abychom zažili další vlnu demonstrací, jež jsme neviděli od pádu minulé Babišovy vlády. Zpět je i Milion chvilek pro demokracii, který opět přebírá roli organizátora, zatímco politické strany opozice zatím spíše spoléhají na pěkná slova v parlamentu. Demonstrace budou pokračovat i dál, to si Andrej Babiš a jeho spojenci svou hloupou protlačovací metodou určitě zajistili.
Ale jak dál? Představa, že pouhé demonstrace odstraní současnou vládu, je samozřejmě nesmysl a nedávné komunální volby spíše posílí její jednotu, kdy se menší koaliční partneři po vzoru staré ČSSD raději plně připoutají k Babišovi, než aby riskovali svou existenci v předčasných volbách. Demonstrace, které kdysi dávno vypukly kvůli jmenování Marie Benešové, nikdy nedosáhly svého originálního cíle tuto ministryni zbavit funkce (vydržela až do konce Babišovy minulé vlády). Co tyto demonstrace dokážou udělat, je zvýšit povědomí lidí o existujícím problému a vyvinout tlak na opoziční strany, aby se lépe spojily a čelily Babišovi v příštích volbách.
Tento stav bude přinejmenším trvat, pokud se do řad demonstrujících nepodaří vlákat více lidí. Současná kombinace studentů, opozičních voličů a intelektuálů není příliš velkým varováním pro vládu, jejíž voličská základna je někde úplně jinde. Na Českou televizi se však dívají i velké části těch skupin, které si Babiš musí hlídat. Ať už jsou to rodiče, jež na Déčko posílají své děti, pracovníci, kteří si ve volnou chvilku chtějí poslechnout Peče celá země, a především všechny skupiny pokrývající Star Dance. Show, o které už mimochodem ministr kultury dříve prohlásil, že nemá na ČT co dělat.
„Babiš zruší Star Dance!“ Pravda, když to motoristický ministr minule prohlásil, tak premiér rychle zasáhl a řekl, že je to nesmysl, ale to kdysi o rušení poplatků tvrdil taky. Nemusí se říkat přesně tohle, ale je nejvyšší čas začít daleko lépe cílit směr útoků. „Babiš jde po nezávislosti médií“, to je extra vágní a mnoho o politiku se moc nezajímajících lidí si už navíc dávno myslí, že nezávislá určitě nejsou. Takže se s nimi maximálně začnete hádat o tom, co je pravda. „Babiš zařízne váš oblíbený seriál“, to je něco, co může nadzvednout i toho největšího politického cynika. A vzhledem k tomu, že nikdo neví, co přesně bude muset ČT škrtat kvůli ztrátě peněz, tak je nemožné prokázat, co vlastně nastane.
To bychom měli aspoň jednu metodu, jak zvýšit zájem lidí, a to i těch, jež by normálně stáli při vládě. Nedávné události ukázaly, jak moc se Babiš zajímá o stav své voličské základny, a to až do té míry, že osobně odpovídá na telefonáty. Lidé ani nemusí chodit na demonstrace, ale bohatě stačí, ať pošlou naštvané zprávy a telefonáty. Jen ať se premiér začne bát o to, jestli si televizními škrty neničí příští volby. Ale politické měřítko je pro tohoto člověka vždy pouze sekundární. Pokud chcete skutečně vyděsit současného premiéra, tak je na čase zaútočit na jeho ekonomické základy.
Bojkot a politici
V českém zemědělství panuje oligopol. Tak situaci popsal před třemi roky ministr zemědělství Marek Výborný. To je situace, kdy má kontrolu nad produkty malé množství firem, jež následně mohou ovlivňovat ceny, což je obzvlášť v oblasti potravin velmi citlivá záležitost. Přes toto a další vyhlášení, která byla například následována kritikou stavu současného antimonopolního úřadu, se však Fialova vláda nikdy neodvážila proti tomuto stavu cokoliv udělat. Dokonce i vymáhání přebitných dotací, což je asi ten nejmenší krok, bylo odloženo až na samotný konec jejich vládnutí a jednalo se spíše o zoufalou snahu získat hlasy než o součást široké strategie.
Opozice může jen těžko prosadit zákon v současné sněmovně. Může však začít připravovat své návrhy na příští období. Proč nezačít konkrétními plány na útok proti současnému stavu českého zemědělství, a to především proti Agrofertu Andreje Babiše? Ať už skrze využití antimonopolní legislativy, osekání dotací či celkové reformy systému podpory pro české zemědělce. Možností je mnoho a skutečný expert na zemědělství by je určitě dokázal zformovat do konkrétního plánu. Pro jednou dokonce ani nevadí současný rozbitý stav opozice. Ať každá strana připraví vlastní plán, pak Babiš ani nebude vědět, která metoda ho nakonec roztrhá na kusy.
Parlamentní volby roku 2021 a o dva roky později také volby prezidentské ukázaly Andreji Babišovi, že není neporazitelný. Na rozdíl od Viktora Orbána nedokázal vytvořit skutečnou stranu pro všechny a musí nadále spoléhat na neslavné koalice. Díky tomu také ví, že jednoho dne pravděpodobně opět prohraje a musí tedy počítat s tím, co přijde po návratu současné opozice k moci. Pokud si bude myslet, že se bude opakovat první Fialova vláda, tak nemá důvod se ničeho bát. Ale garnitura ochotná otevřeně napadnout jeho primární ekonomické zájmy je daleko větší hrozbou.
Samotné návrhy se nikdy nemusí stát realitou. Babiš však musí být postaven před jasný scénář. Pokud budeš dál sekat Českou televizi, tak po tvém pádu končí všechny staré výhody a budeš muset bojovat až do smrti. Když toho necháš, tak mi nic takového nemusíme ani plánovat. K tomu by bylo ideální doplnit ještě nějakou dodatečnou veřejnou kampaň. Co nejvíce publikovaný bojkot všech potravin, jež vyrábějí Babišovy firmy, by mohl být ideálním symbolickým gestem. Nejde o to reálně ořezat jeho výdělky, to by vyžadovalo extrémní podporu, kterou půjde jen těžko získat, ale opět o spíše psychologický útok, aby si premiér uvědomil, že riskuje víc než jen politický triumf.
Válečný přístup
Už se samozřejmě uvědomili i jiné návrhy. Generální stávka například, což je naprostý nesmysl. Za prvé jsme v zemi, kde síla odborů, jež tuto akci většinou vedou, už dávno není, co dříve. A oproti naštvanému telefonátu či i příchodu na demonstrace je stávka metodou obzvlášť riskantní a většině těch, co by ji museli provést, by se jen těžko zdála jako nutná. Nezapomeňme, Babišovi jde především o podporu vlastních voličů, které můžete získat na svou stranu, ale stěží do té míry, aby začali stávkovat. Vyhněme se příliš grandiózním projektům, které se lehce mohou stát fraškou, jež celou bitvu předem prohraje.
Samotná Česká televize by však stávku měla aktivně zvážit. Už nyní plánuje jednodenní akci, ale to je dost minimální aktivita. Během televizní krize roku 2001 byli zaměstnanci ochotni spustit šest týdnů trvající stávku, která navíc skončila až poté, co parlament přinesl vyžadované ústupky. Pokud České televizi skutečně jde o nezávislost a budoucí existenci, tak je načase opustit všechny zábrany a vrhnout se do otevřeného boje. Měsíce trvající stávky, opakované přerušování vysílání a ústup až tehdy, co se vláda rozhodne ustoupit. Pokud skutečně jde o tolik, tak je načase začít se podle toho chovat a neomezovat se na jednodenní gesta, jež zatím panují.
A v tom to je tak trochu vše. Jde skutečně o onu velkou krizi, počátek českého pochodu směrem Orbána a dalších autoritářů? Či se pouze jedná o panickou reakci vládních stran, jež dostaly přes nos ve volbách a nyní zoufale plní své hloupé sliby voličům? Kdo ví, a realita tohoto faktu bude brzy pravděpodobně sekundárním faktorem. Pokud si však lidé, jež vyšli do ulic, myslí, že krize je zde, tak je nejvyšší čas přestat se omezovat jen na současné demonstrace a přejít do aktivnější opozice. Politické strany, které aspoň tvrdí, že Babiš překročil jistou významnou linii, také musí opustit současnou pasivitu a ukázat, jak přesně jsou ochotné odpovědět.
Žádný z jednotlivých návrhů v tomto článku nemusí být realizován. Jsou zde spíš jako ukázka některých z mnoha existujících možností, které jsou před naším národem. Hlavní pointou je nutnost začít se chovat podle existující rétoriky a přejít k daleko aktivnější politice, aby mohl být celý problém konfrontován. Pokud jde jen o prázdnou rétoriku a Češi nemají na větší akci chuť, tak nemohou být překvapeni, až je při skutečné krizi nebude nikdo brát vážně. Rétoriku musí doprovázet činy, jinak se z ní stane fraška.
(Pokud jste dočetli až sem, zvažte prosím také přímý příspěvek přes tlačítko Podpořte autora. S přesunem do nové země se navýšily ceny a každá podpora je hluboce vítána. Články budou dál vycházet v každém případě, ale vaše podpora mi umožní věnovat jim více času a pozornosti.)
Zdroje a další četba:
Soukup, Jaroslav: Pracovníci ČT a ČRo avizují „tvrdou“ stávku. Mají tři požadavky, Novinky CZ, 2. 11. 2026, Online:
https://www.novinky.cz/clanek/domaci-pracovnici-ct-a-cro-avizuji-tvrdou-stavku-maji-tri-pozadavky-40606132
Existují tu jednoznačné oligopoly. Antimonopolní úřad selhává, kritizuje ministr zemědělství Výborný, iRozhlas, 8. 12. 2023, Online:
https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/ceny-potravin-antimonopolni-urad-dph-vyborny-oligopoly-zemedelstvi_2312082355_jar
StarDance by měla na ČT zůstat, řekl Babiš. Jednal s ředitelem Chudárkem, Seznam Zprávy, 22. 4. 2026, Online:
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci-zivot-v-cesku-stardance-na-ct-zustane-rekl-babis-dorazil-za-nim-reditel-televize-chudarek-304608
