Článek
Máme učitelskou domácnost, proto se řídíme přesně podle školního roku. Takže když se objeví rozpis jarních prázdnin, máme o našem volnu zcela jasno. Letos prostě jedeme do Karlových Varů 8. - 12. 2. Pokud máte čas a chuť, přidejte se k nám. Za chvíli nám vyráží první vlak.
Do Varů totiž pojedeme z Českých Budějovic. Je to naše v pořadí čtvrtá návštěva. ohledem na čas přestupu volíme trasu přes Prahu. Jakmile uvidím na soupravě nápis Krušnohor, mám hned lepší náladu. Celou tu trasu přes Ústí nad Labem a další města absolvuji jen jednou do roka. Proto je to pro mě příležitost sledovat krajinu, která se míhá za oknem.
O našich minulých pobytech jsem napsal několik textů, které jsou zájemcům k dispozici na Médium.cz. Pokaždé si uvědomím, jak se na to město dívám očima krátkodobého návštěvníka. Některé věci si pak idealizuji, jiné mi hned nedojdou.
Sezoní výzdoba vstupu do hotelu je krásná.
Vybrali jsme si stejný hotel s procedurami v centru města. Měli jsme s celým pobytem dobré zkušenosti a letošní návštěva naše očekávání naplnila. Možná se tím jen potvrdil Murphyho zákon, že „každá změna je změnou k horšímu“. Nebo je to jeden z mých typických rysů. Ale to už musí posoudit jiní.
Během naší návštěvy jsme si prošli lázeňské centrum a úspěšně se vyhýbali početným skupinkám dalších hostů. Vřídlo se právě opravovalo, tak jsme si museli najít jinou kavárnu. Poprvé jsme vyzkoušeli slavný podnik Elephant a zákusky byly jak z pohádky. Podobné chuťově zážitky vám zůstanou jako milá vzpomínka.
Perfektní zastávka na procházce po centru města.
Jiný den jsme vyrazili lanovkou na Dianu a měli jsme docela štěstí na počasí. Úplně jsem zapomněl, že na rozhlednu jede výtah. Osobně mívám na ochozu závrať, ale podařilo se mi ji překonat. Odměnou byl nejen výhled na město, ale především káva a štrůdl v nedaleké restauraci. Vše probíhalo pod pečlivým dozorem bílého páva, jenž byl pro hosty fotogenickým hitem.
Ten páv se tvářil, že vlastně není únor.
Počasí bylo docela proměnlivé, proto jsme si museli pečlivě plánovat naše aktivity. Rozdělili jsme si je podle intenzity deště na pobyt venku a uvnitř. V prvním případě jsme opět využili karlovarskou městskou hromadnou dopravu a z Tržnice vystoupali autobusem na zastávku Národní. To sloveso přesně vystihuje reliéf obklopující údolí s kolonádami a hotely.
Smuteční síň na židovském hřbitově mě ihned zaujala.
Prošli jsme mezi domy a za chvíli jsme uviděli naši první zastávku. Povoláním jsem religionista, tedy zajímám se o dějiny náboženství. Proto jsme si vybrali pro procházku rozlehlý a udržovaný židovský hřbitov. U jeho vchodu nás vítala opravená smuteční síň v maursko-orientálním slohu. Hřbitov vznikl až v 19. století a používá se dodnes.
Křesťanská smuteční síň byla doplněna administrativní budovou i technickými provozy.
Hned naproti stále ještě stojí rozsáhlá křesťanská smuteční síň, která byla doplněna o potřebné technické zázemí. Na první pohled si zaslouží rozsáhlejší opravu, ale otázkou asi zůstává její další využití. Až později nám při pohledu na mapu došlo, že židovská a sousední evangelická část je jen dílčím výsekem daleko většího městského hřbitova.
Na nás ale čekal opět výstup mezi stromy. Náledí naštěstí povolilo pod sluníčkem, takže byla cestička víceméně bezpečná. Vybrali jsme si jednu z mnoha karlovarských vyhlídek. Při našich dřívějších pobytech jsme je rádi využívali a tahle byla na pomyslném seznamu „někdy příště“.
Když jsem psal kamarádům do chatu, že náš ten den čekají „tri krize“, byli hodně překvapení. Mysleli si, že lázně jsou přece místo pro odpočinek a nečekali nějaké stresové situace. Jak už někteří z mých čtenářů odhalili, vyhlídka se jmenovala „Tři kříže“.
Poslední den se počasí pokazilo, ale vyřešil to deštník a trocha trpělivosti. Proto jsme si vybrali prohlídku Becherovy vily na ulici Krále Jiřího. Pravidelně jsme chodili okolo na obědy dolů pod kopec, takže jsme o její lokalitě moc dobře věděli. Její návštěvu mohu doporučit zájemcům o nevšední secesní architekturu počátku 20. století. Seznámíte se s pohnutou historií stavby a jistě vás zaujmou rekonstruované detaily. Měli jsme štěstí na výbornou paní průvodkyni, která nás uvedla do souvislostí života v Karlových Varech.
Návštěvu Becherovy vily vřele doporučuji.
Celá budova je plná světla, které do mistností vpadá četnými okny a vstupy do okolní zahrady. V centrální hale mě zaujaly panely s informacemi o rodině, lokalitě a v neposlední řadě o architektovi vily. Díky fotografiím jeho dalších realizací mi to konečně došlo. Karl Heller projektoval mimo jiné i dům, na který jsem se díval po celou dobu z našeho hotelového pokoje. A to není všechno. Byl autorem návrhu zmiňované smuteční síně na židovském hřbitově.
Líbilo se mi, že jsem si mohl užít známá místa a zároveň vidět něco nového. To je právě na tomto městě skvělé.
Jaký je váš vztah k pobytům v lázních? Už jste navštívili Karlovy Vary? Děkuji za Vaše komentáře pod mým blogem a přeji prima den.
