Článek
Ve dnech 16. – 18. 9. 2026 se ve Veselí nad Lužnicí konala konference České národopisné společnosti (ČNS) „Člověk a příroda – příroda a člověk“. Spolupořadateli byli Etnologický ústav Akademie věd ČR, Husitské muzeum v Táboře, Blatské muzeum Soběslav – Veselí nad Lužnicí, Moravské zemské muzeum (MZM) a v neposlední řadě Národní ústav lidové kultury (NÚLK). Do malebného městečka v jižních Čechách se sjeli odbornice a odborníci z akademické sféry i z rozmanitých muzejních institucí z celé republiky. Právě příspěvky a diskuze představitelů z obou těchto oblastí byly podle mého názoru tím největším přínosem.
Ve středu 16. 9. 2026 začala konference až v pozdních odpoledních hodinách. Svým programem totiž navazovala na Valné shromáždění ČNS, které si zvolilo novou předsedkyni ČNS a Hlavní výbor. První blok referátů si položil společnou otázku, zda lze na krajinu nahlížet jako na pevný bod v životě člověka. Václav Michalička z Centra tradičních technologií v Příboře se zaměřil na principy zacházení s biotickými zdroji v krajině tradičního středoevropského venkova. Environmentalistka Zuzana Siudová (FSS MU) hovořila na základě tištěných pramenných materiálů o cestách k obživě, zisku a (spolu)práci lidí a přírody během krizí v 19. století. Lucie Uhlíková z Etnologického ústavu Akademie věd sekci uzavřela příspěvkem o proměně vztahu k půdě a krajině v narativech pamětníků kolektivizace. Právě poslední moderovaná diskuze mezi přednášejícími a posluchači mi jako historikovi zpřesnila obraz o tomto komplikovaném období. Jasně ukázala, že jej nelze hodnotit pouze vyhraněnou černobílou perspektivou.
Čtvrtek 17. 9. 2026 byl celý vyhrazen pro jednotlivé bloky referátů. Daniel Drápala z Ústavu evropské etnologie Filozofické fakulty Masarykovy univerzity (FF MU) hovořil o salašnictví v současné debatě o kulturním dědictví. Luděk Ondruch v kratším diskuzním příspěvku představil formování rostlinných společenstev v nově vznikajícím areálu Kolibiska Valašského muzea v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm. Soňa Pelclová z Muzea v přírodě Vysočina pak posluchačům nastínila možnosti experimentální tvorby korálů z klokočí. Etnolingvista Vítězslav Vilímek z Filozofické fakulty Ostravské univerzity pak hovořil o mizících lidových pojmenováních léčivých rostlin na Těšínském Slezsku. Blok trefně nazvaný „Příroda ve službě člověka“ uzavřel Martin Novotný (NÚLK) svým referátem o využití kamene v tradiční architektuře Hané.
Kolibiska budou novým areálem Valašského muzea v přírodě. Celý příběh ale začal v Dřevěném městečku.
Šéfredaktorka časopisu Moderní včelař Marie Šotolová se věnovala tradičnímu brtnictví a jeho současné renesanci. Antropoložka Terezie Řánková z Hornického muzea Příbram si svým referátem „Holuběnko sivá, jsi-li ještě živá: Konstrukce identity a etiky péče v postdomestikačním prostoru“ zcela získala naši pozornost. Většina komentářů a dotazů v diskusi následující po tomto bloku příspěvků se vracela k tématu holubnictví. Sabrina Pasičnyková z Centra tradičních technologií (Příbor) na bohatém obrazovém materiálu představila velice specifické zdobení lichnovských vajec jako relikt interakce člověka s přírodou. Petra Mertová z Etnografického ústavu MZM pak referovala o lnářství jako cílené krajinotvorné aktivitě. Shodou okolností je tovární zpracování tohoto materiálu historicky spojeno právě i s Veselím nad Lužnicí.
Odpolední sekce nesla bouřlivý název „Přírodní živly“. Tým projektu Grantové agentury České republiky ve složení Oto Polouček, Roman Doušek, Monika Hudecová a Anna Grůzová vybral téma vody v kontextu těžby uranu na západní Moravě. Barbora Svobodová si pro rekonstrukci vnímání proměny klimatu očima pamětníků připravila sondu do jihomoravského zemědělství. Jana Doubravová z Geofyzikálního ústavu AV ČR a etnoložka Jana Poláková (MZM) představily interdisciplinární perspektivu výzkumu zemětřesení na našem území a jeho odrazu v každodenním životě. Etnoložka Anna Grůzová z Moravské zemské knihovny vystoupila ještě jednou samostatně s tématem magických rukopisů jako nástrojů komunikace s živly ve venkovském prostředí. Protože jednou z mých oblíbených oblastí výzkumu je lidová zbožnost, tento příspěvek byl pro mě velice inspirující. Přesně totiž zapadal do letošního tématu Noci vědců, kterým je právě široce pojatá komunikace.
Poslední čtvrteční blok se zaměřil na přírodu jako na místo pro volný čas. Karel Altman z Etnologického ústavu AV ČR definoval základní způsob pobytu v přírodě jako kritérium pro diferenciaci trampské subkultury. Na jeho vystoupení tematicky navázal Jan Pohunek z Národního muzea se svým emickým obrazem trampských Brd. Blanka Soukupová z antropologického pracoviště Fakulty filozofické Západočeské univerzity v Plzni vystihla základní historický vývoj chataření a chalupaření u nás a položila si otázku po jejich budoucím vývoji. Etnoložka Magdalena Maňáková (NÚLK) ve svém diskuzním příspěvku charakterizovala přírodu jako místo pro dětskou práci i zábavu.
Ilustrace k referátu kolegy Erbana zaujaly naši pozornost.
V pátek 18. 9. 2026 byl do programu zařazen jediný konferenční blok, který chápal prostředí jako součást životní strategie. Kulturolog Vít Erban z Teologické fakulty Jihočeské univerzity v ČB analyzoval varianty pověsti o divoké honbě jako obraz přírody v její živelné podstatě. Následně jsme se tematicky přesunuli do zcela odlišných geografických kontextů. Antropolog Adam Horálek z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy totiž vystihl čtyři etapy vývoje vzájemných vztahů a současnou symbolickou roli hor při budování tchajwanskosti. V mém příspěvku jsme se vrátili zpět do Evropy a vykreslili islámskou pohřební kulturu v potenciálním napětí mezi náboženskou normou a environmentální regulací. Barbora Navrátilová z Ústavu evropské etnologie FF MU nakonec představila dílčí výsledky svého výzkumu chápání přírody jako ekonomické jistoty v nejistých časech postsocialistické Severní Makedonie. Protože mě mimo jiné zajímá ekonomická migrace z bývalé Jugoslávie do Německa a Rakouska, byl pro mě zajímavý i tento pohled na propojení přírodních zdrojů, ekonomických strategií a společenských změn.
Přednášející mají možnost zaslat své příspěvky přepracované do podoby odborných studií do Národopisného věstníku, který je publikační platformou ČNS. V následujících číslech tohoto etnologického časopisu zařazeného do prestižní databáze Scopus si tedy můžeme přečíst některé z textů, jejichž názvy a anotace nás zaujaly v programu této podnětné konference.
V posledních dvou desetiletích jsem se aktivně zúčastnil mnoha národních konferencí, specializovaných sympozií i evropských kongresů. Pokaždé je to příležitost dozvědět se něco nového o vývoji konkrétní vědecké disciplíny i v dalších oborech. Někdy jsou jednání velice formální, jindy je atmosféra uvolněná a vstřícná. Jsem upřímně moc rád, že konference ČNS patří k těm druhým. Kde jinde zažijete při společenském večeru skvělé vystoupení dudáka pocházejícího z Jižní Dakoty i výborný koncert jihočeské punkové kapely? Nejen proto se těším za tři roky na shledanou v některém z moravských měst.
