Článek
Každý má jinou představu o prima dovolené, a to je jen dobře. V naší učitelské domácnosti se to v poslední době ustálilo na all-inclusive pobytu na některém řeckém ostrově. Kombinujeme naprosto tradiční polehávání na pláži s výlety za památkami a do největšího města. Tedy jsme tak někde uprostřed honby za bronzovou pokožkou a hledáním dokladů pohnuté historie. Skalní zastánci obou těchto způsobů trávení volného času by asi měli trefné komentáře. Nám to tak ale vyhovuje.
Letos jsme se, více méně shodou okolností, poprvé dostali na Rhodos. Žijeme v Českých Budějovicích a po předchozích barvitých zkušenostech s pražskými odlety a přílety jsme měli jednu klíčovou podmínku: poletíme přímo z metropole Jižních Čech.
Následující řádky budou jen osobní vzpomínkou na příjemný pobyt. Na spoustě specializovaných cestovatelských blogů najdete detailní popisy lokalit s mnoha užitečnými radami. Třeba si těch pár mých vět své čtenáře přesto najde.
Všechno to začalo jedním e-mailem, který nám přišel už v únoru 2026. Zrovna byly jarní prázdniny v našem regionu a my jsme jako obvykle využili volný čas na pobyt v Karlových Varech. Teď to možná vypadá, že pořád někde cestujeme, ale nebude to až tak akční.
V e-mailu nám cestovní agentura oznámila, že se naše pečlivě vybraná dovolená na Krétě změní. Z toho a toho důvodu se nakonec neletí z Českých Budějovic. Ale to přece není problém. Stačí dorazit do Prahy a všechno bude v pořádku. Dovětek této nepříjemné zprávy zněl tak, že se máme rozhodnout co nejrychleji. Jak jinak, že?
Sedli jsme si ke stolku v jedné lázeňské kavárně a dali hlavy dohromady. Padaly různé argumenty, ale shodli jsme se, že podmínka cesty z našeho města je pro nás opravdu důležitá. Před námi tedy byl zrychlený výběr z dalších možností, a nakonec jsme pomyslně klepli prstem do mapy na ostrov Rhodos.
Přiblížil se termín odletu a my jsme se pohodlně taxíkem přesunuli na letiště v Českých Budějovicích. Ušetřili jsme čas i trampoty s naším kufrem. Řidič byl moc příjemný pán, který nám cestou vyprávěl spoustu detailů o okolních budovách. Pracoval tam totiž v době, kdy letiště ještě spravovala armáda. To jsou náhody, které si prostě nevymyslíš.
S ohledem na minimální počet odletů bylo odbavení naprosto bez stresu. Přesně tohle jsme si přáli po všech těch dosavadních zkušenostech s cestováním.
V tuto chvíli v nejedné domácnosti mého čtenáře zaznělo: „Kdy už tam budem?“ První věc, která mě na Rhodosu překvapila, bylo letiště. Stálo totiž kousek dál od hlavního města, a právě z Korfu jsem byl zvyklý na to, že přistávající letadla jsou součástí dopravního ruchu Kerkyry.
Přesunuli jsme se v noci na východní pobřeží ostrova, kousek od vyhlášeného letoviska Faliraki. Těšil jsem se na ráno, na moře a na modrou oblohu. Tu jsme viděli po celou dobu našeho pobytu a žádný mrak nás od slunečního boha Hélia neoddělil.
Náš výhled z okna. Byli jsme ve druhém patře a díky tomu nevnímali velikost hotelu.
Hotel to byl na můj vkus už opravdu rozsáhlý, ale během pobytu se to zase až tak neprojevilo. Hostům se jednoduše podařilo najít si své místo u bazénů, pod slunečníkem na pláži nebo u stolu na večeři v hlavní jídelně. Večer probíhal tradiční hudební program, kde se střídaly různé styly, rytmy i kvalita účinkujících. Ke konci pobytu se do popředí postupně dostávalo fanouškovské sledování fotbalových zápasů v hlavním hotelovém baru.
Pokud je to možné, naplánujeme si pobyt tak, aby se střídaly dny odpočinku na pláži s výlety za památkami. Byli jsme v trochu paradoxní situaci. Na jednu stranu už jsme měli zkušenosti s turistickým ruchem v řeckých ostrovních letoviscích. Na druhou stranu jsme byli na Rhodu poprvé a všechno pro nás bylo nové.
Musím vám říct jednu důležitou informaci. Naše rodinka nemá platné řidičské oprávnění, což nám, pro někoho trochu překvapivě, brání v používání automobilu. Spolehli jsme se tedy na místní hromadnou dopravu a využili také nabídky české cestovní kanceláře.
Do nedalekého Faliraki jsme vyrazili dvakrát. Jednou v neděli dopoledne a podruhé ve stejný den večer. Díky tomu jsme měli možnost vidět obě tváře tohoto populárního letoviska.
Chrám ve Faliraki po bohoslužbě.
Poprvé to bylo poklidné místo se spoustou turistů i místních. Prošli jsme se centrem a našli moc krásný chrám sv. Nektaria Eginského. Právě končila pravoslavná bohoslužba a my jsme měli možnost se na chvíli podívat dovnitř. Z krásy pestrobarevných fresek se nám zatočila hlava. Nebylo to tedy vedrem; to panovalo jen venku. Dali jsme si v kavárně na rohu široké ulice něco na osvěžení a byl to moc příjemný odpočinek.
Výhled z kavárny byl stylový. Kaple v zeleni a stínu však byla uzavřená.
Jediná věc nám vrtala hlavou. Absolvovali jsme totiž předtím obligátní setkání s naší delegátkou přímo na hotelu, kde nám vyprávěla všechno možné o ostrově a nabízela fakultativní zájezdy. Dokonce jsme si i jeden koupili, ale o tom budu psát příště.
Jen tak mimochodem prohodila, že turistické centrum Faliraki začíná vlastně za tím „zeleným mostem“ na hlavní silnici, a pokračovala dál v popisech lákadel. My jsme ale při naší cestě z hotelu do letoviska a zpět žádný přímo zelený most neviděli.
Jak jsem psal, druhá návštěva byla ve stejný den po setmění a to byl úplně jiný příběh. Sice to byla stejná ulice se stejnou kavárnou. Dokonce tam, k mému překvapení, byla pořád stejně usměvavá servírka. Kousek od vchodu nainstalovali zábranu, která celou rušnou oblast proměnila v pěší zónu. Jeden bar střídal druhý, všude spousta světel a hluku. Prostě různorodá zábava proudila do všech zákoutí uliček na pobřeží. Lidé se jen tak procházeli, vybírali restauraci na pozdní večeři nebo hledali tu nejlepší nabídku drinků.
Na zpáteční cestě jsem nevěřil vlastním očím. Připadal jsem si tak trochu jako postava z mého oblíbeného románu o Saturninovi. Ten most tam byl. Zářil celý zeleně do tmy a prostě ho nešlo přehlédnout.
Odpověď je jednoduchá. Sice jsme si ve dne všimli moderní konstrukce přes skoro vysušený vodní kanál, ale automaticky nás nenapadlo, že se mluví právě o ní. Ta světla totiž logicky zářila až po setmění a zvala všechny na zábavu do Faliraki.
Takže ano. Zelený most jsme nakonec našli. A tím naše rhodské dobrodružství teprve začínalo.
Už jste na Rhodosu byli, nebo se tam teprve plánujete podívat? Díky za vaše tipy na méně populární lokality na tomto ostrově. Třeba je využijeme při naší příští návštěvě.
