Článek
Jakmile vstřebali představitelé ANO prvotní šok, rozjelo se soukolí jejich komunikačního aparátu naplno. Ve snaze převzít agendu, nebo alespoň rozmělnit stávající narativ o volebním debaklu a vzestupu hnutí STAN, sáhli představitelé hnutí Andreje Babiše po prověřeném tématu zavedení jednokolového volebního systému při senátních volbách. Tentokrát téma do veřejného prostoru nahodil Radek Vondráček, později ho v televizi zopakoval jeden ze senátorů hnutí a přes den získalo poměrně solidní mediální rezonanci. Ta přiměla k reakci i některé opoziční politiky. Tady je potřeba říct jedno: i kdyby platil jednokolový systém, získalo by toto hnutí v letošních senátních volbách jen dva ze třinácti mandátů. Zbylých jedenáct kandidátů postupovalo z druhého místa.
Stejná reakce na prohru i v letech 2018 a 2022
Pokud pochybujete o tom, že je to jen taktika, jejímž cílem je rozmělnit agendu, tedy vítězství opozičních stran, tak tady je důkaz: stejný komunikační narativ použili zástupci ANO v letech 2018, 2022 a teď v roce 2026. V roce 2018 utrpělo hnutí podobný debakl. Do druhého kola postoupilo deset kandidátů z dvaceti dvou. Nakonec však uspěl jediný. Andrej Babiš to glosoval dnes už známým výrokem: „Senát prostě neumíme,“ a dodal, že dvoukolový systém je podle něj v dnešní době nesmyslný. Pro úplnost musím dodat, že z prvního místa postoupil jediný kandidát, jenž nakonec zvítězil. Zbylých devět skončilo v prvním kole na druhém místě. Výsledek? Ani zde by jiný volební systém nejspíš nepomohl.
Situace se opakovala i v roce 2022. Tehdy mělo Babišovo hnutí postupující v sedmnácti z dvaceti sedmi obvodů (kandidáty měli ve dvaceti dvou). V prvním kole získalo jeden mandát. V tom druhém uspěli dva jeho kandidáti. Dlužno podotknout, že tady z prvního místa postupovalo šest kandidátů. Z druhého jich postupovalo jedenáct.
Z povinnosti předložený poslanecký návrh
Předseda ANO, který se tehdy zabydloval v pozici opozičního lídra a kandidáta na prezidenta, navrhl novelu volebního zákona. Senátorem by se stal kandidát, jenž by v jednokolové volbě obdržel nejvíce platných získaných hlasů. Vláda Petra Fialy zaujala k novele zamítavé stanovisky.
Ač je prostý matematický pohled na počty postupujících z prvního místa notně zjednodušující, protože do jednokolové většinové volby by promlouvala řada dalších faktorů (ještě širší nominační koalice, regionální taktizování), lze to číst jako náznak toho, že by si strana stávajícího premiéra výrazně lépe nevedla a neopanovala by horní komoru parlamentu stejně přesvědčivě jako se jí to dosud daří v dolní. Takže jde jen o rozmělnění agendy, neboť vláda nemá na změnu volebních pravidel potřebnou většinu v obou komorách, jak vyžaduje Ústava.
Restart, rošáda nebo kulturní válka? Bude se makat!
Tohle téma brzy vyhasne, proto hlavním tahounem bude akcent na vládní angažmá. Nejspíš se neuskuteční ani médii diskutovaná obměna ministrů. Některá média zmiňovala možný konec ministra školství Roberta Plagy a ministra životního prostředí Igora Červeného.
Tím se dostáváme k onomu restartu. Andrej Babiš řekl, že mu k němu volební výsledek nabízí mandát. Neurčitě se vymezil vůči fungování některých stranických organizací a řekl, že rozhodně nestačí jen billboard. Co ale udělá on sám? Nabízí se další klasický recept z marketingové kuchařky hnutí ANO. Premiér opráší obytňák, vyrazí do regionů a bude vyprávět, jak plní sliby a maká. Ostatně slovo makat je s marketingem téhle strany už poměrně pevně spjato. Vždyť i hlavním heslem komunální kampaně bylo: Česko bude zase makat. Tohle je typické pro hnutí tohoto typu. Neustále se mění, neustále prochází revolucí, neustále reagují na nálady společnosti. Teoretici politického marketingu tomu říkají tržně orientovaná strana. Tyto strany průběžně zkoumají poptávku ve společnosti a tomu uzpůsobují svou politickou nabídku.
Vláda má v zásobníku úkolů i velká témata, jimiž může veřejné mínění zvrátit na svou stranu. Jedním z nich je třeba zastropování věku odchodu do důchodu, což je komunikačně velmi silná karta. Na druhou stranu zahrát takto silnou kartu kvůli debaklu v jedněch volbách je možná škoda, protože tímhle si může získat přízeň voličů až na začátku druhého poločasu svého mandátu. V zimě se velmi pravděpodobně budou řešit ceny energií. Ty opět můžou růst v souvislosti s pokračující ruskou agresí na Ukrajině a situací na Blízkém východě.
Prostor ovládnou koncesionářské poplatky a vládní výsledky
Pokud má tedy nějaká agenda potenciál zaplnit veřejný prostor, zcela zaměstnat opozici a postavit ji do předem připravené role, je to zrušení poplatků za veřejnoprávní média, které teď koalice tlačí do prvního čtení. Kabinet tenhle návrh schválil už v červnu. Téma sice není pro vládu úplně win-win, neboť mezi svými voliči má (nejen) v regionech mnoho diváků České televize a posluchačů Českého rozhlasu. Ale jde o natolik třaskavou věc, že stoprocentně vytíží opozici a ta zase bude působit spíš jako antibabiš a obránce svých hodnot než jako síla, která hledá řešení pro lidi. Ve výsledku nejde ani tak o poplatky jako o kulturní válku, jež se kolem toho rozpoutá. Ve sněmovně se bude obstruovat. A to už lze odehrát tak, že kdo obstruuje, blokuje sněmovnu. Tím se opět vracím k onomu diskutovanému makání.
A mezitím se objeví řada polarizujících témat, jako je inkluze, boj s neziskovkami, omezení pomoci uprchlíkům z Ukrajiny a boj proti migrantům. Takže mediální prostor bude zcela zasycen těmito pokusnými balonky. Opozice teď může na Babiše tlačit. Musí najít nějaký silný komunikační příběh, ať už jde o vysvědčení vládě po roce nebo prezentaci klíčových návrhů stínových ministrů. Pod tlakem komunikace premiéra drhne. Bylo to vidět na obou tiskových konferencích, které se uskutečnily po vyhlášení výsledků voleb. Reakce premiéra na prohrané komunální volby, kdy ANO pohořelo v Praze, Brně nebo třeba v Ústí nad Labem, byla neohrabaná a připomínala spíš výhrůžku. „Tak si pojďme říct, co to je ta Praha. Komu patří nemocnice? Patří ministerstvu zdravotnictví. Komu patří památky? Kdo bude stavět Invalidovnu? Kdo dá na to peníze? No, naše vláda. Kdo bude stavět okruh Prahy? ŘSD. A vysoké školy, kdo financuje? Naše vláda.“ Obzvlášť v souvislosti s kampaní, která mluvila o tom, že Praha bude zase makat a že Praha a další tři velká města mají na účtech moc peněz a měly by z daní dostávat méně. Na té druhé tiskové konferenci předsedy Babiše nechyběl tradiční šum v podobě rétorické litanie nad programem antibabiš a tím, jak se všichni proti jeho straně spojili.
Vládní strany v senátních a komunálních volbách utrpěly drtivou porážku. Jinak to popsat nejde. Férově je potřeba dodat, že nešlo o vysvědčení vládě, jak se občas objevuje ve veřejném prostoru. Spíš šlo o čtvrtletní písemku, která o známce na konci roku, tedy o výsledcích ve volbách v roce 2029, ještě úplně nerozhoduje. Jde spíš o signál. Větším testem v tomto ohledu budou krajské volby. Pro opozici se otevírá cesta, jak stávající vládu porazit. Čelní představitelé vlády nereagují nijak nově, reagují podle osvědčeného manuálu, a ten lze číst dopředu.
