Asijské a islámské umění v Národní galerii

Byla sobota ráno v první třetině ledna a my jsme vyrazili vlakem z Českých Budějovic do Prahy na výstavu. Předchozí den v naší výchozí i cílové stanici docela pěkně sněžilo, tak jsme byli zvědaví na průběh cesty. Chtěli jsme se podívat na novou podobu expozice asijského a islámského umění v Národní galerii. Pokud máte čas a chuť, můžete vyrazit s námi. Za chvíli odjíždí rychlík vstříc zážitkům.

Následující odstavce jsou popisem příjemného výletu a neberte je, prosím, jako odbornou recenzi. Protože jsem specialista na dějiny náboženství, mám k výtvarnému umění docela blízký vztah. To ale neznamená, že mám také talent na kresbu nebo něco podobného. Právě sakrální architektura je jedním z mých oblíbených témat. S tím souvisí různorodé předměty dokládající nauku celých systémů i osobní víru konkrétních lidí.

Vedle dokladů křesťanství mě zajímají předměty spojené s hinduismem, buddhismem, šintoismem a v neposlední řadě s islámem. Proto na svých pracovních cestách po Evropě rád navštěvuji sbírky předmětů dovezených ze vzdáleného Orientu. Prezentaci těchto artefaktů ve vlastnictví Národní galerie jsem viděl již na zámku Zbraslav. Později jsem se zastavil i v Otevřeném depozitáři Umění Asie ve Veletržním paláci v Praze. Zajímalo mě, jak se podařilo vytvořit novou expozici v Salmovském paláci na Hradčanském náměstí.

Z Hlavního nádraží jsme jeli metrem na stanici Malostranská a pak tramvají na zastávku Pražský hrad. Jak si asi dovedete představit, tuto lokalitu si pro svoji cestu vybrala spousta dalších turistů. Vesele jsme se brodili sněhem a v areálu hradu to tak trochu klouzalo. Naštěstí jsou kontroly minulostí a šli jsme „proti proudu“, takže všechno proběhlo bez větších davů. Krásně zrekonstruovaný Salmovský palác je kousek od fotogenického vstupu se sousoším Souboj Titánů a sochy našeho prvního prezidenta.

Vstupní prostory jsou podle mého názoru provedeny moc pěkně. Je tam praktické zázemí pro návštěvníky a hlavně se přehledně orientujete. Koupili jsme si lístky na stálou expozici Umění Asie napříč prostorem a dvojice čínských šelem nám hned ukázala správnou cestu. Pokud vás tematika orientálního umění opravdu zajímá, doporučuji hned na začátek dvě věci. Na příslušných webových stránkách Národní galerie najdete volně dostupného audioprůvodce. Dále je tam také devadesáti stránkový booklet k expozici, který si můžete uložit do svého mobilního telefonu. Výtisky na půjčení jsou k dispozici v češtině i v angličtině na začátku výstavy u úvodního videa.

V některých místnostech jsou popisky hned u větších artefaktů, jinde jsou jejich přehledné seznamy trochu bokem. Někde jsou dokonce seznamy vloženy do přihrádek laviček pro návštěvníky. Pokud je ale asijské umění pro vás prostě jen tématem pro smysluplně prožitý volný čas, stačí na sebe nechat působit krásu vystavovaných předmětů a podle potřeby občas najít příslušný popisek.

Ve dvou patrech na vás čeká celkem 520 artefaktů. Nemusíte se vůbec toho čísla bát, podle mého názoru se podařilo vytvořit v jednotlivých místnostech smysluplné celky bez toho, aby byl návštěvník zahlcen. V prvním patře se nejdříve seznámíte se vztahem českých zemí s Orientem v minulosti. Tedy jak vlastně vznikaly první sbírky tohoto umění na našem území. Později se před vámi otevře pestrobarevný svět Číny, Japonska, Indie a muslimských zemí. Celková koncepce se mi moc líbila. Protože se dlouhodobě zajímám o islámské umění, ocenil jsem mimo jiné důmyslnou kombinaci geometrických vzorů a světla.

Pokud jste ze všech těch vjemů už trochu unavení, čeká na vás sympatická odpočinková místnost. Najdete v ní nejen k nahlédnutí tematicky relevantní publikace, ale také papírové ozdoby připomínající osmanské tančící derviše. Už máte zase sílu pokračovat? Tak vyrazíme do druhého patra. Mimochodem doporučuji si všimnout i samotného prostředí opraveného Salmovského paláce nebo věnovat pohled z okna směrem na Hradčanské náměstí.

První místnost ve druhém patře je věnována jediné otázce: kdo to byl Buddha? Následuje krásný soubor soch z různorodých oblastí, kam se buddhismus šířil. Hned vedle je pozornost návštěvníka zaměřena přímo na Tibet. V celé expozici se nachází několik příležitostí nejen pro děti otevřít připravený box a beze strachu zapojit také svoje ruce. Zde to byl rozměrný modlitební mlýnek, který můžete jednoduše rozpohybovat. Nauka buddhismu se tu neprezentuje jen za pomoci soch a dalších artefaktů, používají se také různé audiovizuální pomůcky. Doporučuji si udělat čas a chvíli postát u video rozboru jednoho z textilních obrazů. Najednou před vámi doslova ožije základní nauka tohoto světového náboženství.

Příležitostí pro poznání je v dalších místnostech daleko více. Pokud se zajímáte o umělecky ztvárněné písmo (kaligrafii), dekorativní práce z kovu nebo porcelánu, to všechno na vás čeká. Na jeden detail bych málem zapomněl a tím je hudební složka. Nemyslím tím alarm, který se mi podařilo nechtěně spustit na několika místech. Nejen v závěrečné části expozice zní dobře vybraná hudba, která dokresluje zážitek z vystavených předmětů. V popiscích si můžete přečíst informace o tom, co to právě okolo vás hraje.

Když jsme se po pár hodinách vraceli zpět do zimního Hradčanského náměstí, měl jsem pocit, že expozice Umění Asie splnila přesně to, co si od ní může běžný návštěvník i zájemce o náboženské dějiny přát. Nabízí krásu, klid a prostor k zastavení, ale zároveň nenápadně vybízí k přemýšlení o víře, symbolice a kulturní rozmanitosti světa, který je nám geograficky vzdálený, a přesto lidsky blízký. Pokud hledáte výstavu, kde se můžete nejen dívat, ale také poslouchat, číst, někdy se i dotýkat a neustále vnímat, Salmovský palác je dobrým cílem. A možná zjistíte, že cesta vlakem za uměním je zároveň cestou k tichému, ale intenzivnímu zážitku.

Už jste výstavu viděli, nebo se na ni chystáte? Děkuji za vaše komentáře pod mým blogem.

Zdroj informací: prezentace na příslušných webových stránkách Národní galerie, popisky na výstavě