Článek
Aha, už to čtu. „Veřejné domy nabízejí služby velice pestrému spektru zákazníků a pokud chceme, aby toto pokračovalo a ještě se to v nějaké míře rozvíjelo, je prostě nutné k tomuto kroku přikročit.“
Ale co když fakt nechci? Chápu, logické důvody, chápu, že se vše zdražilo, chápu, že veřejné domy musí zvýšit ceny, ale proč má za tyto služby nově platit někdo, kdo o ně opravdu nestojí?
Poslechl jsem si rozhovor s ministrem kultury Martinem Baxou. Zdá se, že je to veselý chlapík, mluví o mnoha věcech fundovaně, ale prostě doufám, že ještě není ta sametová revoluce se svými ideály o svobodě tak vzdálená, abychom přistoupili k vymáhání poplatků za služby, které nevyužíváme a nechceme využívat. Snad je v parlamentu či senátu dostatek rozumných lidí, kteří takové nápady budou chtít vyvažovat více demokratickými řešeními.
Každý, kdo má internet, by měl platit za televizi a rozhlas, říká ministr kultury Martin Baxa. Ano, prostřednictvím internetu, za který platím zvlášť, se mohu dostat k nějakému obsahu, který je produktem veřejnoprávních médií. To že mám internet mi umožňuje si obsah vybrat a třeba i zaplatit za ten, který mě zajímá. Nechci ale platit za něco, co bytostně ve svém životě nechci. Pokusím se vysvětlit.
Žiji bez televize a rádia, jsem šťastný, že se mi před mnoha desetiletími podařilo přestřihnout tu vyživující pupeční šňůru mediální zábavy a zpráv všeho druhu. Občasná setkání s televizí, když jsem třeba u někoho na návštěvě, nebo když někomu někde hraje rádio, mě jen ujišťují o správnosti tehdejšího rozhodnutí se odpojit. Asi nejvýraznější zkušenost mám z období cca 3 roky nazpět. Řemeslník, který pracoval na rekonstrukci mého domu, si sebou přinesl rádio a já díky tomu pochopil, proč tenkrát muselo zemřít tolik lidí. Taková mediální masírka by odrovnala i zdravého člověka, natož lidi s podlomeným zdravím, kteří to museli poslouchat v televizi a rádiu snad každý den. Ale zpět k tématu.
Ze státního rozpočtu se platí spousta věcí, politici rozhodují, kam kolik peněz půjde. Dobře, je to tak nastaveno, musíme to holt respektovat. Jestliže se vláda rozhodne, že finančně podpoří třeba pivovary, nemohu jim do toho mluvit. Pokud mi ale někdo vyměří poplatek za pivo, které nepiju, budu se bránit. Nic proti pivu, ať ho pijí ti, kterým chutná, ale nemůže přece po mně chtít někdo platit za pivo jen proto, že mám ústa, kterými jej mohu vypít, žaludek, kterým jej mohu strávit a močové ústrojí, kterým jej mohu zase vypustit zpět do přírody. Ani argument, že je to náš tradiční nápoj, nebo že jsme národ pivařů, mě nepřesvědčí o tom, že by bylo pro mě správné poplatek za pivo platit.
Je v pořádku platit za služby, které využívám. V tramvaji musím zaplatit jízdenku, nebo si mohu koupit lítačku. Když se mi to nelíbí, musím jít pěšky nebo si vzít taxík. Chci-li jet po dálnici, musím zaplatit dálniční známku, když se mi to nelíbí, musím jet pomaleji po okreskách, to je fér. Nebylo by ale fér vyžadovat nákup dálniční známky jen proto, že mám auto, kterým bych po té dálnici teoreticky mohl jet.
Že jsou lidé, kteří neplatí poplatky, přestože se na televizi dívají nebo rádio poslouchají? Určitě tací jsou. Podobně jedou tramvaji občas černí pasažéři, někdy je revizor vyhmátne, jindy jim to projde. Měla by kvůli nim být uzákoněna povinnost koupit si lítačku i pro ty, kteří tramvají nejezdí? Doufám že ne.
Milí zákonodárci, prosím použijte logiku a udělejte správné rozhodnutí. A využijte třeba moderních technologií a ověřených metod. Proč veřejnoprávní obsah na internetu nezpřístupnit jen těm, kteří mají zaplacené poplatky? Stačilo by vytvořit jeden veřejnoprávní účet, jeho prostřednictvím by se uživatelé přihlásili k mnoha kýženým službám, podobně jako se dnes dostanete k hromadě věcí například prostřednictvím Google nebo Microsoft účtu.
Rozvinutá demokratická společnost se vyznačuje respektem k menšinám. Ať už jde o národnost, rasu, nebo přesvědčení. Vím, že nás není tolik, kteří jsme se odstřihli, a vím, že to může připadat majoritní populaci divné. Ale respektujte naši svobodu, prosím. Nenuťte nám něco, o co nestojíme. A ani nás nenuťte za to platit.
(svým článkem reaguji na tento rozhovor)
