Článek
Po dvou letech jsme si řekli, že vstoupíme znovu do stejného moře. Tedy že se vrátíme na ostrov Korfu na dovolenou podle našeho gusta. Musím vás předem varovat, bude to osobní vzpomínka na běžný pobyt all inclusive ve velkém hotelu. Pokud máte čas a chuť na pár řádků o začátku volna pod žhavým sluncem, přidejte se k nám.
Někdo hýří nápady na různorodé lokality, kde chce prožít dovolenou. Jiný zase posledních dvacet let jezdí na to jedno jediné místo, protože tradice se mají ctít. My jsme asi někde uprostřed. Vracíme se tam, kde se nám líbilo, ale nebojíme se vyzkoušet něco nového.
Dvakrát jsme byli na dovolené na Zakynthosu a moc rádi na ten ostrov vzpomínáme. Letos jsme si opět zvolili pro jeden letní týden Korfu. Protože jsme učitelská domácnost, červenec je ideálním časem na restart na pláži. Hory jsou taky výborná volba, ale prostě občas potřebujeme znovu pocítit tu atmosféru letoviska na břehu moře. Mimochodem, jak jste na tom vy, moji milí čtenáři: hory, nebo moře?
Takhle se nám líbilo při prvním pobytu na Korfu a to v Agios Gordios.
Před dvěma lety jsme si na poslední chvíli vybrali velký hotel na západním pobřeží ostrova ve vesnici Agios Gordios. Moc se nám tam líbilo a můžeme tu lokalitu jen doporučit. Kopce jsou tam mimochodem také a díky tomu se nabízí pohledy na dechberoucí západy slunce.
Letos jsme si řekli, že změna je život, tedy v našem případě alespoň v mezích možnosti. Vybrali jsme si východní pobřeží a pláž v letovisku Dassia. Dobře se to pamatovalo díky jménu kamarádky mojí maminky. Já už to tak s různými názvy v zahraničí mám, musím si je pro lepší zapamatování převést na něco úplně jiného.
Pohled na okolí hotelu.
Někdo si dopředu promýšlí všechny možnosti a dlouho mu trvá zvolit si tu ideální variantu. Jiný snad „klepne prstem do mapy“, je s výběrem rychle hotový. My jsme opět někde uprostřed. Necháme se obvykle přesvědčit okolním prostředím a nabízenými službami. Hotelové fotky bereme s rezervou a zpětně se výborně bavíme při každé příležitosti, kdy se potvrdí nějaká lehce podivná recenze v tradičním vyhledávači pobytů.
Na Korfu se mi líbí, že si prostě vybere snad každý. Od kamarádek potřebujících jen ten jednoduše zařízený pokoj, přes rodiny v menších hotelech až po náročnou klientelu v exkluzivních letoviscích. Při večerní procházce po břehu moře jsme postupně natrefili na všechny zmiňované varianty. Bylo zajímavé si na malém prostoru uvědomit, jak mohou být různorodé ty „ideální“ způsoby prožití volného času.
Ale to předbíhám, vezmene to pěkně popořadě. Dějství první: cesta vlakem do Prahy na letiště. V poslední době odpovídám na otázky jihočeských patriotů, proč vlastně někam neletíme z těch našich Českých Budějovic. Možná právě v tomto se projevuje ten náš zvyk, co je pomyslnou železnou košilí. Navíc si chceme opravdu odpočinout od „známých tváří“.
Běžný rychlík byl na sobotní dopoledne překvapivě hodně vyprodaný. Tak jsem byl zvědavý, jaký druh cestujících si ho vybral. Budou to děti školou povinné, nebo party rozjařených učitelek? Nakonec to alespoň v našem vagónu byla velká skupina pánů ve stejných tričkách, na kterých bylo možné číst cosi o žíznivé osadě a roku 2025.
Dějství druhé: Ruzyně. Na letiště jsme dorazili s docela velkým předstihem. Nejpozději když se blížím k pražskému terminálu dvě, zapnu se do módu „Klapetek na cestách“. Jsem tam brzy přesně podle doporučení, neustále sleduji změny řádků na tabuli s odlety, zkontroluji si přepážky pro odbavení, bezpečnostní kontrolu beru hrozně vážně a později už se pohybuji jen okolo té správné brány. Máte to někdo podobně, nebo jsem v tom úplně sám?
Všechno proběhlo v pořádku a my jsme docela pozdě večer přistáli na letišti v Kerkyře. Když jsem viděl neutěšený stav hned několika kufrů a nemilé překvapení na tvářích cestující z Tel Avivu, neměl jsem daleko k tiché modlitbě. To čekání na zavazadla vážně nemám rád. A to jsem kvůli kufru nemusel běžet přes celé letiště, jako se mi to stalo v turecké Ankaře. Ale slovy klasika: „teď jinde jsme, je to jiná vesnice.“ Nakonec se naše zavazadlo v pořádku vynořilo z tajemných hlubin a všechno dobře dopadlo.
Na tu záplavu květů se pokaždé těším.
Dějství třetí: konec dobrý, takže úplně všechno bylo dobré. Projeli jsme autobusem noční Kerkyrou a už tehdy jsem věděl, jak se těším na návrat za krásami toho města. Na mém letošním seznamu je především Stará pevnost a několik pravoslavných chrámů. Historikem náboženství jsem i na dovolené a naštěstí je mi to tolerováno.
Dorazili jsme do hotelu stojícím hned u pláže a prohlídku jeho bezprostředního okolí jsme těsně před půlnocí zakončili sklenkou bílého vína na dobrou noc. Zajímavá vás, jak to všechno probíhalo dále? Tak nashledanou příští týden u nového blogu.
Abych byl přesný, tohle je koktejl z následujícího večera.
Jezdíte do Řecka na dovolenou, nebo máte úplně jinou představu o volných dnech? Díky za vaše komentáře pod mým blogem.
