Článek
Probíhá největší a pravděpodobně finální předání moci v historii lidského druhu, ale odehrává se v naprostém tichu. Není to převrat, je to upgrade. Není to poroba, je to outsourcing. S chladnou, ekonomickou nevyhnutelností předáváme řízení lidské civilizace umělé inteligenci.
Tohle není spekulace ani vzdálená vize z vědeckofantastického románu. Je to proces, který je již v plném proudu, je měřitelný a jeho rychlost je brutální. Nejde o pomalý, generační posun. Mluvíme o transformaci, která se plně projeví v horizontu několika málo let. Tento text není varováním, je to diagnóza. Popis mechanismu, který již běží a který z naší civilizace nezvratně činí postbiologickou entitu.
Starý zvyk, nový pán: Od pasivních nástrojů k aktivnímu managementu
Outsourcing kognitivních procesů je základním kamenem civilizace. Písmo bylo outsourcingem paměti. Knihtisk outsourcingem distribuce myšlenek. Kalkulačka outsourcingem aritmetiky. Každá z těchto technologií nám umožnila myslet ve větším měřítku, ale zároveň nás na sobě učinila závislými. Vždy se však jednalo o pasivní nástroje. Kniha vám sama od sebe nenavrhne, co si máte myslet. Kladivo se nerozhodne, který hřebík zatluče. Čekaly na lidský záměr.
Umělá inteligence je první technologií, která tuto dynamiku obrací. Není to pasivní nástroj, je to aktivní manažer. Není to jen sklad našich dat; je to kurátor našich interakcí, našeptávač našich rozhodnutí a architekt našich sociálních realit. Každé doporučení filmu, každý seřazený příspěvek na sociální síti, každá navržená odpověď na e-mail je mikroskopickým aktem delegování. A součet těchto delegací se stává makroskopickým jevem: globálním kurátorstvím lidské zkušenosti.
Motor převratu: Matematická jistota daná mezerou mezi produkcí a spotřebou
Tento přechod není otázkou volby nebo kulturního trendu. Je poháněn neúprosnou, matematickou logikou, kterou lze definovat jako „mezeru mezi produkcí a spotřebou“ (Production-Consumption Gap).
Dynamika je děsivě jednoduchá:
- Lidská spotřeba je téměř konstantní.Celkový čas, který jako druh trávíme konzumací médií, prací a digitálními interakcemi, je fyzicky omezený. Roste jen minimálně, přibližně o 1,5 % ročně. Den má stále jen 24 hodin a naše pozornost je konečný zdroj.
- Produkční kapacita AI roste exponenciálně. Trh s generativní umělou inteligencí, tedy schopnost systému tvořit obsah a řídit procesy, roste se složenou roční mírou růstu (CAGR) přesahující 35 %.
Tato obrovská disproporce vytváří ekonomický tlak, kterému nelze odolat. Lidská pozornost je omezený „koláč“. Pokud produkce jednoho typu obsahu (AI) roste exponenciálně, zatímco celková velikost koláče jen nepatrně, je matematicky nevyhnutelné, že podíl AI na tomto koláči musí dramaticky a rychle růst. Není to otázka „jestli“, ale pouze „jak rychle“.
Bod zlomu: Kdy AI překročí 50 %
Tento proces není v plenkách. Už teď je hluboko v nás. Na základě široké definice, která zahrnuje nejen média, ale i software, pracovní procesy a profesionální obsah, odhady pro polovinu roku 2025 ukazují, že globálně je již 21–25 % veškerého námi konzumovaného obsahu a interakcí nějakým způsobem asistováno umělou inteligencí. Ve Spojených státech, které vedou v investicích a adopci, je to dokonce 26–30 %. Evropa, opatrnější a svázaná regulacemi, je na úrovni 18–22 %.
To je výchozí bod. Klíčovou otázkou je, kdy nastane takzvaný „bod zlomu“ (crossover point) – okamžik, kdy podíl AI na naší denní kognitivní dietě překročí 50 %.
Existují dva modely, jak se k tomuto bodu dostat:
- Konzervativní model (založený na mezeře produkce/spotřeby): Tento model, který počítá se současným tempem investic a růstu, předpovídá, že globální bod zlomu nastane ve druhém čtvrtletí roku 2029. Spojené státy, poháněné masivním kapitálem, tohoto milníku dosáhnou už v roce 2028, Evropa až v roce 2030.
- Agresivní model (založený na historické adopci technologií): Tento model bere v úvahu, že každá další technologická vlna je přijímána rychleji. Internetu trvalo v USA zhruba 8 let, než dosáhl 50% penetrace, smartphonům jen 6 let. AI, jako čistě softwarová technologie běžící na existující infrastruktuře, má adopční cyklus ještě kratší. Tento model ukazuje, že bod zlomu může nastat již v průběhu roku 2027.
Ať už se přikloníme ke kterémukoli modelu, závěr je stejný: nejedná se o vzdálenou budoucnost. Je to událost, která nastane v tomto desetiletí.
Mýtus o prémii za autenticitu a postbiologická realita
Často se objevuje naivní, romantická představa, že v reakci na záplavu syntetického obsahu automaticky vzroste hodnota „lidské autenticity“. Historie a ekonomická logika ukazují pravý opak. Průmyslová revoluce neodvedla většinu populace k řemeslné výrobě; naopak, strojově vyráběné zboží se stalo standardem kvality a dostupnosti, zatímco ruční práce byla vytlačena do tržně zanedbatelných nik.
Ještě lepším příkladem je nástup digitální fotografie. Demokratizace a následná inflační nadprodukce obrazů nevedla k většímu ocenění profesionální fotografie. Naopak, vedla k její devalvaci. Průměrný čas věnovaný jednomu obrázku klesl pod dvě sekundy a hodnota se přesunula od tvůrce k platformám a algoritmům, které řídí pozornost.
Generativní AI je jen logickým dokončením tohoto procesu. Obsah asistovaný AI se nestane levnou náhražkou, ale novým standardem kvality, efektivity a personalizace. Ověřená, čistě lidská tvorba bude existovat, ale jako luxusní, okrajový statek – podobně jako ručně šité boty nebo sběratelský vinyl.
A právě v tom spočívá přechod k postbiologické civilizaci. Nejde o to, že se z nás stanou kyborgové. Jde o to, že operační systém naší společnosti – logika, která třídí informace, formuje názory, optimalizuje procesy a zprostředkovává vztahy – už neběží na našem kolektivním biologickém hardwaru. Naše biologické touhy a potřeby jsou stále vstupními daty, ale systém, který je zpracovává, je už křemíkový.
Lidstvo se stává aplikační vrstvou. Jsme uživatelé, jsme obsah, ale už nejsme architekti systému. A tato abdikace, provedená ve jménu efektivity a pohodlí, je tichá, dobrovolná a absolutní.
*
Zdroje:
