Článek
Součástí práce odborného asistenta na vysoké škole je také výzkum. Protože jsem religionista, vybral jsem si konkrétní téma z oblasti dějin náboženství. Věnuji se bádání nad muslimskými komunitami v Německu, Rakousku a Švýcarsku. Práce v terénu je následována analýzou získaných dat a jejich interpretací v rámci publikace. V neposlední řadě je potřeba získat další zpětnou vazbu. Ta přichází od kolegyň a kolegů na mezinárodních konferencích. Jedna taková středoevropská se konala 16. 4. – 18. 4. 2026 v Bratislavě pod obecným názvem „(De-)Institutionalisation of Religious Life in Times of Geopolitical Turbulence“.
Pořádala ji International Study of Religion in Eastern and Central Europe Association (ISORECEA). Jak již ze samotného názvu vyplývá, na konferenci zazněly příspěvky především od přednášejících ze střední a východní Evropy. Nemusí to být ale pravidlem. Aktivně se zapojují i zástupci univerzit například z Francie nebo Itálie. Někdy jeden projekt spojí různorodé instituce napříč kontinentem.
Budova Přírodovědecké fakulty Univerzity Komenského v Bratislavě.
Akce probíhala v kampusu Komenského univerzity v Bratislavě a konkrétně na její Přírodovědecké fakultě. Nově rekonstruované prostory nabídly skvělé konferenční zázemí pro velké přednášky i následující jednání v paralelních sekcích. Přidanou hodnotou byly vstřícně navržené odpočinkové zóny. Nezapomenutelným zážitkem byly exponáty vycpaných zvířat vystavené ve vitrínách v dlouhých chodbách.
Konference začala ve čtvrtek 16. 4. 2026 vystoupením Róberta Dobrovodského na téma svobody myšlení a náboženského vyznání v kontextu práce veřejného ochránce práv na Slovensku. Následující diskuze s posluchači z různých humanitních a společenských oborů ukázala na možnosti porozumění problematice představené z pohledu právníka.
Úvodní společná přednáška konference.
Podobně středně velká sympozia již nabízejí tradiční program rozdělený do několika paralelních sekcí. Proto není vůbec jednoduché vystihnout jednotící motivy celého setkání. Stejně jako ostatní posluchači i autor tohoto blogu musel prostě volit jednu z nabízených variant. Zajímám se mimo jiné o bosenské muslimy, proto jsem si vybral panel věnovaný náboženské problematice současného Balkánu. Příspěvky byly především antropologické a sociologické. Ze závěrečné debaty mezi posluchači jsem pochopil, že sedmnáctý ročník konference je další příležitostí pro navázání na předchozí setkání. Na akci této asociace jsem byl ale poprvé, musel jsem se tedy nejprve zorientovat, a hlavně se seznámit s mnoha pro mě novými kolegyněmi a kolegy.
Pro druhou odpolední sekci jsem si vybral prezentaci kolektivní publikace a udělal jsem moc dobře. Výzkumný tým zastupovali Olaf Müller z Německa, Roberta Ricucci z Itálie a v neposlední řadě končící prezident ISORECEA Gergely Rosta z Maďarska. Kniha vyšla v roce 2025 ve Frankfurtu nad Mohanem v nakladatelství Campus. Věnovala se zajímavé problematice mezigeneračního přenosu víry v rámci rodin. Přednášející nejprve představili téma publikace. Následně ukázali použité kvantitativní i kvalitativní metody a aplikovali je na případové studie ze svých zemí.
Historická budova Slovenského národního divadla v centru města.
Co se řešilo na paralelních sekcích? Mohli jste si vyslechnout referáty o alternativní religiozitě ve střední i východní Evropě v době vlády socialistických režimů a také po jejich pádu. Další možností byly příspěvky o náboženské svobodě v současné Evropě. Mimo jiné byly zmíněny soudní procesy spojené s náboženskou společností Svědkové Jehovovi nebo vztah mezi církvemi a státy v době pandemie Covid-19. Poslední z panelů se zaměřil na výzkum spirituality, esoterismu a dalších forem zbožnosti. Úvodní den ukázal tematickou i metodologickou šíři konference a potvrdil její význam jako prostoru pro mezioborový dialog ve studiu náboženství.
Pátek 17. 4. 2026 byl pro mě osobně nejintenzivnějším pracovním dnem na tomto mezinárodním setkání. Den jsem zahájil sekcí zaměřenou především na etnologické bádání o pohřební kultuře a představách o posmrtném životě. Zabývám se odděleními pro muslimy na komunálních hřbitovech v německy mluvících zemích. Potřeboval jsem si proto udělat širší představu o tématech v oboru. Postupně zazněly čtyři příspěvky od členů týmu, který spolupracuje v rámci jednoho velkého evropského výzkumného projektu. Především referáty o změnách na slovenském venkově (Michal Uhrin) a roztodivných představách maďarských římských katolíků (Agnes Hesz) byly pro mě klíčové.
Jezuitský kostel na hlavním náměstí v centru města.
Paralelní skupiny hovořily mimo jiné o buddhismu v Československu a Maďarsku nebo o transformaci religiozity v současné romské populaci. Mohli jsme si vybrat přesně podle našich zájmů. Pokud se třeba program netrefil přesně do našich očekávání, odpočinkové zóny byly ideálním místem pro neformální diskuze. Dopolední program uzavřela společná přednáška socioložky náboženství Eileen Barker o reflexi východoevropského prostoru očima západní badatelky.
Moje prezentace výsledků výzkumu.
V Bratislavě jsem byl pracovně už mnohokrát a často jsem bydlel na kolejích Družba nedaleko kampusu. Vyrazili jsme tedy se slovenskými kolegyněmi a kolegy do studentské menzy na oběd. Musím se přiznat, že to byla dobrá volba. Potřebovali jsme se občerstvit na nadcházející pracovní odpoledne. Nedříve nás čekala speciální sekce o islámu v Evropě, což byl pro mě osobně jeden z klíčových momentů konference. Měl jsem totiž příležitost prezentovat dílčí výsledky svého výzkumu islámské pohřební kultury v Rakousku. Dále jsme diskutovali mimo jiné o zajímavých okrajových skupinách muslimů v současném Polsku (Miklós Sárközy) nebo náboženských kořenech narativního apokalyptismu v Evropě z pohledu politologie (Zoltán Kelemen).
Primaciálny palác v centru Bratislavy.
V posledním panelu se naše role vyměnily, z přednášejícího jsem se stal moderátorem. Čekala nás sekce o náboženských minoritách a pravicové politice ve střední Evropě. Jednotícími motivy práce členek a členů slovenského výzkumného týmu byl antisemitismus a islamofobie. Nejprve jsme se zaměřili na bouřlivá devadesátá léta 20. století (Ivica Štelmachovič Bumová). Pak jsme na příkladu Daniela Bombice věnovali pozornost transformaci pravicového radikalismu v kyberprostoru (Dominik Popluhár). Měli jsme příležitost seznámit se se středoevropskými muslimskými komunitami v komparativní perspektivě (Attila Kovács). Další vystoupení shrnulo poznatky o antisemitismu a islamofobii v kontextu hybridních hrozeb 21. století (Katarína Csikosová). Celý panel byl skvěle doplněn vystoupením o transformaci českého antiislamismu od roku 2010 (Zora Hesová).
Souběžné sekce nabídly široké spektrum témat. Například jste mohli diskutovat o roli církví v současných válečných konfliktech. Další možností bylo vyslechnout si referáty o mnoha pro někoho kontroverzích motivech spojených se soudobým katolicismem ve střední Evropě. Ale také bylo možné se zapojit do debaty o médiích, vizuální kultuře a digitálním náboženství. Nejintenzivnější den přinesl nejen inspirativní odborné podněty, ale i možnost aktivně vstoupit do debaty a zasadit vlastní výzkum do širšího mezinárodního kontextu.
Budova ortodoxní synagogy v Bratislavě
Sobota 18. 4. 2026 byla posledním dnem, kdy probíhaly konferenční panely. Po vyčerpávajícím pátku na mě čekaly sekce, které se mohly stát zajímavým impulzem pro moji odbornou práci. Nakonec jsem si zvolil sociologicky zpracované téma mezigeneračního přenosu náboženství a hodnotové orientace. Další možností mohla být mimo jiné reflexe náboženství, politiky a veřejného života. Sociologie náboženství byla na konferenci jedním z klíčových přístupů, což potvrdila následující hlavní přednáška o desetiletích geopolitického boje o identitu náboženství ve střední a východní Evropě (Irena Borowik).
Závěry sympozií bývají časem, kdy někteří z účastníků již spěchají domů a jiní si prodlouží pobyt o společnou religionistickou procházku městem. Na posledních paralelních sekcích se hovořilo o náboženské socializaci a formování světonázoru ve vzdělávacích kontextech. Další možností byly příspěvky o rekonstrukci identity tzv. pohanských hnutí v Evropě v dobách globální nejistoty. Obě témata patří v poslední době ke stálicím religionistických konferencí na mezinárodní úrovni. Závěrečný den nabídl prostor pro reflexi hlavních témat konference a potvrdil, že otázky identity, socializace a proměn religiozity zůstávají v současném výzkumu klíčové.
Korunovační katedrála sv. Martina v Bratislavě
Konference ISORECEA v Bratislavě tak znovu potvrdila, že studium náboženství ve střední a východní Evropě je živým a metodologicky pestrým pole. Citlivě reaguje na aktuální společenské i geopolitické proměny. Přestože široké spektrum paralelních sekcí neumožňuje obsáhnout program jako celek, právě tato různorodost představuje jednu z největších hodnot podobných setkání. Pro mě osobně byla konference nejen příležitostí představit vlastní výzkum a získat cennou zpětnou vazbu, ale také navázat nové odborné kontakty a zasadit svou práci do širšího mezinárodního kontextu. Ukazuje se, že témata jako náboženská identita, mezigenerační přenos víry či proměny religiozity v podmínkách nejistoty zůstávají klíčová a budou i nadále formovat směr současné religionistiky.
